Zápisník

// Garmin Instinct - Fénix pro chudé

Na začátku roku 2020, kdy jsem poprvé uviděl na váze 3 číslice, jsem se rozhodl začít znova běhat. Už jsem totiž zapomněl, jaké to je, když vás bolí kolena.

Ani tentokrát nesměla chybět motivace a ego-booster v podobě nějakého GPS gadgetu. Jenže doba pokročila a mobily nejsou už tak malé a praktické, že se vejdou pohodlně na pažní pouzdro. I když moje Xperia XZ1 Compact je podprůměrně velký telefon, oproti telefonu z roku 2012 je větší a těžší. Vždyť má takřka trojnásobnou kapacitu baterie. A moje ruka je teda taky podprůměrně malá (dodatečně jsem teda přišel na to, že nejlepší je dávat mobil do kapsy vzadu u pasu, pokud ji vaše kalhoty mají, ale psst…). A v roce 2020 nemůžete v době sociálních sítí (a hlavně Stravy) prostě jen tak běhat pro radost. Naštěstí se doba přizpůsobila a GPS hodinky jsou mnohem dostupnější. A tak můžete těžký telefon nechat doma, pokud se nebojíte, že si nebude jak mít zavolat záchranku.

Značka

Segmentu sportovně zaměřených hodinek kraluje několik výrobců. Z nejlepšího trojlístku Polar/Garmin/Suunto má podle mnohých nejlepší ekosystém Garmin (hlavně mobilní aplikace). A ten nabízí i velkou škálu modelů, takže si vybere asi každý. Ještě jsem pokukoval po Amazfitu a jeho modelu Stratos 3, ale v tu dobu to byla horká novinka a verze 2 měla nějaké neduhy. Nadto na mě jejich cloud a podpora zanechaly nevalný dojem. Ostatní značky jsem zavrhl, jedná se spíš o lifestyle zařízení a ta buď neposkytují mnou požadované funkce, nebo to naprosto zabíjí výdrží baterie.

Jak jsem vybíral

Od Garminu jsem si nechtěl hned bezhlavě koupit poslední Fénixy, takže jsem se poohlížel pro začátek po levnějším modelu.

Chtěl jsem hodinky používat i na chození po horách, takže to diskvalifikovalo nejlevnější Forerunnery, které mají buď krátkou výdrž při spuštěné GPS (ty nejlevnější) a/nebo nemají barometrický výškoměr a turisticky zaměřené funkce (Forerunner 245). Věci jako přehrávání hudby jsem moc neřešil. U běhání neposlouchám a na výletě tuplem ne.

Do užšího výběru se tak dostaly modely Vivoactive a Instinct (a okrajově i zmíněný FR 245). Vivoactive nakonec vyřadily dvě věci – absence plnohodnotného ovládání HW tlačítky na úkor dotykového displeje a nepodpora aktivity Hike v základu. Narozdíl od Instinctu sice podporují ConnectIQ aplikace (kde si aplikaci pro turistiku pak najdete), a ve čtvté generaci už mají dvě tlačítka (čili dvakrát tolik než ve verzi 3), ale pořád to není ono. Navíc mě odrazovala nižší výdrž baterie. Forerunner 245 vypadá ideálně: vzhled, tlačítka, displej, výdrž, běžecké metriky, ale právě absence barometru jej taky vyhodila z výběru.

Vítězem byl Instinct

Tak jsem to riskl s Instinctem. Oželel jsem pokročilejší běžecké metriky (umí jen kadenci) a VO2 Max. Ale za to se vám odmění suprově čitelným černobílým displejem, výdrží a netradičním vzhledem. Ten ale nemusí vyhovovat každému. Dost připomíná některé levnější modely G-Shock od Casia. Tím hodně vyčnívá z řady černých a šedivých nezajímavých kulatých pouzder ostatních modelů. Barviček je na výběr celkem dost. Letos k nim přibyly i další varianty v podobě modelů se solárním dobíjením. Já se nakonec rozhodl pro žlutou. V akci na Amazonu za necelých 5 tisíc.

garmin_instinct_1.jpg

Garmin Instinct v žluté barvě

Funkce

Funkčně patří Instinct do škatulky all-round modelů. Příbuzný je hodně modelu Fénix, ale z každé funkce trochu ukrajuje, aby nekanibalizoval právě na vlajkové lodi Garminu.

K dispozici máte přehršel sportovních aktivit, které jsem ani neměl možnost otestovat. Každá z nich má trochu jinak uspořádaná datová pole a někdy se liší funkcemi (např. plavání). Případně si můžete libovolnou aktivitu naklonovat a upravit. Trošku mi tam chyběl v seznamu tenis, když jej Garmin nabízí v mobilní aplikaci jako separátní druh aktivity. Naklonoval jsem tak „ostatní“, vypnul GPS (bez ohledu na chybovost GPS by i tak vyšla čmáranice) a nakonfiguroval si datová pole. Nepraktické je to, že si pak musíte v aplikaci ručně aktivitu přeřadit do správné kategorie.

Ještě se vrátím k plavání ve vnitřním bazénu. Před aktivitou musíte zadat délku bazénu (hodinky těžko pod střechou změří naplavané metry), obraty hodinky detekují samy a tak získáte cílovou vzdálenost. Navíc dokáží z akcelerometru poznat, jakým stylem plavete a pro každý bazén v aplikaci styl plavání zobrazit. Bohužel hodinky neumí měřit tep při plavání (což bude spíš marketingové rozhodnutí než technické omezení), novější modely výrobce s novým senzorem již ano.

Funkcí, kvůli které se misky vah při rozhodování přiklonily k Instinctu, je aktivita Turistika (Hike) a s tím spojená navigace. Hodinky ale nedisponují topografickými mapami, takže zaznamenávají jen „čáru“ na slepé mapě, kterou můžete maximálně oživit předem vloženými zájmovými body. Stejně tak si můžete do hodinek předem nahrát GPX trasu, a ty vás pak odnavigují na vašem výletě (navigovat můžete i při běhu). S definováním trasy je to trochu boj, hodinky hlásí všechny ručně vložené body při kreslení trasy, takže je dobré se jich před uložením zbavit. Pokud jste si trasu nepřipravili a ztratíte se, můžete se odnavigovat zpět buď stejnou cestou, nebo vdušnou čarou.

Při běhání jste schopni „závodit“ s nastaveným tempem nebo nějakou předchozí aktivitou. Nechybí podpora tréninkových plánů, kdy vám hodinky říkají, co máte dělat (intervalové tréninky apod.).

Jak jsem psal výše, hodinky nedisponují fitness funkcemi typu VO2Max nebo Training Effect/Load atd. Z těchto funkcí tak je k dispozici pouze měření úrovně stresu (na základě nepravidelnosti srdečního tepu) a jemu odpovídající funkce Body Battery, která vám v grafu, podobně jako např. stav baterie mobilu, ukazuje stav vaší, tělesné, baterie. Jednoduše řečeno, když jste ve stresu, nebo se hýbete, stav baterie klesá. Když jste naopak v klidu (spánek, gaučink) a máte nízkou úroveň stresu, baterka se dobíjí.

Pak už následuje klasika ve formě odchozených kroků, klidového srdečního tepu, nebo „intensity minutes“ (suma času, kdy během dne děláte něco fyzicky náročnějšího, určováno zřejmě pomocí srdečního tepu a krokoměru, při hodně intenzivní aktivitě se minuty násobí dvěma). Pomocí funkce MoveIQ zase hodinky zaznamenají pohyb jako aktivitu, pokud jej provozujete aspoň 10 minut. Rozpoznají tak běh, chůzi, jízdu na kole. Ale není to moc přesné a výsledkem není klasický záznam aktivity, ale jen položka v kalendáři, která spíš překáží.

Další, již outdoorové specialitky jsou např. přehled o východu a západu slunce (to když jste na výletě), widget s počasím nebo fázemi měsíce. Dále je k dispozici ABC widget (altitude - barometer - compass), který využijete místo buzoly, výškoměr je hodně závislý na kalibraci (o tom dále).

Z civilních funkcí uvedu budík, který umí na požádání jen vibrovat, což oceníte v rodině (i když samotné vibrace jsou v noci taky celkem hlučné), obyčejné stopky a časovač (minutka), kterou používám asi nejčastěji. Časovače si můžete předdefinovat a mít je tak po ruce. V mém Instinctu najdete 4 minuty na černý čaj a 17 minut na vaření knedlíků :-)

Barometr

Specialitou těch „lepších“ hodinek je barometrický výškoměr. Ten najde uplatnění spíš při turistice, všude jinde bych se bez něj asi obešel. U aktivit, kde se na výsledky koukáte až „po“, je totiž jednodušší z digitálního výškového modelu (DEM) zjistit nastoupané metry až na serveru. Pokud máte štěstí na kvalitní výškový model ve vaší oblasti, je informace obdobná.

Barometr má totiž jednu nevýhodu – musí se kalibrovat. Při změně tlaku totiž nevíte, zda se změnilo počasí, nebo vaše nadmořská výška. V nastavení si můžete buď nechat hodnotu „auto“, nebo hodinkám sdělit, že mají změnu tlaku přisuzovat spíše nadmořské výšce (když se hýbete v horách) nebo počasí (když běháte na oválu). Při automatické volbě to hodinky nějak odhadnou podle vašeho pohybu ze senzorů. Při delší vycházce se vám tak může stát, že skončíte v jiné nadmořské výšce, než z které jste vyšli. Kalibrace výškoměru se provádí na začátku každé aktivity z GPS. Protože výšková přesnost GPS není zas taková sláva (klidně 20 metru mimo), máte možnost kdykoliv výšku zadat ručně (podle známého bodu) nebo z tzv. digitálního výškového modelu (DEM). Fénixy PRO nebo i jiné modely s mapami (např. FR 945) mají model kdykoliv při sobě, stačí zjistit polohu z GPS. Některé jiné modely včetně Instinctu se umí prostřednictvím mobilní aplikace doptat na internetu. Pokud odmyslíme tyto trable s kalibrací, na krátké běhy funguje barometr výborně a nastoupané metry jsou zajisté přesnější než z modelu terénu. Pokud např. používáte Stravu, ta disponuje metrikou, která normalizuje vaše tempo podle výškového profilu trati.

Kromě nadmořské výšky indikuje změna tlaku i změnu počasí, čili hodinky vás umí upozornit při velkém výkyvu i na blížící se bouři (nebo pokud tomu rozumíte, uvidíte, zda bude zítra pršet). Funkci „storm alert“ jsem tak zatím vyzkoušel pouze jednou, když se mi od potu při zápase ucpal otvor barometru a na grafu naskočil obrovský glitch. Otvor je totiž nešťastně umístěn blízko povrchu ruky a může se tak snadno zacpat potem, prachem nebo např. zbytky kůže. Proto je nutné jej často oplachovat. Ale i tak to občas nepomůže a při delších aktivitách tak můžete občas najít na výškovém profilu skoky.

Po roce

Po několika měsících už jsem si vyzkoušel hike včetně navigace a samozřejmě běhání, jízdu na kole a plavání. K Vánocům jsem si nechal naježit hrudní pás a můžu tak ignorovat místy nespolehlivé měření tepu ze zápěstí. Hlavně při tenisu (ale i jiných sportech, kde se vám ohýbá ruka v zápěstí) jsou údaje ze senzoru na zápěstí v podstatě k ničemu.

Navigace není na plnohodnotné mapě (jako navigace v autě), ale pouze podle předdefinované trasy (posloupnost GPS souřadnic). Takže na výletě nemusíte tak často vytahovat mobil nebo mapu, a prostě čekáte, až vás hodinky upozorní na odbočku. Kromě předdefinované trasy vás hodinky umí dovést zpět po zaznamenané trase nebo přimou čarou na start. Pár lidí, které znám, si nedokáže Garminy bez normálních map ani představit.

Nedávno jsem taky zkoušel běhat podle Garmin Coach. A tady se asi poprvé projevilo malé rozlišení displeje. Instrukce nejsou na displeji moc čitelné, o to hůř za běhu. Takže minimálně plán tréninku je nutno nastudovat předem, během běhu už toho moc nevymyslíte.

Výdrž je opravdu skvělá. Jen tak (online přes bluetooth, zapnutý krokoměr a 24/7 snímač srdečního tepu na zápěstí) se v pohodě přiblížíte k avizovaným 2 týdnům. S každou GPS aktivitou se výdrž samozřejmě zkracuje. Ale i po celodenním výletu tam hodinka na běhání ještě zůstane. S novou verzí „Solar“ navíc Garmin přešel na chipset od Sony, a výdrž je zas o kus dál.

S hodinkami jsem nadmíru spokojený, i když rozměry mi trochu vadí, hlavně v období, kdy musím oblékat bundu. Do rukávu se jim moc nechce. Jejich robustní provedení výškou převyšuje i Fénixy. Oproti módním modelům vás ale odměňují výdrží baterie „v plné polní“. Nicméně poslední dobou hodně pokukuji po Fénixech, hlavně kvůli podpoře pokročilých běžeckých metrik, můj hrudní pás je umí, ale Instinct je nečte. Nechal jsem si je jako motivaci za odměnu, uvidíme, jak mi to do konce roku půjde.

garmin_instinct_2.jpg

Na výšku mají opravdu hodně

Závěrem

Plusy:

  • Ovládání tlačítky je boží! Neřešíte mokré ruce, déšť, bazén, v zimě rukavice, fungují pořád a i při běhu komfort ovládání netrpí.
  • Odolnost. Narozdíl od většiny ostatních modelů mají vodotěsnost 10ATM a vojenský standard odolnosti (teplotní šoky, vlhkost). Zatím jsem úplně neměl možnost vyzkoušet v praxi :D Teoreticky se s tím dá jít do sauny, ale zkoušet to nebudu. Vyvýšená luneta ochrání sklíčko před náhodným odřením a to pak nemusí být ani safírové.
  • Displej - I když jsou transreflexivní displeje ostatních Garminů krásně čitelné, černobílý je ještě o chlup dál a v šeru teprve poznáte rozdíl. Ale sportujeme převážně venku, takže nic nezkazíte ani tím barevným.
  • Barvy - design vypadá trochu oldschoolově, ale jasné barvičky to vylepšují. A jako člověk, který si koupil první barevný Android telefon na trhu (Xperia Z1), to nutně potřebuje.

Mínusy:

  • Umístění otvoru barometru - už se mi jej parkrát povedlo zacpat vlastním potem a ten pak nefunguje spolehlivě. Bohužel, tento často uživateli spílaný neduh nedokázal Garmin ani na inovovaném solárním modelu odstranit. Motivací zřejmě byla ochrana před vnějším znečištěním, ale prach se tam dostane stejně.
  • Strach o životnost tlačítek - tlačítko Start/Stop má po roce jinou mechanickou odezvu než na začátku. Doufám, že to nebude první věc, co přestane fungovat.
  • Pokročilé metriky, VOMax, Training Load, atd. - Jak postupně víc a víc pronikám do běhání, možná by se mi tyhle funkce hodily. Bohužel i když si koupíte hrudní pás s běžeckými metrikami, hodinky je neumí z pásu číst. Sice jsou to všechno jen fancy hračičky a Ray z DC Rainmaker vám řekne, že jsou to zbytečnosti pro pobavení. Ale prostě … to chcete.

Těžko rozhodnout:

  • Kulatý poddisplej - I když krásně dokresluje design hodinek, zbytečně pak omezuje využití displeje, když to zrovna potřebujete. Některé informační obrazovky jsou díky tomu opravdu titěrné.
  • Nemá ConnectIQ - takže si tam nedoinstalujete vlastní ciferníky nebo aplikace z obchodu. Osobně to považuju spíš za výhodu, pořád nemáte potřebu něco hledat, instalovat, a určitě to šetří i baterku. Nicméně občas by mi při samosoudcování tenisových zápasů bodla aplikace pro zaznamenávání skóre. A díky podpoře ConnectIQ bych měl aspoň nějaký programovací projekt na víkend.

Jako startovací all-round model to byla za 5 tisíc rozhodně dobrá koupě. Pokud hledáte jen náhradu za těžký mobil, a neřešíte, že to kromě čtení tepu ze zápěstí mobil asi nepřekoná (mobily mají GPS přesnější), jděte do Instinctu. Pokud chcete o svém běhu vědět víc, kupte si Forerunner 245. Pokud chodíte jen do fitka a hledáte „společenský“ model, koukněte na Vivoactive nebo Venu. Pokud chcete všechno, kupte si Fénix nebo Forerunner 945 :-) Pak už ale není cesty zpět :-)

// MojeID a služby veřejné správy

Sdružení CZ.NIC nedávno spustilo u služby MojeID možnost přihlášení k portálům veřejné správy (více). Uživatelé služby MojeID se tak mohou přihlásit se svým účtem k různým službám státní správy bez nutnosti mít aktivní datovou schránku nebo eObčanku. Jedinou podmínkou je zabezpečení MojeID účtu FIDO certifikovaným tokenem.

Token zdarma

V rámci kampaně při spuštění rozdává CZ.NIC token GoTrust IdemKey aktivním nebo pozvaným uživatelům. Asi jsem nebyl na MojeID zas tolik aktivní a proto velké díky Radku Zajícovi za pozvánku, díky které můžu být v druhé (nebo třetí?) vlně. Po obdržení emailu s pozvánkou se stačilo proklikat odkazy z emailu, přihlásit se na MojeID, odsouhlasit podmínky kampaně a zanedlouho přišel potvrzující email o zaslání tokenu.

Z minulosti mám validovaný účet MojeID kvůli správě .cz domén, což v době před GDPR umožňovalo v registru domén skrýt některé kontaktní údaje (a taky jste dostali pěknou USB flashku :-)). Jako zabezpečení přihlášení k MojeID jsem dosud používal 2FA pomocí jednorázového kódu (TOTP), což státní správě nestačí a je potřeba vyšší forma ověření. Tou je právě tzv. bezpečnostní klíč. Buď HW token (např. výše zmíněný IdemKey, popř. nejnovější Yubikey), nebo jiné řešení splňující FIDO certifikaci L1, např. i softwarové klíče v aktuálních Windows 10 (služba Windows Hello) nebo Androidu od verze 7.

Token dorazil tak rychle, jak je v případě České pošty možné. Druhý pracovní den od odeslání jsem měl v emailu avízo o uložení zásilky na poště. Po půl hodině čekání ve frontě jsem si tak nesl domů obálku s neobyčejnou klíčenkou.

mojeid_token.jpg

Token IdemKey od MojeID

Nastavení

Zprovoznění samotného tokenu na počítači je otázka pár vteřin. Operační systém jej sám aktivuje (v Linuxu je nutno přidat pravidlo pro udev). Měl jsem strach z použití ve Windows 7, protože oficiální stránka hovoří o Windows 10, nicméně to se asi týká služby Windows Hello. Ve Firefoxu token fungoval na první dobrou. Po přihlášení na MojeID dosavadním způsobem je nutno klíč spárovat s účtem. Po spárování se výchozí 2. faktor nastaví na token, nicméně stále se lze přihlásit do MojeID za pomoci stávajících 2. faktorů. Pouze pokud se chcete přihlásit do portálu státní správy, je možnost náhradního druhého faktoru zakázána.

Přidání bezpečnostního klíče

Přidání bezpečnostního klíče 2

Přidání bezpečnostního klíče 3

Nově nastavený klíč pak můžete použít k ověření při dalším přihlášení. Stačí zastrčit token do volného USB portu a na vyžádání se dotknout tlačítka na jeho těle. Dole lze přepnout na původní TOTP ověření (pokud máte nastaveno).

Přihlášení tokenem

mojeid_token_2.jpg

Najdete jej i potmě -- svítí

Po spárování tokenu je možno přistoupit k aktivaci přístupu ke státní správě. Pokud máte eObčanku, je to v pohodě a ověříte se pomocí ní. Pokud ne, tak jako já, musíte na CzechPoint. Systém vám vygeneruje žádost o zaslání informací z registru obyvatel do datové schránky CZ.NIC. Nejbližší CzechPoint mám poštu, takže mě zase čekala další obligátní půlhodina ve frontě. Paní mě překvapila tím, že se mě začala ptát (a kam to teda chcete poslat?), což jsem nečekal, ale společnými silami jsme tam našli adresu datovky CZ.NIC. Okamžitě po opuštění pošty mi dorazil email, že můžu na MojeID pokračovat.

Generování žádosti pro ověření na CzechPoint

Státní správa

Poté už jsem byl schopen se přihlásit na Portál občana a podívat se na stav bodového konta řidiče a hned poté na elektronický portál ČSSZ a vyžádat si sestavení informačního listu důchodového pojištění (abych zjistil, že mi tam chybí pár let školy). Při přihlášení je nutné vždy zvolit možnost e-identita.cz, a v dalším kroku již uvidíte v nabídce MojeID (tak jako zde je přihlášení přes NIA ID nebo eObčanku). Přihlášení tokenem je vyžadováno, nelze přepnout na TOTP.

Výběr metody přihlášení

Výběr metody přihlášení 2

Souhlas s poskytováním údajů. Stačí jednorázově.

Portál občana vám toho moc nenabídne. Kromě přehledu o platných osobních průkazech (a možnosti se nechat emailem notifikovat o konci jejich platnosti) už nabízí z těch zajímavých věcí jen možnost kouknout se na náhled karty řidiče. To portál České správy sociálního zabezpečení má služeb přehršel. Většina má formu žádostí a pro využití se ovšem bez datové schránky neobejdete. Některé služby (jako např. informační list důchodového pojištění) mají možnost náhledu na webu portálu.

Informační karta řidiče

Další ze zajímavých služeb je webová aplikace e-Receptu pro pacienty, kde se dostanete k přehledu všech na vaši osobu vydaných e-Receptů.

Mobil a NFC

Na mobilu token funguje obdobně. Vzhledem k tomu, že nemám redukci na USB-C, testoval jsem pouze NFC variantu. V Androidu bohužel máte jednu jedinou volbu a tou je prohlížeč Chrome. Ve Firefoxu jakási podpora byla, ale s novou verzí (Fenix) zmizela. Nepodařilo se mi dohledat, kdy by měla být zpět.

Přihlášení na mobilu

Přihlášení na mobilu

Proč token?

Oproti TOTP (Google Authenticator, Authy apod.) má HW token jednu nepopíratelnou výhodu. Nelze z něj na dálku ukrást seed (teda nemělo by to jít :-)), což u TOTP při troše neopatrnosti jde. Dále je celý mechanismus o chlup odolnější proti phishingu, protože jednorázový kód z vás může útočník nebo falešný web vylákat, token vždy komunikuje s příslušným webem přímo (přes Web Authentification API). Na rozdíl od TOTP ale neuděláte zálohu (jediným řešením je mít druhý token – ideálně zamknutý v trezoru).

Za mě můžu říct, že MojeID je momentálně ta nejpohodlnější cesta, jak se přihlásit k webům státní správy, pokud si nechcete z nějakého důvodu pořizovat jako fyzická osoba datovou schránku (a plnit povinnosti z toho vyplývající). Oproti eObčance nemusíte mít žádnou čtečku, veškeré příslušenství je součástí tokenu.

Nutno dodat, že některé služby státní správy nelze bez datové schránky použít.

Chcete svůj vlastní token? Řekněte si o pozvánku, nebo navštivte https://overeno.mojeid.cz. Token lze samozřejmě použít i se spoustou jiných služeb, Googlem počínaje, Githubem konče.

// První zkušenosti s Kindle Paperwhite 4 (2018)

Svůj první a poslední Kindle jsem si koupil někdy v roce 2012. Tehdy se jednalo o model třetí generace, později pojmenovaný jako Kindle Keyboard.

Chybějící osvětlení se tehdy řešilo přídavnými lampičkami, případně lampičkou jako součástí pouzdra. Za ty roky postupně Kindle přišel o alfanumerickou klávesnici, dostal dotykovou obrazovku a s modelem Paperwhite přišlo i osvětlení (nikoliv podsvícení). Kindle jako takový v podstatě nestárne. Nízké rozličení e-ink displeje dostačuje i po letech. Pokud nejste náruživý čtenář, ani za ta léta nezničíte baterku. Ale mně začalo chybět to osvětlení…

Dříve jsem jezdil do práce jen metrem, kde je světla dostatek. Po přestěhování jezdím do práce i (nebo jen) tramvají, takže se nevyhnu postávání na ostrůvcích, kde už je to se světlem horší. A to byl přesně ten důvod, kdy mi model Keyboard přestal stačit.

Loni uvedl Amazon 4. generaci Paperwhite, které dal do vínku voděodolnost (můžu si číst ve vaně!) a rovnou přední plochu bez zapuštěného skla displeje. Teď už stačilo počkat na vhodnou slevu.

Ta přišla před Valentýnem, kdy byla verze bez reklam na německém Amazonu k sehnání za cca 111 EUR (podle tehdejšího kurzu asi 2870 Kč) s dopravou zdarma (oproti tomu v ČR místní shopy tenkrát prodávaly verzi s reklamami klidně za 4 tisíce). Doprava byla famózně rychlá, jak je u Amazonu zvykem.

Starý (nahoře) a nový Kindle

Plusy:

  • Jednoznačně osvětlení, neměl jsem smůlu na nějaké defekty, takže je nádherně rovnoměrné a dostatečné za jakýchkoliv světelných podmínek. V noci si jej stáhnete na minimum, ve dne naopak trochu přidáte, aby vám nevadil průjezd tramvaje např. tunelem.
  • Dotyková obrazovka. Fyzická tlačítka na starém Kindlu byla super, ale možnost přehodit stránku na celé ploše displeje, tedy ne jen na designovaném místě, mi přijde vhod. Např. když držím Kindle v jedné ruce a palec mám umístěný pod displejem.
  • Rovné přední sklo (spíš plast). Už žádný prach a nepořádek v rozích displeje!
  • Magnetické obaly - otevřením se čtečka probudí, zavřením zase uspí. Když máte verzi bez reklam, odpadá swipování reklamy a oproti starým modelům nemusíte hledat zapínací tlačítko.
  • Vodotěsnost - jednou do roka má člověk potřebu se natáhnout do vany.

Mínusy:

  • Rovné přední sklo. Zatímco dříve byl okraj z matného plastu, nyní je součástí skla displeje. Jsou na něm vidět otisky prstů a mnohem víc odlesků např. od zářivek v metru. Na fórech kolem toho proběhla řada diskusí, displej jako takový se asi neleskne víc, ale větší plocha skla s černým podkladem okraje odlesky nyní umocňuje. Každopádně v metru musím víc kroutit rukou.
  • Dotyková obrazovka - paradoxně to i občas vadí, stačí jinak uchopit např. při nástupu do tramvaje, a už listujete.

Tak jako tak nový Kindle splnil svoji placebo povinnost a já čtu v MHD zas o něco víc. A občas se to hodí před spaním.

// Pěnové náušníky pro bezdrátová sluchátka Creative Sound Blaster JAM

Creative Sound Blaster JAM jsou cenově velmi zajímavá Bluetooth sluchátka pro domácí použití. Doma je používám na PC pro občasné sledování TV bez rušení okolí, velmi zřídka s mobilem (mají NFC tag pro rychlé párování) pro poslech hudby např. při vaření :-). Většinou jsou pověšena na pivotu vzadu na monitoru. Jelikož se s monitorem hodně otáčí, toto umístění se stalo osudné pěnovým náušníkům, které se odřely a začaly trhat na kousky.

Výrobce náhradní kusy neposkytuje, ale nabízí celkem podrobné informace o rozměrech reproduktorů sluchátek. Takže stačilo prolistovat AliExpress, prokousat se velmi špatnými popisky ohledně rozměrů, a měsíc si počkat na výsledek. Pokud chcete přeskočit fázi hledání, za sebe můžu doporučit toto zboží. Náušníky jsou trochu volnější než originál, nicméně dobře sedí a padat jen tak nebudou. Materiál je trochu tenčí a je přítomný „šev“, ale za 30 Kč za 5 párů je to podle mě dobrý kauf.

// Jak jsem byl bez smartphonu

Po třech a půl roce jsem byl donucen i přes důkladnou péči odnést moji skvělou Xperii Z1 Compact do servisu pro novou baterii. Telefon je lepený, takže se mi do domácí výměny nechtělo. Něvědíc, jak dlouho budu bez telefonu, půjčil jsem si z eráru jednoduchou Nokii 113, vyhrabal adaptér z Micro SIM na Mini SIM, rozchodil mobilní internet a z účtu na PhoneCopy (umíme i ne-smartphony) nahrál do telefonu svoje kontakty. Úložiště Xperie jsem zazálohoval na kartu a telefon vymazal.

Svoje telefony jsem vždy měnil až v době, kdy zastaraly morálně. Když se u nás objevil použitelný internet, změnil jsem mobil. Když mi správa emailů ve starém mobilu přestala stačit a JavaME aplikace běhaly pomalu, koupil jsem si nový … až jsem skončil u Androidu. Mezitím jsem si zvykl používat v telefonu každodenně řadu aplikací, především mapy a jízdní řády.

Vydal jsem se tedy na cestu do servisu. Mimochodem, využil jsem služeb Sami GSM servisu na Lhotce. Pokud mají díly skladem, opravu dělají na „počkání“ – v mém případě asi hodinku. Takže se zas tak velký detox nekonal.

Dočasná náhrada smartphonu

Dokud se člověk pohybuje ve vymezeném teritoriu, zná zpaměti místopis a linky metra/tramvají, jízdní řády ani mapy vlastně nepotřebuje. Jenže já se vydával do neznámé části Prahy protkané neznámými autobusovými linkami. Naštěstí mobilní IDOS funguje stejně jako před 7 lety, takže i jednoduchá Nokia zvládla jeho zobrazení, takže v MHD jsem se neztratil. S mapami na tak hloupém telefonu je to o poznání horší (i když na svém starém Sony Ericssonu jsem cyklomapy jako nouzovku provozoval). Vyřešil jsem to jako za mlada – papírovou mapou – kterou mám doma od mých prvních okamžiků v matičce Praze. Je už porevoluční, takže ulice od té doby nikdo nepřejmenoval, a co mě potěšilo, nikdo nepřečísloval ani autobusové linky.

Takže svých pár hodin bez smartphonu jsem přežil s pomocí. O mobilní internet, sociální sítě a email ani tak nejde. Ale mapy a jízdní řády MHD jsou pro mě pořád i po těch letech v Praze nutností.