Dostávám se na konec (už bylo načase). Poslední rok byl celkem fofr, ale i tak byl bohatý na zajímavé věci. Jelikož byl poslední semestr “jen” o diplomce, přilepím jej tentokráte dohromady.
Abych se v zimním semestru moc nenudil, dobrovolně jsem se uvolil cvičit předmět Databázové systémy pro druhé ročníky bakalářského studia. Krásně mi to zapadalo do rozvrhu a bral jsem to jako aspoň nějaký přivýdělek (mohl jsem si zaplatit kolej). Tehdy jsem ze zvědavosti zavítal na IRC kanál zdejšího studentstva a díky tomuto kontaktu jsem se v následujících měsících a letech seznámil s mnoha zajímavými lidmi, nejen z řad studentů. To pak v důsledku částečně ovlivnilo moji budoucnost. Třeba svůj první velký koncert jsem absolvoval až v pátém ročníku, a to díky Aničce, tehdy skoro-sousedce z koleje, o které bych se třeba bez toho všeho ani nedozvěděl.
Kromě diplomky a zábavy v podobě výuky jsem navštěvoval i celkem řadu zajímavých předmětů. Kromě oborových Textových algoritmů, které jsou zábavné z definice (kdo někdy viděl automat pro vyhledávání vzorků pro zobecněnou Levensteinovu vzdálenost, mi jistě dá za pravdu), jsem měl předmět Jazyky pro umělou inteligenci, kde se programovalo v Lispu a Prologu. Lisp je ideální na osvojení lambda kalkulu (který je ovšem pak lepší používat v jazycích, které těch závorek tolik nemají :-)). Jako semestrálku jsem implementoval agenta pro prohledávání okolí ve hře na schovávanou. Po dnech návrhu supervymakaného algoritmu jsem svoji práci skoro celou smazal a místo oslav Nového roku jsem implementoval naprosto jednoduché prohledávání do šířky (jednalo se o omezený stavový prostor), které dokonce bylo rychlejší než předchozí algoritmus, a na rozdíl od předchozího přístupu se nikdy nezacyklilo …
V letním semestru jsem kromě psaní diplomky pro zahnání nudy začal na poloviční úvazek pracovat a také jsem začal znovuobjevovat tenis. Zapsal jsem se do dalšího z dobrovolných tělocviků (zajímavé, že ač jsme to v prváku brali jako nutné zlo, na ten dobrovolný jsem pak chodil rád ještě na PhD studiu :-)) a začal si tvořit závislost na bílém sportu. Konec studia bohužel zkalila ztráta člověka, který s námi tady měl být ještě dlouhou řádku let, ale vinou jednoho debila tomu tak nebude.
Státnice jsem nějak udělal, díky vymodlené komisi jsem mohl při přípravě téměř vynechat PARy, statistiku a fyziku. Svými z prstu vycucanými definicemi (aby bylo jasno, prostě jsem se nikdy neučil písmenka nazpaměť, ale definice jsem většinou skládal na koleně) v oblasti atributových gramatik jsem trochu zaměstnal zkoušející. Taky jsem ukázal, že atributy jsou syntetizované, nikoliv syntetické, čímž jsem před dvěma lety pobavil publikum u bakalářských státnic. Ve společném okruhu jsem dostal prohledávání okolí ve stavovém prostoru, nikde žádný problém, takže mě ani moc netrápili, a já si mohl začít shánět boty na promoci, protože jsem měl nohy pokryté hromadou puchýřů (a já tak nemám obleky rád).
V tom okamžiku jsem přepnul do módu “odteď je mi všechno jedno”, čemuž pak o týden později odpovídala příprava na “příjímačky” k PhD studiu. Skutečnost, že jsme měli mít odevzdaný nějaký papír s čímsi ohledně naší budoucí práce, jsem se dozvěděl nějak těsně předem, ale nikdo si nevšiml. To září jsem po 5 letech nastupoval do školy hned prvního, ale byla to jen formalitka, abych se znovu ukázal až se začátkem akademického roku.
Svému neúspěšnému pokusu o dělání vědy jsem se podrobněji věnoval ve svém paralelním příspěvku a tak tady svůj seriál utnu. Na PhD studiu jsem zjistil několik věcí. Jednak mě výuka nebo její příprava celkem baví, druhak nemám už disciplínu na dělání vědy. Ale občas si svoje akademické přístupy uvědomuji i v tom civilním životě :-)
Komentáře