Zápisník

// Můj hudební rok 2023

Čím dál tím víc fotrovatím, navíc na kulturu už není tolik peněz, takže toho tady bude čím dál tím míň. Minulý rok jsem v podstatě stihl jen jeden koncert v klubu a jeden prázdninový koncert v Portheimce.

Steve Vai v Lucerna Music Baru

Byl to jediný lístek, který jsem si na loňský rok koupil, a taky první, který jsem kupoval až po covidu. Celý článek k přečtení zde.

Steve Vai a jeho Hydra

Michal Prokop v parku Portheimka

V rámci letního hudebního cyklu pořádaného MČ Praha 5 vystoupil 7. září v parku Portheimka také Michal Prokop. A to v sestavě Michal Prokop Trio. Zatímco spoustu let to byla stabilní sestava Prokop – Andršt – Hrubý, po smrti Luboše Andršta dostali zbylí spoluhráči novou posilu, a to kytaristu Pavla Marcela.

Nové Michal Prokop Trio

Na celý koncert jsem z časových důvodů nemohl zůstat, ale poslechl jsem si aspoň část. A ta byla věnování Prokopovým bluesovým začátkům a jeho vzorům.

A co letos?

Něco se chystá v táboře Gamma Ray. Dlouhá etapa Helloween reunion koncertů zdá se skončila, chlapci nastoupili do studia, údajně vzniká nová deska. A tak se zdá, že Kai Hansen se vrátí ke své kapele. Na webu už mají termíny koncertů v latinské Americe. Třeba na to naváže nějaká evropská šňůra.

Z velkých jmen letos u nás vystoupí např. Judas Priest, Scorpions nebo Bruce Springsteen.

Další čtení:

// Steve Vai - Lucerna Music Bar, 29. dubna 2023

První lístek na koncert, který jsem si koupil po Covidu!

Steva Vaie znám jako hudebníka, který kdysi hrál s Whitesnake, učil se u Joea Satrianiho a jezdní s ním G3. A samozřejmě, že to je naprostý magor přes ekvilibristiku s kytarami a pákou. Osobně jsem ho již jednou viděl na G3 (v sestavě Satriani - Vai - Morse) a z té trojice mě tenkrát oslovil asi nejmíň, což ovšem neznamená, že to není vynikající hudebník.

Koncert spadal do turné s názvem Inviolate Tour, což je odkaz na dosud poslední „tradiční“ album vydané v roce 2022. Schválně jsem napsal tradiční, protože jak i sám Vai na koncertě řekl, na začátku letošního roku vyšlo album Vai/Gash, které se z řady vymyká. Steve jej natočil před 30 lety se svým nyní již zesnulým kamarádem motorkářem Johnnym „Gashem“ Sombrottem. A vydal jej až nyní. Na tomto albu neuslyšíte nic z dnešního Steva Vaie, je to spíš hard rock. Steve si z toho dělal legraci ve smyslu, že je to album, na kterém vůbec nemusel použít svoji páku.

Neustále měnil kytary

Na koncertě se však dál tomuto albu dál nevěnoval. Čemu se naopak věnoval, je nové album Inviolate. Všichni čekali, zda dojde i na tuto bestii https://www.youtube.com/watch?v=46qjDJ0lLdE Došlo, samozřejmě. Dokonce dvakrát. Nejprve to vypadalo, že se nerozjede počítač s projekcí, tak se se slovy „aah, f**k that“ začalo hrát bez vizuálního doprovodu. Po chvíli došlo k restartu již i s vizuálem.

Hydra

Co jsem asi zažil opravdu poprvé v životě, že by muzikant přibral na podium své techniky. Mohli jsme tak vidět v jeden okamžik na pódiu 5 kytar najednou. Před přídavkem také došlo na operní árie v podání zvukového technika Daniho G. (Dani Dynamita González Suárez) za doprovodu elektrické kytary.

Operní árie

Za velkou zradu považuji uzavření stánku s merchem ještě před skončením akce. Byla sobota a očividně potřebovali klub brzo vyklidit kvůli dalšímu programu.

Další čtení:

// Můj hudební rok 2022

Kultura po covidu se už rozjela, avšak moje kulturní aktivita se rozjížděla mnohem pomaleji. Z předcovidových dob mi zůstal pouze jeden lístek, a ten konečně přišel na řadu.

Helloween - United forces s Hammerfall

Helloween nakonec dorazili v červnu 2022, tentokrát už do O2 Arény. Oproti původním plánům se vyměnil support. Nakonec jim předskakovali skandinávští Hammerfall. Hammerfall nějak aktivně neposlouchám, ale z těch možných kapel je to asi ta lepší volba a i předkapelu jsem si náležitě užil. Navíc jsem v ještě předkoncertní tlačenici u podia potkal kamaráda z dětství, abychom si vyměnili pár zdvořilostních frází otců středního věku.

Hammerfall

Byl jsem i na prvním reunion koncertě Helloween v listopadu 2017 a tak jsem myslel, že vlastně nic nového neuvidím. Ale mezitím přišlo na svět nové eponymní album Helloween, které kritika přijala velmi dobře. Takže se dalo těšit na i na nové písně. A opravdu, koncert byl tak trochu jiný, hlavně díky novým společným písním.

Celé vystoupení začal opus z pera Kaie Hansena - Skyfall, singl, který dominuje novému albu a odráží se v něm staří Helloween. Celkem zazněly z nového alba snad asi 3 písničky, včetně dalšího podařeného singlu, tentokráte z Sashovy dílny, Best Time.

Co mě hodně potěšilo, byl i fakt, že Kaiova Wall of Jericho vložka (z počátku věku Helloween) dostala obměněný setlist, takže jsem se „nenudil“ ani tady.

Kai Hansen a jeho Wall of Jericho vložka

Samozřejmě nemohly být opomenuty „Keeper“ klasiky, a tak se celý koncert uzavíral písněmi jako Keeper of The Seven Keys, a úplně na závěr I Want Out. Jak už je na koncertech Helloween, během přídavků létaly publikem obrovské nafukovací balony (dokud si je suvenýrůchtiví fanoušci nesebrali pro sebe).

Michael Kiske

Byl to nezvyk, jít po těch dvou letech na koncert. Byl to rozhodně skvělý zážitek, nicméně docela bych byl rád, aby už ten reunion skončil. Chlapcům to spolu hraje výborně, ale covid už to trochu natáhl. Gamma Ray tak trochu strádá, jsem zvědavý, zda Kai Hansen kapelu ještě někdy obnoví.

No, a to vlastně bylo z koncertů úplně všechno. Nějak se mi nakupily rodičovské povinnosti a těch lákadel bylo taky nějak méně.

Další čtení:

// Osprey Poco (2020) - jak jsem vybíral dětskou krosnu

Ne vždy a všude se dostanete nebo chcete dostat s dětským kočárkem. I když máte kočárek se třemi nafukovacími koly, na chození v obtížnějším terénu se hodí dětské nosítko. V kojeneckém věku manduka, v pozdějším věku (kdy už dítě dokáže samo sedět) spíš dětská krosna.

První rok dovolených jsme absolvovali hlavně s kočárkem, s nosítkem jako nouzovkou. V teplých dnech je dítě přilepené rovnou na tělo nepříjemné jak pro dítě, tak pro rodiče. Na druhou letní sezónu jsme si vypůjčili použitou „no-name“ dětskou krosnu. Tehdy měl Kubík asi 12kg. Po delším výletě jsem skončil s podlitinami na ramenou od popruhů. Vzpomněl jsem si na oldschool batohy s koženými popruhy přes rameno.

Když bylo jasné, že Kubík bude mít bratříčka, řekl jsem si, že na ty tři sezóny už se lepší dětská krosna vyplatí. A protože raději nakupuji nové věci, protože mi to přijde snadnější, než probírání se bazarem, započal ničím neomezený proces výběru. Automaticky jsem začal jako první zkoumat značku Deuter.

Letos na jaře jsem měl na dovolenou půjčený Deuter Kid Comfort Pro v nějaké starší verzi a byla opravdu znát síla „lepší“ značky. Na to, že měl Kubík tak 15kg, tj. výrazně více jak loni, bylo nošení o dost pohodlnější a netrpěl jsem tolik já, a snad ani on.

Zjistil jsem, že pro dětskou krosnu jsou podstatné tyto věci:

  1. Co největší fixace dítěte v horizontálním směru. Pokud se hýbe zleva doprava, rozhazuje se vám těžíště a může to dělat problémy v terénu.
  2. Dítě co nejblíž k tělu vás nevychyluje z rovnovážné polohy při pohybu. Rovněž to ovlivňuje tlak ramenních popruhů.
  3. Pořádně vycpané ramenní popruhy a celkově dobré možnosti nastavení upevnění celého batohu.
  4. Stříška - dítě se nemá před sluncem kam schovat a děti jsou obecně náchylnější k přehřátí na slunci. Rovněž ochrání před slabým deštíkem.
  5. Sundavací bryndáček - dítě prostě slintá, za dva roky to bude znát. Naše autosedačka by mohla vyprávět.

Díky Amazonu jsem objevil, že i Osprey nabízí dětskou krosnu, která si mě okamžitě získala a koupě byla na spadnutí. V ČR se totiž skoro vůbec nedá sehnat, navíc za přemrštěné ceny. Před letními prázdninami jsem tedy nakonec pořídil Osprey Poco (2020) za nějakých v přepočtu 7 tisíc. A na konci prázdnin můžu říct – byla to skvělá koupě.

Sem s kočárkem nevylezete!

Co je na ní tak super:

  • Pláštěnka v ceně - Deuter si za ní nechá dost slušně zaplatit. Tady máte všechno all-in-one.
  • Integrovaná stříška - U Deuter Kid Comfort Pro je schovaná v masivní „svatozáři“ nad hlavou dítěte. Ona svatozář je tam jinak k ničemu a zbytečně zvětšuje délku krosny v pohotovostním stavu. Už tak špatně skladná konstrukce se do Fabie Combi nevejde podélně do kufru, což je při tetrisu na týdenní dovolenou znát. Osprey Poco má základnu stříšky schovanou a vytahuje se jen při její instalaci. Navíc má mnohem lepší ochranu před sluncem i z boku (ahoj, dopolední slunce).
  • Upevnění dítěte - u Deuteru a jiných značek je zapínání popruhů podobné sportovním kočárkům – sponou na břiše dítěte. V pozdějším věku je spona díky velikosti dítěte celkem špatně dostupná. Osprey má zapínání vzadu na zádech, kde je víc přístupné. Je to jako když si oblékáte batoh obsahem na břicho a popruhy směrem na záda, kde je sepnete dohromady. Na druhou stranu, popruhy se nedají nastavit objemově (jsou jen na gumě), takže nevím, jak to dopadne, až tam budeme upevňovat dítě v péřovce.

Integrovaná stříška stíní i ze strany

Drobné nedostatky:

  • V jednom člověku se dítě špatně vyndavá, pokud má objemné boty, ale i třeba sandále (máme Keen CNX). V prostoru na nohy totiž „překáží“ oko, které má dítě držet při nesení na místě. Dítě vám buď musí pomoct, nebo jej musíte zvednout jen jednou rukou a druhou vyprostit nohy. V tomhle ohledu to má lepší Deuter, který umí jednu boční stranu krosny otevřít.
  • Vytahovací stříška prochází celým batohem až do spodní kapsy. Může tak při manipulaci kolidovat s obsahem oné kapsy. Při prvním použití se mi do ní zahákla pláštěnka a pak „zmizela“ se základnou stříšky do tunelu uprostřed krosny
  • Polstrování ramenních popruhů je na můj vkus celkem slabé, v porovnání s městským batohem Osprey Nebula.

I přes to jsme si letos výlety s dítětem užívali o něco víc. Nejsme omezeni kočárkem a dítě se (bez nějakých stížností) vyspí i v krosně.

Když musíš, tak musíš