Zápisník

// Dal jsem PayPalu sbohem

Dneska jsem zrušil účet na PayPalu. Měl jsem jej od roku 2009. Tehdy to byla jedna z možností, jak platit bezpečně na světovém internetu a nedávat tak každému webu na potkání údaje o jedné jediné platební kartě, kterou člověk v té době měl, protože bankovní poplatky byly standardem za všechno. Pamatuju si, že jsem jej v prvopočátcích dobíjel bankovním převodem a platil z něj za Last.fm, a za nákupy na internetu, tehdy hlavně eBay.

S nástupem levných bank (mBank, Air Bank, …) a později různých fintechů (Revolut, Curve, …) se usnadnil přístup k dalším bezplatným kartám vhodným pro různé „rizikové“ platby na internetu. Z PayPalu se tak pro mě stala zbytečná služba, která vám navíc na potkání neustále cpe svůj předražený směnný kurz (o kterém tvrdí, jak je výhodný). A každý rok trochu upraví UI, aby ta směna byla čím dál tím méně odmítnutelná.

Jedinou pro mě poslední výhodou bylo použití na různých video a audio streamingových službách (Eurosport Player, Spotify atd.). Tam totiž ještě nedávno nešlo platit Revolutem nebo Curve, protože jimi vydávané karty se hlásily jako z Velké Británie. A streamingová služba jako součást licenčních politik vyžadovala kartu stejné státní příslušnosti. Šlo ale použít zabalení do PayPalu, kde jsem měl účet ověřený jako český. Ta doba už je taky pryč, protože jak Revolut, tak Curve již vydávají MasterCard karty s českým BIN, a jdou zadat napřímo, navíc bez rizika, že se PayPal přepne do režimu „výhodného kurzu“.

Nedávno jste jistě zaznamenali informace o zavedení poplatků za nepoužívané PayPal účty. Sice se to týká jen účtů s nějakým zůstatkem (což tam již dávno nemám), ale nikdy neříkej nikdy. Od toho je krůček k tomu si poplatek stahovat z karty.

Podle mě již PayPal pro nákupy na internetu nemá takový smysl. Fintechy nabízejí virtuální jednorázové karty pro platby na internetu, navíc s mnohem výhodnějším kurzem. PayPal to navíc zabíjí nesmyslně vysokými poplatky obchodníkům a na každém rohu číhá směna nevýhodným kurzem. PayPal už má podle mě jen smysl pro lidi, kteří potřebují posílat peníze po světě mimo EU, kde se pomalu stávají standardem bezplatné SEPA platby.

// Jak jsem byl bez smartphonu

Po třech a půl roce jsem byl donucen i přes důkladnou péči odnést moji skvělou Xperii Z1 Compact do servisu pro novou baterii. Telefon je lepený, takže se mi do domácí výměny nechtělo. Něvědíc, jak dlouho budu bez telefonu, půjčil jsem si z eráru jednoduchou Nokii 113, vyhrabal adaptér z Micro SIM na Mini SIM, rozchodil mobilní internet a z účtu na PhoneCopy (umíme i ne-smartphony) nahrál do telefonu svoje kontakty. Úložiště Xperie jsem zazálohoval na kartu a telefon vymazal.

Svoje telefony jsem vždy měnil až v době, kdy zastaraly morálně. Když se u nás objevil použitelný internet, změnil jsem mobil. Když mi správa emailů ve starém mobilu přestala stačit a JavaME aplikace běhaly pomalu, koupil jsem si nový … až jsem skončil u Androidu. Mezitím jsem si zvykl používat v telefonu každodenně řadu aplikací, především mapy a jízdní řády.

Vydal jsem se tedy na cestu do servisu. Mimochodem, využil jsem služeb Sami GSM servisu na Lhotce. Pokud mají díly skladem, opravu dělají na „počkání“ – v mém případě asi hodinku. Takže se zas tak velký detox nekonal.

Dočasná náhrada smartphonu

Dokud se člověk pohybuje ve vymezeném teritoriu, zná zpaměti místopis a linky metra/tramvají, jízdní řády ani mapy vlastně nepotřebuje. Jenže já se vydával do neznámé části Prahy protkané neznámými autobusovými linkami. Naštěstí mobilní IDOS funguje stejně jako před 7 lety, takže i jednoduchá Nokia zvládla jeho zobrazení, takže v MHD jsem se neztratil. S mapami na tak hloupém telefonu je to o poznání horší (i když na svém starém Sony Ericssonu jsem cyklomapy jako nouzovku provozoval). Vyřešil jsem to jako za mlada – papírovou mapou – kterou mám doma od mých prvních okamžiků v matičce Praze. Je už porevoluční, takže ulice od té doby nikdo nepřejmenoval, a co mě potěšilo, nikdo nepřečísloval ani autobusové linky.

Takže svých pár hodin bez smartphonu jsem přežil s pomocí. O mobilní internet, sociální sítě a email ani tak nejde. Ale mapy a jízdní řády MHD jsou pro mě pořád i po těch letech v Praze nutností.

// Tři roky s "levnou" bankou

Nedávno vypršela platnost mé první platební karty u Air Bank, kam jsem přemigroval z České spořitelny, a tak se nabízí hodnocení mých prvních tří let s hlavním účtem v „levné“ bance.

První bankovní účet jsem si založil někdy na konci střední, když jsem se chystal do velké Prahy na školu. Tehdy tu byl ještě poplatkový ráj a platilo se za všechno. Největší hráči na trhu nabízeli různé varianty zvýhodněných studentských kont. Většinou se jednalo o standardní balíček služeb zdarma, případně bonusy navíc, příspěvek na ISIC apod. Ale i tak to nebylo zdarma. Většinou jste platili za transakce na výpisu a výpisy samotné (včetně poštovného, tenkrát to elektronicky nešlo), a samozřejmě za výběry z bankomatu. Zakotvil jsem u České spořitelny, především kvůli husté síti bankomatů (platební terminály zdaleka nebyly v každém obchodě) a pobočce v místě bydliště.

Pokud přeskočíme revoluční eBanku, před téměř dekádou vstoupila na trh první levná banka – mBank - a odstartovala vlnu levných bank. V kombinaci s nulovými poplatky se vyplatilo u nich mít spořicí účet s celkem zajímavým úrokem. Moje první úspory tak nehnily na běžném účtu v České spořitelně, ale aspoň se trochu praly s inflací. Bohužel mBank se výhodných spořicích účtu zbavila velmi rychle. Z jejich účtu zdarma se vlivem nových a nových omezení stal guláš omezujících podmínek a tak mě hodně rychle odradila. Vody levných bank rozvířilo otevření podle mě asi nejúspěšnější nové banky, a tak i já skončil s penězi na spořáku v Air Bank.

Tehdy jsem si užíval stále studentských, později absolventských výhod. Česká spořitelna nabízela vedení účtu s hromadou balíčků zdarma, takže jsem svůj hlavní bankovní účet neměl důvod stěhovat. Ale ani moje studia netrvala věčně, takže tento benefit jednou skončil. Když začaly naskakovat první poplatky za komplexní balíčky, řekl jsem si, že nebudu konzerva, a přejdu s „provozním“ účtem k některé z bank, kde jsem si mezatím stihl otevřít spořicí účet.

Finálovou dvojicí se stala Equa Bank a Air Bank. Equa Bank jako jediná nabízela úplné vedení zdarma, a to i včetně výběru ze všech bankomatů. Bohužel pro ně po internetu kolovalo dost negativních zkušeností (např. převod mezi vlastními účty dokázal trvat celkem dlouho, peníze občas nebyly „nikde“, apod.) a posílen reklamní masáží Air Bank jsem zvolil právě zelenou banku.

A po třech letech si zatím nemám na co stěžovat. Peníze chodí hned, není to D+1. Internetové i mobilní bankovnictví patří z hlediska použitelnosti mezi nejlepší, které jsem měl možnost poznat. Nepocítil jsem žádný výpadek, odstávky dělají v noci, ne o víkendu. V inovacích mají poslední dobou zpoždění (např. NFC platby na mobilu nebo přihlašování otiskem), taky nové hypotéky stále ještě neuvedli. Jedovatá zelená barva jejich značky je líbivá a design platební karty taktéž. S devizovým kurzem to není nejlepší, ale výše tradičních bank ještě nedosáhli. I když se vzdali své Top 3 garance úroků na spořicím účtu, aktivním zákazníkům stále nějaký ten „výhodný“ úrok nabízí a to dokonce na běžném účtu. Takže nemusíte řešit přelévání peněz sem a tam a úrok na BÚ vám zaplatí občasný drahý výběr z cizího bankomatu.

Malé banky proti nabídce těch tradičních vypadají jako chudí příbuzní. Ve spoustě případů nemáte vymoženosti jako kontokorent, kreditku, osobního bankéře, občas ani pobočku nebo vlastní bankomat poblíž. Na druhou stranu, většinou to nepotřebujete a ještě nějaké drobné ušetříte. Nedávno jsem si sečetl poplatky za provoz studentského a absolventského účtu „zdarma“, a za těch 10 let mě i tak různé poplatky vyšly na 4000 Kč. Oproti tomu teď s Air Bank úročením na běžném účtu jsem po třech letech cca 1300 Kč v plusu. Díky tomu, že mám cestou do práce jejich bankomat, vyhnu se poplatku za výběr peněz v cizí bance, ale i tak by mi úroky de facto výběry zaplatily.

Díky hypotéce jsem teď byl vržen do spárů jiné tradiční banky (úroky jsou úroky :-)), takže teď znova zažívám dejavú v podobě příšerného internetového bankovnictví a pomalu probíhajících plateb. Uvidím, zda svoje bankovní aktivity přesunu jen v minimální nutné míře, nebo mnohem víc. I stávající banky se totiž pomalu probouzí a pravděpodobně bych třeba Českou spořitelnu po letech ani nepoznal. Tak či onak, příchod levných bank způsobil i pomalou revoluci ve službách těch zaběhnutých a na rozdíl od trhu mobilních komunikací zde konkurence aspoň nějak funguje.

// Banka Creditas - první zkušenosti s novou bankou

Banka Creditas vznikla na začátku roku 2017 transformací ze záložny. Za tři měsíce na trhu téměř zdvojnásobila počet klientů, především díky zajímavému úroku na spořicím účtu, který ji vyhoupl na vrchol tehdejšího žebříčku. Druhým velmi zajímavým lákadlem je devizový kurz. Euro prodává (např. při platbě kartou) asi jen 20 haléřů nad středem (oproti cca 60-80 haléřům ostatních bank). Zmíněný výhodný úrok ovšem nevydržel dlouho. K 1. dubnu spadl a zůstal jen pro stávající spořicí účty. Pro ty banka nadále garantuje základní úrok 0,5% do roku 2021. Bonus minimálně na další kvartál zůstal.

Já se k založení účtu rozhoupal za pět minut dvanáct, tedy týden před tím, než byla změna oznámena. Další spořicí účet asi nepotřebuji, ale na rozdíl od jiných bank není úrok vázán na nějakou další aktivitu (např. platbu kartou u běžného účtu…), takže asi dojde na přesun prostředků. Výhodnější devizové kurzy dělají z karty Banky Creditas kandidáta na kartu na platby v zahraničí.

Neděle 26. března

Vyplnil jsem velmi jednoduchou elektronickou registraci, vytvořil přístup do internetového bankovnictví a nahrál kopie dvou dokladů totožnosti a výpisu z tzv. „registrovaného“ účtu.

Pondělí 27. března

Z banky přišlo schválení předložených dokumentů, byl jsem vyzván k zaslání prvního vkladu z „registrovaného“ účtu na nově vytvořený běžný účet.

Úterý 28. března

První vklad dorazil, došlo k plné aktivaci běžného účtu. Jedním kliknutím jsem založil spořicí účet a zažádal o vydání a zaslání platební karty. Tady přišlo první zklamání, kartu nelze při objednání z internet bankingu nechat poslat na pobočku, pouze na kontaktní adresu poštou. Podle vyjádření infolinky by pro zaslání na pobočku muselo být o kartu zažádáno na pobočce. Zásilka s PIN se posílá do vlastních rukou, takže pokud nejste doma, musíte na poštu. Karta přijde běžnou zásilkou do schránky.

První postřehy z internetového bankovnictví

Heslo pro přihlášení může být v délce 8-15 znaků. Spodní limit chápu, důvod horního limitu raději vědět nechci. Dvoufázové ověření přihlášení prostřednictvím SMS nelze vypnout, ale je možno schvalovat přihlášení v mobilní aplikaci (odpadne opisování kódu z SMS). Navíc, pokaždé si lze vybrat, zda poslat SMS, nebo odklepnout na mobilu. Stejně tak lze v případě zadání platební nebo jiné důležité transakce. Tady by se mohla například Air Bank inspirovat. U nich můžete v daný okamžik mít povolenu jen jednu variantu. EDIT: Později mi došlo, že řešení Air Bank je vlastně lepší. Již překonané SMS se dají úplně zakázat a nahradit aplikací. V případě reinstalace telefonu vás ale čeká anabáze s přenastavováním.

Mobilní aplikace samotná nabízí běžné funkce, v podstatě opisuje funkčnost internetového bankovnictví, bez možnosti správy produktů. Přístup do aplikace je chráněn PINem, který může být jen číselný (4-8 číslic).

Pátek 31. března

Na konci března se rozšířily zvěsti o snížení úroků na spořicím účtu. Banka v pátek odpoledne oznamuje, že pro stávající účty se nic nemění. Lidé na poslední chvíli zakládají spořicí účty přes internetové bankovnictví. Na pobočkách už je zavřeno. Úroky pro nové účty budou od 1. dubna jen 0,3%.

Pondělí 3. dubna

Do poštovní schránky dorazila platební karta.

Úterý 4. dubna

Ve schránce je výzva k vyzvednutí dopisu s PINem. Ve středu jsem poté mohl kartu aktivovat a provést první platbu.

Prozatímní dojmy

Zatím jsem kartou provedl jen pár zahraničních plateb. Konverzi banka provádí přes EUR, které teď po uvolnění ze strany ČNB prodává stále 20 haléřů nad středem. Převod peněz z Air Bank dopoledne dorazí ještě týž den. Jinak klasicky do druhého dne.

Založení účtu včetně doručení první karty proběhlo celkem rychle. Tady nemám námitek. Internetové bankovnictví pracuje jak má, ale s některými funkcemi moc spokojený nejsem. Např. notifikace o provedení transakcí emailem je provedena velmi stroze. Při platbě kartou nemáte skoro žádné informace, navíc notifikace přijde až v době zaúčtování, nikoliv již při provedení transakce. Tady jsem docela zhýčkaný Air Bank a jejich bankovnictvím.

Jinak je zatím brzo vynášet nad Bankou Creditas nějaké předčasné soudy. A docela jsem zvědavý, jak dopadne úrok na spořicím účtu na konci dalšího kvartálu. Doufejme, že mě nezklamou tak rychle, jako se to kdysi povedlo mBank. :-)

// GPS sporttester v mobilu - zbytečnost nebo motivace?

Na rovinu přiznám, že jsem na tom s fyzickou kondicí a sportem byl vždycky velmi blbě. Místo pobíhání kdekoliv jsem trávil mládí v knihách, před televizí nebo počítačem. V poslední době jsem si oblíbil hraní tenisu natolik, že jsem se rozhodl se vrhnout do spárů trenéra, abych svoje moje snažení aspoň s velkým sebezapřením mohl nazývat hrou. To bylo loni na začátku listopadu. Hned na prvním tréninku jsem dostal tak do těla (navíc od holky), že jsem pak měl problémy snad i chodit. Snadno jsem si uvědomil, že kdybych chtěl jít někdy sehrát turnaj nebo plnohodnotný zápas, asi bych s tím měl něco dělat.

Jelikož moje občasné vyjížďky na kole jsou spíše vytrvalostního charakteru, rozhodl jsem se začít běhat. Začal jsem samozřejmě klasickým hurá přístupem - nákupem bot a hlavně hromady oblečení, bez které bych se zajisté minimálně zpočátku obešel. Pak jsem se půl roku přemlouval a přibližně v květnu šel na to.

Jako správný geek jsem se samozřejmě musel vybavit další nezbytností. GPS trackovací aplikaci v mobilu. Dříve jsem si mimo jiné kvůli svým cyklotoulkám pořídil telefon s Androidem, abych jej vybavil mapami. S mojí tendencí zapomínat naplánovanou trasu po každém kilometru je totiž mapa v mobilu hned po ruce a papírová mapa tak zůstává doma jen na plánování.

Od map byl už jen krátký krok k samotnému zaznamenávání výletů pomocí GPS do „deníčku“. Zpočátku jsem si vystačil se schopnostmi aplikace Rmaps, ale nakonec jsem byl vtáhnut do tenat aplikace Runkeeper. Aplikace má své mouchy, rozhodně to není nejlepší počin pro Android, ale po zkoušení alternativ jsem se k ní vrátil. S rootlým telefonem mám teď hromadu volné RAM a systém nemá tendence aplikaci zabíjet i na celodenním výletu. Na rozdíl od některé konkurence ji nerozhází ztráta signálu v lese (třeba Endomondo mě teleportovalo nekonečnou rychlostí o pár km dál). Web je jeden z nejlepších, co jsem měl možnost vyzkoušet, včetně korekce nahrané trasy (pokud měla GPS výpadek).

Jelikož jsem puntíčkář a úchyl přes různé statistiky, pořídil jsem si premium verzi a mohl se tak oblažovat mými zlepšujícími výkony. A skutečně, za těch pár měsíců jsem na sobě pozoroval slabé zlepšení. Schody na Míráku už jsem dokonce dal bez znatelného zadýchání se :-). Bohužel, pak jsem si rozbil kotník a teď budu po dvou měsících asi začínat nanovo. Aplikace má několik motivačních funkcí. Kromě emailu ve stylu „hej, teď ses nějak dlouho flákal“, udržuje přehled o všemožných osobních rekordech a po výkonu vás zasype přehledem statistik, kde jste se zlepšili. Takže i po výkonu, po kterém máte pocit, že brzo umřete, a že by vás předběhla i babička tlačící před sebou nákupní košík z Tesca, vám přijde mail: „Hej, tenhle měsíc jsi toho naběhal nejvíc“ a hned nemáte tak blbou náladu.

Samozřejmě, ten první krok (i všechny ty další) musíte udělat sami - prostě se sebrat a jít běhat. Ale jelikož člověk přijímá každou pochvalu pozitivně, všechny tyhlety grafy a statistiky jej mohou více motivovat. Na mě to celkem funguje, co na vás? :-)