Dlouhou dobu (8 let) jsem byl zákazníkem jednoho operátora - Eurotelu, O2, jak chcete. Hlavně kvůli pokrytí v začátku a i kvůli famílii. Používal jsem předplacenku, tarif Speciál, který má až dosud mezi předplacenkami jeden prim, asi nejlevnější volání bez ohledu na denní dobu a síť. Jen cena za SMSku byla taková drobet vyšší. Ale to mi až tak nevadilo, většinou stejně volám, a textovou komunikaci zvládám s většinou lidí přes IM nebo mail. Navíc hodně let jsem měl mobil jen na bytí na příjmu. Jakmile jsem si pořídil svůj druhý mobil, který už disponoval GPRS modemem a Javou, začal jsem objevovat kouzla mobilního internetu. Hlavně jsem byl tehdy v Praze bez počítače a to byl těžký handicap. Sazba 6 haléřů za kB byla v pohodě a zjištění jízdního řádu odkudkoli nebo pár hodin na ICQ bylo takřka zadarmo.

Krok zpět udělalo O2 letos v létě. Začalo účtovat připojení na internet opět podle stráveného času (návrat k dialupu, který už prakticky umřel). Ono, tohle zavedli všichni operátoři, ale jediné O2 to udělalo opravdu po svém - bez ptaní to zavedlo všem zákazníkům a navíc nasadilo takovou pálku, že vlastně jasně řeklo: „Kupte si radši připojení za paušál“. Cena 20Kč za každých 10 minut je totální plivanec do obličeje. V klidu jsem využil 3 měsíce internetového paušálu zdarma a pomalu se začal připravovat na odchod jinam. Internet jsem dál nechal strhávat 40Kč týdně, až se můj zůstatek přiblížil k nule. Post nového operátora vyhrál Vodafone, protože mi přišel asi nejvýhodnější, a taky má stále možnost účtovat internet za kilobajty, což je pro čtení mailů v tramvaji asi pořád nejlepší. Navíc je to rozhodně „nejveselejší“ operátor a dává všem svým zákazníkům vánoční dárky Předplacenku má v podstatě stejně výhodnou jako paušál s tím rozdílem, že výši paušálu - a tím i cenu za volání - si vlastně určujete sami. Nemůžete sice mít slevu v rámci služby „Po svém“, ale to by se mě stejně asi netýkalo tolik.

V neděli (řekněme den 0) jsem se tedy jal objednávat. Zvolil jsem objednávku přes internet, přeci nebudu chodit na prodejnu, když kolem chodím jenom každý den na oběd … Bylo nacvákáno za pár minut, musel se navíc vygenerovat kód pro přenos telefonního čísla. Zaplatil jsem kartou a čekal, co se bude dít. Ještě bylo nutno poslat výpověď Eurotelu, v případě předplacenky je to jen SMSkou. Napoprvé se to nepovedlo, ještě neprobublala moje objednávka, tak jsem radši počkal na ráno. Ráno (den 1) jsem poslal SMS s výpovědí podruhé. Výpověď prošla. Několik hodin nato se ozval obchodník O2 a začal mě přemlouvat, ať si to ještě rozmyslím. Nabídl bonus 50Kč měsíčně po 1 rok, po mém odůvodnění odchodu - způsob účtování dat - a definitivním „ne“ to ani nezkoušel dlouho a rozloučil se. Později mě napadlo, jestli by se toho dalo zneužít a takhle vypovídat každý rok … Asi bych dostal do informačního systému příznak „vyžírka“ a nic by se nekonalo .

Poté (den 2) mě kontaktovala osoba od Vodafone, jestli už jsem si objednal k tomu přenosu simku. Ona že prý tam nic nevidí. Ujistil jsem ji, že ano a poděkoval jí. V tu chvíli jsem netušil, že ta pravá sranda teprve přijde.

Ve středu (den 3) jsem volal odpoledne domů, zda-li už přišel balík. Dozvěděl jsem se, že nikoliv. To mi začalo být podezřelé, protože už v neděli mě web Vodafone ujišťoval, že je zásilka připravena k odeslání. Jal jsem se to vyšetřovat přes infolinku. Pán na infolince taky netušil, proč balík ještě nemám, dokonce ani netušil, proč nevidí ani moji objednávku. Slíbil, že se dá do vyšetřovaní a pak že se ozve. Mezitím jsem si stihl přesunout čas změny operátora až na příští týden.

Ve čtvrtek (den 4) mi ten pán volal znovu, aby mě informoval o tom, že moje magická kombinace v objednávce jim rozbila informační systém. Objednávka předplacenky s převodem čísla zaplacená kartou jim způsobuje problémy. Prakticky se stalo to, že moje objednávka se „vyřídila“ dřív, než se jí někdo stačil vůbec zabývat. Nicméně, že už pracují na nápravě. Bylo mi jasné, že poslat simku už se jim asi do pátku nepodaří, takže budu po přenosu čísla týden bez mobilu - docela mě ta představa zaujala, tak dlouho jsem to ještě nevydržel. Překvapilo mě, že balíček přišel v pátek (den 5). Trochu podezřelé bylo, že museli za něj doma zaplatit dobírku, přeci jen jsem to už zaplatil kartou předem.

Když jsem se začal probírat papíry v balíku, zjistil jsem, že nesedí číslo objednávky. Hm, asi vygenerovali novou. Divnější bylo, že původní číslo objednávky ještě stále existovalo a tato objednávka byla předána poště. Při vyhledání balíku u České pošty jsem přišel na to, že mi v pondělí přijde druhý balík, a to s tou původní objednávkou. Takže vlastně dostanu druhou SIMku ke stejnému číslu, ale jen jedna bude fungovat. Aspoň by mi mohli vrátit ty dvě stovky.

Začal jsem zase prudit infolinku. První slečna se po mém popisu situace dala na útěk a přehrála mě nějaké svojí kolegyni. Ta už moje vysvětlení ustála a začala problém řešit. Společně jsme identifikovali moji aktuálně drženou simku jako tu správnou, jako tu, na kterou mi v úterý přejde číslo. Druhou zásilku mám prý odmítnout a ona přijde zpět. Po mé aktivaci do sítě mi prý zavolá a navíc zaplacené peníze mi přičte jako kredit. Instruoval jsem tedy doma, co s balíkem a odjel do Prahy. Druhý balík byl úspěšně v pondělí (den 8) odmítnut a já netrpělivě čekal na úterý, kdy jsem se definitivně měl dozvědět, jestli ta správná simka náhodou neputuje zpět k Vodafone. V pondělí se se mnou O2 rozloučilo SMSkou a poděkovalo za využívání služeb. O půlnoci přestal Eurotel fungovat a Vodafone naskočil až když jsem spal. Ráno už vše fungovalo.

No, všechno se povedlo a já si už užívám sítě svého nového operátora. Internet je zpátky na účtování po kilobajtech a už se mi podařilo uskutečnit svůj první hovor v ceně sta korun :D. Ta paní z infolinky se ještě neozvala, ale dám ji ještě čas, než začnu svůj problém vysvětlovat dalšímu zaměstnanci. Takže přeneseno za 9 dní, ale nejhorší bylo asi to netrpělivé čekání. Příště si radši koupím kartu někde v hypermarketu a té stovce nejdůležitějších kontaktů pošlu sms o změně čísla . Vyšlo by mě to levněji.

Edit 11.2.: Musím přiznat, že jsem Vodafonu ukřivdil. Dneska jsem zjistil, že mi nesedí účty a objevil jsem, že Vodafone mi vrátil moji platbu kartou, kterou jsem platil onu první objednávku, kterou jsem posléze vracel. Takže mi už žádné dvě stovky nedluží.

V sobotu jsem se vrátil z rodinné dovolené na Vysočině, konkrétně od Pilské nádrže u Žďáru nad Sázavou. Zpočátku to s počasím nevypadalo až tak moc nadějně. V sobotu 9. srpna bylo věčně zataženo a v noci klesla teplota na 8 stupňů, skoro jsem zapomněl, že je srpen. Naštěstí později počasí nastavilo vlídnější tvář.

Rozhledna u Rosičky

Takže došlo i na výlety. Po roce pachtění ve škole jsem oprášil bicykl a jal se zdolávat zvrásněné okolí Žďáru. Nejprve jsem navštívil rozhlednu u Rosičky (vlevo), o které jsem se dozvěděl náhodou při nějakém hledání na internetu. Jedná se o celkem novou stavbu. Byla dokončena 2001 i s anténami je vysoká 42 metrů a spravuje ji obec Sázava.

Hamroň

Po cestě jsem narazil na několik zajímavých artefaktů. V okolí Žďáru je rozmístěno několik plastik v podobě strašidel, ale i koňského spřežení nebo mamuta. Některé jsou opravdu kouzelné, nejvíce asi Hamroň vpravo na obrázku.

Další výlet směřoval do Přibyslavi. Bohužel se mi podařilo cestou celkem slušně zabloudit (i s mapou), takže díky zdržení jsem se na náměstí jen otočil, po pravici si všiml zámku a nechal Přibyslav za zády. Cestou jsem jel okolo konce světa, patníku značícího historickou hranici Čech a Moravy. Podle cedule byl aktuálně strážný na dovolené a na stráži jej zastoupila jeho sličná družka. V souvislosti výlety na kole bych chtěl pochválit zodpovědné osoby za vybudování cyklistických stezek po Žďáru, ale i velmi pokárat za značení cyklostezek v jeho okolí. Některé důležité odbočky prostě nebyly značené, i s mapou to občas bylo obtížné, takže bylo výhodnější předejít bloudění jízdou po hlavní silnici.

Konec světa

Další místa jsem navštívil motorizovaně. Zajímavá byla expozice věnovaná lyžím Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě, nebo návštěva hradu Pernštejn. Počasí zpětně dokázalo, že je opravdu teprve srpen, takže jsem se také v aquaparku v Jihlavě dokonale spálil při čtení denního tisku. Ale dozvěděl jsem se, že Usain Bolt vyhrál stovku s rozvázanou tkaničkou od tretry .

Poslední cyklovýlet druhou středu na Devět skal moje vůbec netrénované tělo totálně odrovnal, díky čemuž jsem už ani nemohl pohodlně spát. Ale aspoň zbyla vzpomínka na pěkný výhled. Nakonec si na počasí ani stěžovat nemůžu. Pršelo všeho všudy jediný den, a nejteplejší svršek představovala fleecová mikina od Centra. No, srpen je pomalu pryč, je čas začít se věnovat slíbené práci na diplomce.

České hory v únoru

Poslední dobou si začínám zvykat na trochu netypické únorové scenérie - tedy bez sněhu. Jak se pomalu stalo snad pravidlem, tak zima to letos opět fláká, a sníh vidíme tak akorát v Panoramě v televizi. Nicméně člověk, přestanuvší snažit se poroučet větru a dešti, si naštěstí (ovšem stále za důležitého přispění matky přírody) i tady dokáže poradit. A tak se zasněžovací technika stala součástí snad všech lyžařských středisek v ČR.

A pak to na českých (a samozřejmě i moravských a slezských) horách vypadá jako na fotografii vpravo (omluvte kvalitu snímků - inu mobil, no). Sněhová pokrývka leží jen na minimálních plochách a vlekaři si tak aspoň můžou něco vydělat a lyžaři zase nalomit nějakou tu kůstku … . Ovšem občas je potřeba navozit sníh třeba z půlky Jizerek.

Na pár dní jsme se tedy vypravili na hory. Jezdíme už několik let do Herlíkovic, takového předměstí Vrchlabí na cestě do Špindlu. A dá se říct, že přestože v nížině pomalu budou kvést pampelišky, sníh tam opravdu byl. Bohužel teploty motající se kolem nuly, spíše nad, se podepsaly na kvalitě sněhu, takže to byla ledová deska poprášená technickým sněhem.

Rozhledna na Žalém

První den byla navíc mlha, po několika hodinách se stala ze sjezdovky oranice se střídajícími se hromadami sněhu a ledovými plotnami. Takže ten den jsem toho měl až až. Druhý den se počasí umoudřilo, sníh trošku utuhl, oranice se tolik nekonala. Vykouklo i sluníčko, díky tomu se dalo i něco vyfotit (viz rozhlednu na Žalém vlevo). Fotky nejsou nic moc, nekupoval jsem si mobil kvůli foťáku.

Zima opět letos zklamala, nicméně pokud to srovnám s loňským rokem, kdy nás v druhé polovině února v Rokytnici trápil déšť, bylo to přeci jen o chlup lepší. Příjemná byla letos délka front na lanovku - kromě snad jedné hodiny téměř žádná. A k tomu připočtěte výbornou krkovičku na grilu v místním stánku s občerstvením a dostanete příjemnou přípravu na další 4 měsíce trápení ve škole, tentokráte s cedulkou X36PAR …

Ve dnech 20. až 22. dubna se konala Řípská pouť.

V pátek jsem se vypravil na Princess - program Queen Revival. Už jsem je myslím někde viděl. Můj dojem teda nic moc. Těžko někdo dosáhne stejné podoby, ale mohli se víc snažit. V authentic kostýmech byl akorát „Freddie“ a „Brian“. Z dálky a bez brýlí (2.5 dioptrie) byla iluze dokonalá. Basák, bubeník a klavesák tam byli v civilu a trochu kontrastovali. A zpěv taky nic moc. Holt si vzali docela těžké sousto, Mercury byl holt výjimečný zpěvak s výjimečným hlasem. A vizuální podoba to nezachrání.

Sobota: Vydal jsem se na pouť asi ve tři hodiny. Po x letech jsem si vyšlápl i na vrchol (uff). Poté jsem se vydal směr hudební scéna zabrat si místo na zlatý hřeb víkendu, českou legendu Turbo. Upřímně řečeno, znal jsem všeho všudy tak 4 písně, ale i tak to byl zážitek. K večeru jsem se vrátil na úpatí, kde se během odpoledne objevila další scéna. Zrovna tam začínala hrát (tuším roudnická) kapela Pohátkový Revajvl (spelling možná jinak, název tam byl napsán nějak nespisovně). Předělávky písniček z českých pohádek do rytmů ska na mě zapůsobilo. Když to zabalili, zabalil jsem to taky a vydal se na cestu k domovu.