17.07.2012 // Farewell, ČVUT

Na konci června jsem po cca 8 letech přestal být studentem ČVUT. Rozloučil jsem se školou neúspěšným ukončením postgraduálního studia, kterému jsem poslední dobou věnoval stále méně a méně času. Na rozdíl od předchozích fází, které byly díky vynaloženému úsilí úspěšné, k doktorskému studiu jsem přistupoval stylem „však teď už o nic nejde“.

Na doktorské studium jsem nastoupil tak trochu nerozvážně – chtěl jsem zůstat v Praze a prozatím neřešit bydlení (tj. zůstat na koleji), bavilo mě učení a … vznikal FIT (budu zde používat mužský rod, i když je to ta fakulta, prostě se to tak zažilo). Arbologie byla zajímavá, myslel jsem si, že ji pomohu rozvinout a třeba i na něco převratného přijdu … ale mělo to několik háčků.

Hlavním středobodem problému byla jediná věc – peníze. Doktorandské stipendium stačí akorát tak na zaplacení koleje a na jídlo. Na cokoliv jiného potřebujete další zdroj příjmů. Jelikož peníze z grantu uvidíte nejdřív až druhý rok (pokud si to nezajistíte s předstihem), rozhodl jsem se raději pracovat bokem na poloviční úvazek. Sponzoring rodiči už nepřipadal v úvahu a přeci jen jsem chtěl mít nějakou tu zlatku navíc. To se neobešlo bez následků. Tři dny jsem trávil v zaměstnání, den dva jsem zabil výukou a případnou přípravou na ni. Tudíž na samotnou vědu toho věru moc nezbývalo a do toho se přimotaly ještě nové zájmy. Koupil jsem si nové kolo, začal chodit dvakrát týdně hrát tenis a pořídil si nový notebook, na kterém šly hrát obstarší hry, na které předtím nezbýval čas a navíc teď byly dostupné za hubičku na Steamu.

První rok to celkem šlo, studoval jsem doktorandské předměty, vedl dvě bakalářky, dělal trochu vědy a navštívil konferenci v Londýně (kterou si ale můžu napsat akorát do deníčku, protože vědecky se nepočítala). Na jaře jsme se dopracovali k článku, který nám v říjnu omlátili o hlavu a rok studia byl za mnou

V druháku jsem se přesunul na FIT a tam se k tomu všemu přidala příprava nových předmětů (všechny byly první běh), včetně programování pluginu do všemi tak oblíbeného ProgTestu (což se nakonec ne úplně stihlo, ale za rok už to krásně běželo). Takže druhý rok uběhl ještě rychleji než ten první a já byl na tom stejně jako na začátku. Místo přihlášky k obhajobě minima jsem podal žádost o přechod na kombinovanou formu, přestěhoval se z koleje do podnájmu a nastoupil v práci na full-time. Konečně se mi podařilo protlačit moji tvorbu na opravdovou konferenci do Polska (dokonce s IEEE sborníkem), takže po dvou letech jsem získal první vědecký bod

Poslední rok už to šlo velmi rychle z kopce, tehdy jsem nebyl prakticky schopen jakékoliv činnosti mimo zaměstnání, víkendové výuky kombi studentů a dolaďování ProgTestu pro AAG. To už jsem věděl, že jakákoliv snaha by musela být velmi intenzívní, jinak se to blížilo k nezdárnému konci. V únoru letošního roku jsem si ještě vyjel na lyžák, kde jsem si sice mezi těmi cucáky připadal jak stařec, ale aspoň jsem si vyzkoušel alpský ledovec (a kupodivu si nic neprovedl). Pak už zbývalo vyrovnání závazků vůči fakultě, z menzy jsem si vyzvedl zbylých 46 korun kreditu na obědy a dnes již mi doma leží dopis od děkana, že moji žádosti o ukončení studia vyhověl.

Rozhodně nechci tvrdit, že to byly ztracené roky života. Vzhledem k tomu, že jsem se tomu nevěnoval naplno, byla to jen jistá procentuální část, jejíž přesnou velikost radši nebudu odhadovat. Nadto jsem se přesvědčil, že člověk by neměl pracovat déle jak 50 hodin týdně (a to třeba i jen duševně) a že život nabízí vícero možností a radostí než jen obklopování se prací. Dále jsem zjistil, že jsem mnohem efektivnější, pokud jsem v kontaktu s klávesnicí, než při kreslení obrázků na papír, bez čehož se teoretická část informatiky moc neobejde. Tudíž, pokud bych se vracel do akademické sféry, tak někam trochu jinam.

Pokud někdy budete chtít studovat doktorské studium (v Čechách), moje postřehy jsou následující:

• Smiřte se s tím, že budete bydlet za minimální náklady na koleji nebo v pronájmu v hodně lidech, stravovat se v menze. Všechno ostatní znamená najít si další zdroj peněz.
• Pokud to víte hodně předem, zajistěte si peníze z grantu ještě před nástupem na studium.
• Pokud si nevystačíte se stipendiem a penězi za případnou výuku navíc, najděte si práci, která vás nerozptyluje mimo pracovní dobu (největší kravina je číst pracovní maily doma, popř. starat se o něco, co musí běžet pořád) a ze které se snadno přepíná kontext (bohužel v téhle kategorii mě napadá snad jen pípání u pokladny v Tescu).
• Zahoďte počítač, který spustí libovolnou hru, kterou máte rádi. Zničte všechny kreditky, kterými se dá platit na Steamu.
• První rok začněte co nejdřív makat jako šroub, termíny nejsou ty stejné jako na odevzdání semestrálky o půlnoci před deadlinem, musíte počítat s review apod. Ať z toho do minima něco je.

Pokud se neztotožňujete s body výše uvedenými, tak vám gratuluji, pravděpodobně jste odolnější jedinec než já (nebo dokážete líp zpracovávat kofein) a máte větší šanci to dodělat navzdory uvedeným omezením. A teď mě omluvte, zítra vstávám do práce

Zanechte komentář …