Zápisník

// Jak jsem byl bez smartphonu

Po třech a půl roce jsem byl donucen i přes důkladnou péči odnést moji skvělou Xperii Z1 Compact do servisu pro novou baterii. Telefon je lepený, takže se mi do domácí výměny nechtělo. Něvědíc, jak dlouho budu bez telefonu, půjčil jsem si z eráru jednoduchou Nokii 113, vyhrabal adaptér z Micro SIM na Mini SIM, rozchodil mobilní internet a z účtu na PhoneCopy (umíme i ne-smartphony) nahrál do telefonu svoje kontakty. Úložiště Xperie jsem zazálohoval na kartu a telefon vymazal.

Svoje telefony jsem vždy měnil až v době, kdy zastaraly morálně. Když se u nás objevil použitelný internet, změnil jsem mobil. Když mi správa emailů ve starém mobilu přestala stačit a JavaME aplikace běhaly pomalu, koupil jsem si nový … až jsem skončil u Androidu. Mezitím jsem si zvykl používat v telefonu každodenně řadu aplikací, především mapy a jízdní řády.

Vydal jsem se tedy na cestu do servisu. Mimochodem, využil jsem služeb Sami GSM servisu na Lhotce. Pokud mají díly skladem, opravu dělají na „počkání“ – v mém případě asi hodinku. Takže se zas tak velký detox nekonal.

Dočasná náhrada smartphonu

Dokud se člověk pohybuje ve vymezeném teritoriu, zná zpaměti místopis a linky metra/tramvají, jízdní řády ani mapy vlastně nepotřebuje. Jenže já se vydával do neznámé části Prahy protkané neznámými autobusovými linkami. Naštěstí mobilní IDOS funguje stejně jako před 7 lety, takže i jednoduchá Nokia zvládla jeho zobrazení, takže v MHD jsem se neztratil. S mapami na tak hloupém telefonu je to o poznání horší (i když na svém starém Sony Ericssonu jsem cyklomapy jako nouzovku provozoval). Vyřešil jsem to jako za mlada – papírovou mapou – kterou mám doma od mých prvních okamžiků v matičce Praze. Je už porevoluční, takže ulice od té doby nikdo nepřejmenoval, a co mě potěšilo, nikdo nepřečísloval ani autobusové linky.

Takže svých pár hodin bez smartphonu jsem přežil s pomocí. O mobilní internet, sociální sítě a email ani tak nejde. Ale mapy a jízdní řády MHD jsou pro mě pořád i po těch letech v Praze nutností.

// Čtení výstupu vzdáleného příkazu s Dropbear ssh klientem

Dneska jsem při programování jednoho skriptu narazil na drobný problém s Dropbear SSH klientem (dbclient) na mém domácím OpenWRT routeru. Rád bych zde podotkl, že nemám nejnovější verzi, ale verzi dostupnou v mé OpenWRT instalaci. Přesněji, je to Dropbear v0.53.1. Ale spousta distribucí nemá nejnovější verze, takže budu doufat, že to někomu přijde užitečné.

Mám shell skript, který používá ssh klienta na čtení informací z jiného serveru. Představte si následující kus kódu:

result=`ssh -i key_file user@server remote_command` && {
  echo "Obtained information is $result"
}

Kód způsobí připojení na vzdálený počítač a spuštění příkazu remote_command, který vypíše nějaký text. Tento výstup se přiřadí do proměnné $result. Pokud vzdálený příkaz skončí úspěšně (vrátí návratový kód 0), vypíše se zpráva se získanou hodnotou.

Z nějakého důvodu tento kód nefungoval v rámci skriptu spuštěného cronem. Hodně jsem googlil a našel popis problému v mailinglistu včetně jakéhosi řešení. Důvodem problému je to, že skript spuštěný cronem nemá k dispozici standardní vstup. Díky tomu se dbclient neobtěžuje vypisovat výsledek volání příkazu na výstup, takže proměnné $result je nastavena prázdná hodnota a není vrácen chybový kód.

Toto chování může být simulováno následovně:

ssh -i key_file user@server echo "foo" </dev/null

Nic se nevypíše. OpenSSH klienta (implementace SSH na běžných linuxových distribucích) toto neovlivní a stále funguje tak, jak má.

Nejrychlejší řešení je poskytnout ssh klientovi nějaký standardní vstup, zde postačilo přesměrovaní z /dev/zero. Následující tedy již funguje:

result=`ssh -i key_file user@server remote_command </dev/zero` && {
  echo "Obtained information is $result"
}

Nyní celý skript běží správně, jak samostatně spuštěný, tak i z cronu.

// GPS sporttester v mobilu - zbytečnost nebo motivace?

Na rovinu přiznám, že jsem na tom s fyzickou kondicí a sportem byl vždycky velmi blbě. Místo pobíhání kdekoliv jsem trávil mládí v knihách, před televizí nebo počítačem. V poslední době jsem si oblíbil hraní tenisu natolik, že jsem se rozhodl se vrhnout do spárů trenéra, abych svoje moje snažení aspoň s velkým sebezapřením mohl nazývat hrou. To bylo loni na začátku listopadu. Hned na prvním tréninku jsem dostal tak do těla (navíc od holky), že jsem pak měl problémy snad i chodit. Snadno jsem si uvědomil, že kdybych chtěl jít někdy sehrát turnaj nebo plnohodnotný zápas, asi bych s tím měl něco dělat.

Jelikož moje občasné vyjížďky na kole jsou spíše vytrvalostního charakteru, rozhodl jsem se začít běhat. Začal jsem samozřejmě klasickým hurá přístupem - nákupem bot a hlavně hromady oblečení, bez které bych se zajisté minimálně zpočátku obešel. Pak jsem se půl roku přemlouval a přibližně v květnu šel na to.

Jako správný geek jsem se samozřejmě musel vybavit další nezbytností. GPS trackovací aplikaci v mobilu. Dříve jsem si mimo jiné kvůli svým cyklotoulkám pořídil telefon s Androidem, abych jej vybavil mapami. S mojí tendencí zapomínat naplánovanou trasu po každém kilometru je totiž mapa v mobilu hned po ruce a papírová mapa tak zůstává doma jen na plánování.

Od map byl už jen krátký krok k samotnému zaznamenávání výletů pomocí GPS do „deníčku“. Zpočátku jsem si vystačil se schopnostmi aplikace Rmaps, ale nakonec jsem byl vtáhnut do tenat aplikace Runkeeper. Aplikace má své mouchy, rozhodně to není nejlepší počin pro Android, ale po zkoušení alternativ jsem se k ní vrátil. S rootlým telefonem mám teď hromadu volné RAM a systém nemá tendence aplikaci zabíjet i na celodenním výletu. Na rozdíl od některé konkurence ji nerozhází ztráta signálu v lese (třeba Endomondo mě teleportovalo nekonečnou rychlostí o pár km dál). Web je jeden z nejlepších, co jsem měl možnost vyzkoušet, včetně korekce nahrané trasy (pokud měla GPS výpadek).

Jelikož jsem puntíčkář a úchyl přes různé statistiky, pořídil jsem si premium verzi a mohl se tak oblažovat mými zlepšujícími výkony. A skutečně, za těch pár měsíců jsem na sobě pozoroval slabé zlepšení. Schody na Míráku už jsem dokonce dal bez znatelného zadýchání se :-). Bohužel, pak jsem si rozbil kotník a teď budu po dvou měsících asi začínat nanovo. Aplikace má několik motivačních funkcí. Kromě emailu ve stylu „hej, teď ses nějak dlouho flákal“, udržuje přehled o všemožných osobních rekordech a po výkonu vás zasype přehledem statistik, kde jste se zlepšili. Takže i po výkonu, po kterém máte pocit, že brzo umřete, a že by vás předběhla i babička tlačící před sebou nákupní košík z Tesca, vám přijde mail: „Hej, tenhle měsíc jsi toho naběhal nejvíc“ a hned nemáte tak blbou náladu.

Samozřejmě, ten první krok (i všechny ty další) musíte udělat sami - prostě se sebrat a jít běhat. Ale jelikož člověk přijímá každou pochvalu pozitivně, všechny tyhlety grafy a statistiky jej mohou více motivovat. Na mě to celkem funguje, co na vás? :-)

// Rok s čtečkou Amazon Kindle

Před rokem a něco jsem si i já objednal svůj první Kindle 3 Wifi (teď Kindle Keyboard Wifi). Tehdy vstupovalo v platnost snížení limitu pro DPH u zboží objednávaného ze zahraničí, ale stihl jsem objednat ještě před přirážkou 20%. UPS dovezlo balíček z Ameriky rychleji než Česká pošta balík z Prahy 1 do Prahy 6 (true story). Paralelně s tím putoval z Číny obal, kterému to trvalo patřičně déle, ale zato bez poštovného. Objednávat v Čechách nemělo a nemá smysl. Podle zkušeností různých lidí je případná reklamace na Amazonu snazší než v českém eshopu.

Kindle v obalu z DX.com

Kindle jsem si především pro školní účely (slajdy, papery atd.). Na papery lepší velký DX jsem kvůli rozměrům i ceně zavrhl a zvolil malý. Rychle jsem si jej oblíbil i na beletrii. Prodej literatury v českém jazyce se u nás konečně dostává z plenek (Kosmas, Palmknihy a další, i když občas s DRM nekompatibilní s Kindle), ale spousta děl je dostupná i zdarma. Klasiky seženete na stránkách pražské městské knihovny. V poslední době jsem si oblíbil nakupování i na Amazonu, jak beletrii, tak technické knížky, protože jsou zpravidla levnější než papír a u nás i třeba jinak nedostupné.

Co se mi líbí:

  • Rozměry a hmotnost. Už nemusím jezdit na dovolenou s balíkem knih.
  • e-Ink displej. Sebelepší LCD jej nemůže překonat.
  • Amazon Whispernet. Skvělá přidaná hodnota čtečky. V kombinaci např. s rozšířením Send to Kindle naprosto luxusní záležitost na offline čtení článků.
  • Integrace slovníku. Výkladový popř. překladový slovník jsou naprosto skvělá věc, pokud nevládnete slovíčkům, stejně jako já. Součástí Kindlu byly dva anglické výkladové slovníky, anglicko-český lze najít na internetu.

Co mi vadí:

  • Neschopnost otvírat jiné formáty s DRM než od Amazonu. Tento vendor lock je u nás citelná bolest.
  • Někdy je Kindle až moc pomalý. Při čtení anglických knížek používám výkladový slovník a reakce Kindlu při přepínání slovníku a knížky je občas až moc pomalá. Taktéž zobrazení PDF souborů je na kávičku.
  • Kindle se v režimu spánku neumí občas připojit na wifi a stáhnout dokumenty z Whispernetu. Pokud si chci přečíst v metru cestou do práce aktuální iDnes.cz, musím si na to vzpomenout ještě před odchodem z domova.

// Lenovo ThinkPad X201i - první zkušenosti

Před nějakým časem jsem se rozhodl nahradit svůj sice postarší, ale stále zachovalý HP Compaq nx6310 za něco novějšího, menšího a vytrvalejšího. S Compaqem jsem byl spokojen, na svou dobu to byla dobrá koupě, navíc jsem měl tenkrát limitovaný rozpočet. Časem mi ale pár věcí začalo vadit.

  1. Rozměry a hmotnost. 15„ není sice úplně největší notebook (mimochodem, je na šířku menší než nové širokoúhlé 14“), poslední dobou jsou navíc v módě ještě větší, ale 2.5 kg je po chvíli znát a ani v batohu na zádech se rozhodně neztratí.
  2. Výdrž na baterie. Dvě a půl hodiny byly v době své koupě ve své kategorii celkem obstojná výdrž, ale časy se změnily. Po zkušenostech z konference v Londýně, kdy jsem byl odkázán jen na baterii, mi došlo, že dvě a půl hodiny je opravdu málo.
  3. Bluetooth, případně čtečka na karty. Bluetooth jsem používal v podobě USB dongle Microstar, který byl v pohodě. Mimo jiné přes bluetooth synchronizuji se svým telefonem, občas se na cestách připojím přes telefon k internetu. Problém s vyjímatelnými zařízeními ovšem nastává, pokud necháte dongle doma zapíchnutý v USB hubu. Čtečka paměťových karet mi zas tolik nechyběla. Ke svému kompaktu od Panasonicu mám sice k dispozici dokonce dva kabely (Panasonic nemá USB-mini), ale čtečka v telefonu je zoufale pomalá a opět není problém kabel někde nechat.
  4. Výkon. To v mém případě není až zas tak horké. Ale občas si virtualizuji nějakou linuxovou instalaci, kde provádím roztodivné kousky. A to už můj starý Celeron M v Compaqu občas nestíhal. A to nemluvím o HD videu na YouTube :-)
  5. Dock. Moje HP nemá dokovací konektor, takže tím možnost pohodlnějšího připojování odpadá. Na používání notebooku jako univerzálního nástroje pro práci vás za chvíli začne štvát při příchodu/odchodu připojit/odpojit neskutečné množství kabelů, počínaje napájecím kabelem, síťovým konektorem, jedním nebo dvěma USB huby se vším nutným příslušenstvím, externím monitorem, konče reproduktory a pro paranoiky i Kensingtonem. Přeci jen zacvaknutí do docku je něco jiného.

Po týdnech a týdnech úmorného přemýšlení, překecávání sebe sama, že opravdu ten nový notebook už potřebuju (to bylo asi nejtěžší) padla volba na Lenovo a stále ještě populární dědictví od IBM v podobě modelové řady ThinkPad X, konkrétně tedy X201i. Ten se od svého dospělejšího bratříčka X201 liší především Intel Core i3 procesorem, velikostí RAM, absencí 3G modulu a dokovací stanicí s optickou mechanikou přímo v balení, ale také výrazně cenou. V posledních dnech připadal v úvahu také HP EliteBook 2540p, který rozhodně taky nevypadá špatně. Jenže stojí ještě o pár kaček víc a v té ceně přidává jen DisplayPort přímo na těle, což ale zas nebylo tolik rozhodující, protože jsem ten dock (a na něm DisplayPort je) stejně tak nějak chtěl. A navíc podle obrázků má vystouplejší baterii. Podle papírových parametrů by na tom oba stroje měly být s výdrží přibližně stejně.

Co se mi líbí

Po několika měsících používání jsem s notebookem většinou spokojen. Stroječek má několik vlastností, které mě dostaly.

  1. Trackpoint. Vysloužil si první místo, snadno vede nad touchpadem, ze kterého jsem si udělal jen scrollovátko.
  2. Klávesnice. Thinkpady mají v současnosti asi nejlepší klávesnici mezi notebooky. I na 12'' prckovi máte k dispozici stejně velkou klávesnici jako na velkých Thinkpadech. Svými vlastnostmi snadno překoná 95% konkurence. Přesto by se našlo několik výtek.
  3. Integrovaná lampička. To je naprosto úžasná věc. Modelová situace: Sedíte v autobuse, na klíně otevřený notebook (ano, dvanáctipalcový notebook se vám v autobuse vejde na klín). Čtete si maily s prstem na trackpointu a chcete odpovědět. Můžete začít ukazováčky hledat klávesy F a J podle výstupků, ale občas se to prostě nedaří. Tedy současně stiskněte klávesu úplně vlevo dole (Fn) a úplně vpravo nahoře (Page Up) a rozsvítí se LED lampička ve víku. Nemyslel jsem si, že z ní budu někdy tolik nadšený, ale je to fakt šikovná věc.
  4. Hmotnost. Necelých 1 a půl kilogramu (s šestičlánkovou baterií) je fakt luxus. Sice existují ještě menší stroje (viděl jsem naprosto placaté Vaio), ale tohle se dá lehce srovnat s netbookem. V batohu o něm vůbec nevíte a lehce jej udržíte v jedné ruce, aniž riskujete vykloubení zápěstí.
  5. Dock. Již žádné přepojování kabelů! Jedním cvaknutím máte s titěrného notebooku stolní počítač s normální klávesnicí, myší a monitorem.
  6. Integrovaná grafika. Sice nejsem nějaký skalní hráč, nicméně grafický čip integrovaný v i3 procesoru v pohodě utáhne Unreal Tournament 2004 nebo OpenArenu (opensource klon Quake III Areny) na externím FullHD monitoru. Nutno přiznat, že tohle není deviza jen tohoto notebooku, ale nových Intel procesorů obecně.
  7. Software od IBM/Lenovo. Thinkpad Access Connections je naprosto skvělý. Detekuje lokalitu připojení na drátové síti podle MAC adresy gatewaye nebo podle SSID bezdrátové sítě. Pro každou lokalitu dokáže aplikovat jiná nastavení IP nebo povolit DHCP a zaplňuje tak mezeru ve Windows. Můžete tak mít v domácí síti statickou IP a všude jinde používat DHCP.

Co mi vadí

  1. Klávesnice. Sice jsem ji před chvílí vychválil až do nebes, ale něco by se našlo. Klávesnici měl HP Compaq ještě o krapet lepší. Nebudu tu nadávat na klávesu Fn úplně vlevo, na to si časem zvyknu. Klávesnice je ale celkem hlučná. Klávesnice na Compaqu nebyla téměř slyšet. Dále mi vadí umístění klávesy Escape. Ta je umístěna ještě nad řadou s funkčními klávesami, což je jednak dost daleko pro malíček, a hlavně většinou zmáčknu F1 na jejím místě a spustím nápovědu aktuálního programu. Na to si bohužel nezvyknu. Dále mi překáží klávesy pro pohyb prohlížeče zpět a kupředu, umístěné v bloku kurzorových kláves. Jelikož je schopně nahradí Alt a směrové šipky, tyto klávesy akorát překážejí a už jsem několikrát stiskl zpět místo šipky doleva při editaci textu ve webovém formuláři a přišel tak o napsaný text. Poslední výtka je k numerickému bloku. Na Compaqu se dalo psát na numerickém bloku při stisknuté Fn (při psaní na české klávesnici občas třeba takovou hvězdičku potřebujete), na Thinkpadu musíte zapnout Num Lock. Mimo to, Altap Salamander má některé funkce na výběr souborů namapované na numerické klávesy.
  2. Pískání. Snad každý druhý model Thinkpad trochu píská. Je to téměř neslyšitelný zvuk, který se přenáší audiorozvody v notebooku a v mém případě hlavně v docku. Čili jej slyšíte i v reproduktorech připojených v docku, v tělě notebooku nikoliv. V mém případě se to projevuje jen při připojení v elektrické síti, ale jsou lidé, co si stěžují i na pískání při běhu z baterie. Není to až zas takový problém, nicméně při naprostém tichu v místnosti je to slyšet. Při poslouchání metalu mě to neomezuje :-).
  3. Různé drobnosti. Notebook, nebo spíš Windows 7, mají občas zmatek z přenášení. Mám nastaveno, aby se notebook uspával při zaklapnutí víka jen při napájení z baterie. Nevím proč, ale stává se mi, že se notebook neuspí, místo toho jen zhasne displej a při opětovném otevření se začne uspávat. Odevzdaně čekám na nějaký update, který tohle spraví.

To je asi tak všechno, co jsem schopen vyjmenovat. Plusů a mínusů má daný notebook jistě více, nicméně toto jsou ty nejvýraznější a spousta z nich se jistě projeví až při delším používáním. Třeba se jednou k tématu vrátím a doplním zde delší zkušenosti.

O mně
SW developer, amateur tennis player, rock'n'roll & heavy metal fan.