Zápisník

// Lenovo ThinkPad X201i - první zkušenosti

Před nějakým časem jsem se rozhodl nahradit svůj sice postarší, ale stále zachovalý HP Compaq nx6310 za něco novějšího, menšího a vytrvalejšího. S Compaqem jsem byl spokojen, na svou dobu to byla dobrá koupě, navíc jsem měl tenkrát limitovaný rozpočet. Časem mi ale pár věcí začalo vadit.

  1. Rozměry a hmotnost. 15„ není sice úplně největší notebook (mimochodem, je na šířku menší než nové širokoúhlé 14“), poslední dobou jsou navíc v módě ještě větší, ale 2.5 kg je po chvíli znát a ani v batohu na zádech se rozhodně neztratí.
  2. Výdrž na baterie. Dvě a půl hodiny byly v době své koupě ve své kategorii celkem obstojná výdrž, ale časy se změnily. Po zkušenostech z konference v Londýně, kdy jsem byl odkázán jen na baterii, mi došlo, že dvě a půl hodiny je opravdu málo.
  3. Bluetooth, případně čtečka na karty. Bluetooth jsem používal v podobě USB dongle Microstar, který byl v pohodě. Mimo jiné přes bluetooth synchronizuji se svým telefonem, občas se na cestách připojím přes telefon k internetu. Problém s vyjímatelnými zařízeními ovšem nastává, pokud necháte dongle doma zapíchnutý v USB hubu. Čtečka paměťových karet mi zas tolik nechyběla. Ke svému kompaktu od Panasonicu mám sice k dispozici dokonce dva kabely (Panasonic nemá USB-mini), ale čtečka v telefonu je zoufale pomalá a opět není problém kabel někde nechat.
  4. Výkon. To v mém případě není až zas tak horké. Ale občas si virtualizuji nějakou linuxovou instalaci, kde provádím roztodivné kousky. A to už můj starý Celeron M v Compaqu občas nestíhal. A to nemluvím o HD videu na YouTube :-)
  5. Dock. Moje HP nemá dokovací konektor, takže tím možnost pohodlnějšího připojování odpadá. Na používání notebooku jako univerzálního nástroje pro práci vás za chvíli začne štvát při příchodu/odchodu připojit/odpojit neskutečné množství kabelů, počínaje napájecím kabelem, síťovým konektorem, jedním nebo dvěma USB huby se vším nutným příslušenstvím, externím monitorem, konče reproduktory a pro paranoiky i Kensingtonem. Přeci jen zacvaknutí do docku je něco jiného.

Po týdnech a týdnech úmorného přemýšlení, překecávání sebe sama, že opravdu ten nový notebook už potřebuju (to bylo asi nejtěžší) padla volba na Lenovo a stále ještě populární dědictví od IBM v podobě modelové řady ThinkPad X, konkrétně tedy X201i. Ten se od svého dospělejšího bratříčka X201 liší především Intel Core i3 procesorem, velikostí RAM, absencí 3G modulu a dokovací stanicí s optickou mechanikou přímo v balení, ale také výrazně cenou. V posledních dnech připadal v úvahu také HP EliteBook 2540p, který rozhodně taky nevypadá špatně. Jenže stojí ještě o pár kaček víc a v té ceně přidává jen DisplayPort přímo na těle, což ale zas nebylo tolik rozhodující, protože jsem ten dock (a na něm DisplayPort je) stejně tak nějak chtěl. A navíc podle obrázků má vystouplejší baterii. Podle papírových parametrů by na tom oba stroje měly být s výdrží přibližně stejně.

Co se mi líbí

Po několika měsících používání jsem s notebookem většinou spokojen. Stroječek má několik vlastností, které mě dostaly.

  1. Trackpoint. Vysloužil si první místo, snadno vede nad touchpadem, ze kterého jsem si udělal jen scrollovátko.
  2. Klávesnice. Thinkpady mají v současnosti asi nejlepší klávesnici mezi notebooky. I na 12'' prckovi máte k dispozici stejně velkou klávesnici jako na velkých Thinkpadech. Svými vlastnostmi snadno překoná 95% konkurence. Přesto by se našlo několik výtek.
  3. Integrovaná lampička. To je naprosto úžasná věc. Modelová situace: Sedíte v autobuse, na klíně otevřený notebook (ano, dvanáctipalcový notebook se vám v autobuse vejde na klín). Čtete si maily s prstem na trackpointu a chcete odpovědět. Můžete začít ukazováčky hledat klávesy F a J podle výstupků, ale občas se to prostě nedaří. Tedy současně stiskněte klávesu úplně vlevo dole (Fn) a úplně vpravo nahoře (Page Up) a rozsvítí se LED lampička ve víku. Nemyslel jsem si, že z ní budu někdy tolik nadšený, ale je to fakt šikovná věc.
  4. Hmotnost. Necelých 1 a půl kilogramu (s šestičlánkovou baterií) je fakt luxus. Sice existují ještě menší stroje (viděl jsem naprosto placaté Vaio), ale tohle se dá lehce srovnat s netbookem. V batohu o něm vůbec nevíte a lehce jej udržíte v jedné ruce, aniž riskujete vykloubení zápěstí.
  5. Dock. Již žádné přepojování kabelů! Jedním cvaknutím máte s titěrného notebooku stolní počítač s normální klávesnicí, myší a monitorem.
  6. Integrovaná grafika. Sice nejsem nějaký skalní hráč, nicméně grafický čip integrovaný v i3 procesoru v pohodě utáhne Unreal Tournament 2004 nebo OpenArenu (opensource klon Quake III Areny) na externím FullHD monitoru. Nutno přiznat, že tohle není deviza jen tohoto notebooku, ale nových Intel procesorů obecně.
  7. Software od IBM/Lenovo. Thinkpad Access Connections je naprosto skvělý. Detekuje lokalitu připojení na drátové síti podle MAC adresy gatewaye nebo podle SSID bezdrátové sítě. Pro každou lokalitu dokáže aplikovat jiná nastavení IP nebo povolit DHCP a zaplňuje tak mezeru ve Windows. Můžete tak mít v domácí síti statickou IP a všude jinde používat DHCP.

Co mi vadí

  1. Klávesnice. Sice jsem ji před chvílí vychválil až do nebes, ale něco by se našlo. Klávesnici měl HP Compaq ještě o krapet lepší. Nebudu tu nadávat na klávesu Fn úplně vlevo, na to si časem zvyknu. Klávesnice je ale celkem hlučná. Klávesnice na Compaqu nebyla téměř slyšet. Dále mi vadí umístění klávesy Escape. Ta je umístěna ještě nad řadou s funkčními klávesami, což je jednak dost daleko pro malíček, a hlavně většinou zmáčknu F1 na jejím místě a spustím nápovědu aktuálního programu. Na to si bohužel nezvyknu. Dále mi překáží klávesy pro pohyb prohlížeče zpět a kupředu, umístěné v bloku kurzorových kláves. Jelikož je schopně nahradí Alt a směrové šipky, tyto klávesy akorát překážejí a už jsem několikrát stiskl zpět místo šipky doleva při editaci textu ve webovém formuláři a přišel tak o napsaný text. Poslední výtka je k numerickému bloku. Na Compaqu se dalo psát na numerickém bloku při stisknuté Fn (při psaní na české klávesnici občas třeba takovou hvězdičku potřebujete), na Thinkpadu musíte zapnout Num Lock. Mimo to, Altap Salamander má některé funkce na výběr souborů namapované na numerické klávesy.
  2. Pískání. Snad každý druhý model Thinkpad trochu píská. Je to téměř neslyšitelný zvuk, který se přenáší audiorozvody v notebooku a v mém případě hlavně v docku. Čili jej slyšíte i v reproduktorech připojených v docku, v tělě notebooku nikoliv. V mém případě se to projevuje jen při připojení v elektrické síti, ale jsou lidé, co si stěžují i na pískání při běhu z baterie. Není to až zas takový problém, nicméně při naprostém tichu v místnosti je to slyšet. Při poslouchání metalu mě to neomezuje :-).
  3. Různé drobnosti. Notebook, nebo spíš Windows 7, mají občas zmatek z přenášení. Mám nastaveno, aby se notebook uspával při zaklapnutí víka jen při napájení z baterie. Nevím proč, ale stává se mi, že se notebook neuspí, místo toho jen zhasne displej a při opětovném otevření se začne uspávat. Odevzdaně čekám na nějaký update, který tohle spraví.

To je asi tak všechno, co jsem schopen vyjmenovat. Plusů a mínusů má daný notebook jistě více, nicméně toto jsou ty nejvýraznější a spousta z nich se jistě projeví až při delším používáním. Třeba se jednou k tématu vrátím a doplním zde delší zkušenosti.

// Sencor SDB 3007

Zanedlouho se prý Praha ponoří do „analogové tmy“. A jelikož je TV signál v mém bydlišti závislý právě na vysílání z Prahy a jelikož ČT2 už byla na Žižkově a Cukráku úplně odepsána, rozhodli jsme se domů pořídit nějaký ten set-top-box. A jelikož se doma oblibě těší tradiční úterní a čtvrteční seriály (na mě se nekoukejte :-) ), které (překvapivě) mezi sebou kolidují, musely to být tunery dva.

Protože VHS je už tak trochu z módy, rozhodli jsme se, že pořídíme dvoutunerový přijímač s pevným diskem. Segment těchto výrobků není příliš široký, z osobního pozorování jsem zjistil tak dvě skupiny - levné a ty dražší od renomovaných výrobců (Mascom, vyrábí satelitní techniku). Mascom MC1321T PVR je záležitost za 6 tis. Kč, umí hodně věcí, ale tolik se nám dát prostě nechtělo. Navíc pořád je tu strašák, že se třeba v dohledné době přejde na MPEG4 a nejsem si jist, že tohle spraví jen upgrade firmwaru.

Rozhodli jsme se tedy pro levnější Sencor, i před některé ne příliš lichotivé recenze (teď jsem našel třeba tuhle). Ten lze vybavit vlastním IDE diskem. S novým 160GB diskem vyjde cenou zhruba na polovinu Mascomu. Je nutno dodat, že se jedná už o dva roky starý model (ale PVR zřejmě nějak nejsou a nebudou v kurzu). Ke mně se dostal už nějaký „facelift“, oproti starým obrázkům má „deklík“ na HDD ze spodku přístroje, takže to neruší vzhledem. Rovněž některé výtky z linkované recenze už neplatí.

Ale popořádku. Přijímač vypadá tak nějak vzhledově neutrálně (nenadchne ani neurazí). Celkem dobře zapadne do našeho VHS+DVD a teď i DVB komínku. Pro fotky odkazuji na zmíněnou recenzi výše.

Zapojení a uvedení do chodu

Po vybalení zjistíte důležitou věc - v krabici není ani SCART ani anténní koaxiál, takže přijímač nepřipojíte bez dodatečného pořízení kabelů ani k televizi, ani do řady všech těch tunerů v televizi, videu, popř. jiném rekordéru (dokud analog ještě funguje, tak se to hodí). Jedinými dvěma přítomnými kabely byl mini-koax na propojení dvou tunerů přístroje a nějaké cinche, kterými tedy lze spojení s televizí uskutečnit, ale na mnoha modelech je nenajdete.

Jinak na zadní straně najdete pro připojení dva scarty (oba dávají stejný výstup, jeden má navíc RGB), S-Video out, A/V out v podobě dvou cinchů audio a jeden video, SPDIF a seriák pro update firmwaru. Samozřejmě také 4 konektory obou tunerů. Ano, výrobce si řekl, že to nebude zaonačovat jinak, takže si musíte výstup jednoho spojit se vstupem druhého pomocí dodaného minikablíku externě. Vstup pak přivedete na první a pokud potřebujete připojit další zařízení, píchnete ho do výstupu druhého tuneru. Napájecí zdroj má přístroj umístěn uvnitř krabice, takže se nekoná žádný externí adaptér, jen klasická dvouvidlice s ochrannou třídou II. To považuji za plus, osobně nepovažuji přehřívající se řízené zdroje natěsnané v co nejmenším prostoru adaptéru za šťastné řešení.

S tunerem a zdrojem souvisí ještě jedna věc. Přístroj má totiž síťový vypínač. Protože docela dost hřeje i ve stand-by módu, radši ho při delším nepoužívání vypínáme úplně. To má dvě nevýhody - při vypnutém hlavním vypínači si nic nenahrajete a tuner nepouští signál z antény dál, takže případné jiné přístroje závislé na anténním vstupu vřaďte před PVR.

Harddisk se instaluje jednoduše, šrouby na spodní straně uvolníte záslepku se šachtou, připevníte disk, nastavíte jej na Master, připojíte napájení a IDE kabel a zavřete zpátky. Po prvním zapnutí se disk musí naformátovat někde v menu. V souvislosti s diskem ještě jednu poznámku. Tělo přístroje zvukově tolik neizoluje jako skříň počítače, takže disk vybírejte pečlivě. Já sáhl po osvědčeném Seagatu a rád bych věřil, že existuje tišší disk. Jednak je slyšet otáčení disku, které je ale monotónní, takže tolik nevadí. Ale např. při přehrávání záznamu přehrávač pořád chroustá po disku a takový ten typický zvuk vystavování hlaviček (myslím, že to každý znáte) působí v noci při nízké hlasitosti dost rušivě.

Při prvním zapnutí se přijímač sám naladí. Jedinou nevýhodou je fakt, že nenabídne češtinu, ale nastaví se angličtina, takže ti hůře jazykově vybavení budou muset šátrat v manuálu a český jazyk si nastavit zpětně. Jinak přístroj nemá problémy s diakritikou ani v EPG. Signál je v pohodě, podle „čárek“ je na tom dobře, nekostičkuje ani nevypadává.

Ergonomie

Tady je občas nutno zatnout zuby. Jednak, druhý tuner je jen pro nahrávání, takže třeba do videorekordéru signál nepošlete. Čili model bez dokoupeného pevného disku je vám k ničemu. Důsledkem toho nemá přístroj ani PIP.

Druhá věc je to, že nelze provádět více diskových operací najednou. Když něco nahráváte, nejde si prostě pustit začátek záznamu nebo jiný záznam. Jedinou výjimkou je timeshift. Prostě na ovladači stisknete pauzu a video se automaticky začne nahrávat. Můžete si odskočit a když se vrátíte do jedné hodiny (víc přístroj neumí), program odpauzujete a sledujete od místa, kde jste přestali. Program se nahrává stále dál a tak o nic nepřijdete. Samotné zadávání programů k nahrávání není podle mě řešeno naprosto ideálně, ale zvyknout se na to dá celkem brzo.

Další kapitolou je dálkový ovladač. Na něm se za ty roky nic nezměnilo. Je stále neustále nutné s ním pořádně mířit směrem k zařízení. Prostě z polohy ležmo na gauči to je nesnadná věc :-). Jinak je příjemně malý a na rozmístění prvků ani ovládání si nelze stěžovat.

Závěrem

Dá se říct, že přístroj nebyl rozhodně špatná koupě. Občas sice některé vlastnosti zamrzí, ale cena jasně nevýhody zastíní. Pokud chcete nějaké hi-tech zařízení, kupte si novou televizi s DVB tunerem a samostatný rekordér od profláklejších značek, případně již zmiňovaný Mascom či jiný vyspělejší PVR. Pokud se spokojíte se základními funkcemi, Sencor neurazí.

// Odpočívej v pokoji

Dne 15. září 2008 zemřel klávesista a jeden ze zakládajících členů britské skupiny Pink Floyd, Richard Wright. Nechť jeho démant září věčně.

Shine On You Crazy Diamond

// Špatné načítání hardwarového času v Debian Lenny

Přibližně před více jak rokem jsem updatoval na notebooku na Debian Lenny (současný testing). Bylo to v době, když jsem programoval bakalářku. Kromě menších problémů s KDevelopem se vše povedlo, až na výjimku. Zřejmě kvůli nekompatibilitě mého Compaqu nx6310 se zdejším kernelem se mi začal načítat hardwarový čas při startu systému špatně. Z nějakého důvodu se interpretoval vždy jako UTC (namísto lokálního) a tím se pak ten lokální nastavil o hodinu (v létě o 2) dopředu. Což vadilo dost, protože když jsem čas ručně přeřídil během práce, projekt díky „budoucímu“ času nešel zkompilovat bez „cleanování“ a to zdržovalo. A čas jsem nechtěl nechávat špatně, zkuste si pracovat, když vidíte na hodinách 3:00 :-).

Nejprve jsem se to snažil vyřešit opravováním timezone souborů, parametrem UTC=no ve startovacích skriptech apod. Pak jsem to nechal odležet a nedávno se k tomu vrátil. Při ručním načítání času hwclock vrátil nějakou chybu s /dev/rtc. V man hwclock jsem našel jakýsi parametr, který používá starší způsob načítání. Tím parametrem je --directisa. Ve startovních skriptech /etc/init.d/hwclock.sh a /etc/init.d/hwclockfirst.sh je pro parametry vyhrazena definice proměnné HWCLOCKPARS na začátku souboru. Stačí tedy do ní přidat kýžený parametr, řádek bude vypadat například takto:

HWCLOCKPARS= --directisa

Od té doby načítání času funguje bez problémů. Jaká banalita :-).

// Oprava DVB přijímače snadno a rychle

To jsou věci…, aneb oprava DVB přijímače snadno a rychle

Dneska jsem „opravoval“ zajímavý DVB-T přijímač (značka Strong nebo co…). Přestal přijímat, prostě neukazoval signál a tak. Půl hodiny jsem na něj civěl a zkoušel všechno od znovunaladění k vizuální kontrole anténního svodu (a analogová televize normálně šla). Pak jsem tak trochu ze zoufalství vytáhl a zpět zastrčil síťovou zástrčku a světe, div se, ono se to pak v poklidu naladilo. Zatracené stand-by módy. Zbývá než konstatovat, že Billovo nastoupit a vystoupit platí zřejmě u všeho kromě aut…

O mně
SW developer, amateur tennis player, rock'n'roll & heavy metal fan.