Po třech a půl roce jsem byl donucen i přes důkladnou péči odnést moji skvělou Xperii Z1 Compact do servisu pro novou baterii. Telefon je lepený, takže se mi do domácí výměny nechtělo. Něvědíc, jak dlouho budu bez telefonu, půjčil jsem si z eráru jednoduchou Nokii 113, vyhrabal adaptér z Micro SIM na Mini SIM, rozchodil mobilní internet a z účtu na PhoneCopy (umíme i ne-smartphony) nahrál do telefonu svoje kontakty. Úložiště Xperie jsem zazálohoval na kartu a telefon vymazal.
Svoje telefony jsem vždy měnil až v době, kdy zastaraly morálně. Když se u nás objevil použitelný internet, změnil jsem mobil. Když mi správa emailů ve starém mobilu přestala stačit a JavaME aplikace běhaly pomalu, koupil jsem si nový … až jsem skončil u Androidu. Mezitím jsem si zvykl používat v telefonu každodenně řadu aplikací, především mapy a jízdní řády.
Vydal jsem se tedy na cestu do servisu. Mimochodem, využil jsem služeb Sami GSM servisu na Lhotce. Pokud mají díly skladem, opravu dělají na “počkání” – v mém případě asi hodinku. Takže se zas tak velký detox nekonal.
Dokud se člověk pohybuje ve vymezeném teritoriu, zná zpaměti místopis a linky metra/tramvají, jízdní řády ani mapy vlastně nepotřebuje. Jenže já se vydával do neznámé části Prahy protkané neznámými autobusovými linkami. Naštěstí mobilní IDOS funguje stejně jako před 7 lety, takže i jednoduchá Nokia zvládla jeho zobrazení, takže v MHD jsem se neztratil. S mapami na tak hloupém telefonu je to o poznání horší (i když na svém starém Sony Ericssonu jsem cyklomapy jako nouzovku provozoval). Vyřešil jsem to jako za mlada – papírovou mapou – kterou mám doma od mých prvních okamžiků v matičce Praze. Je už porevoluční, takže ulice od té doby nikdo nepřejmenoval, a co mě potěšilo, nikdo nepřečísloval ani autobusové linky.
Takže svých pár hodin bez smartphonu jsem přežil s pomocí. O mobilní internet, sociální sítě a email ani tak nejde. Ale mapy a jízdní řády MHD jsou pro mě pořád i po těch letech v Praze nutností.
Komentáře