// Viděl jsem KISS, teď můžu umřít :-)

Někdy v listopadu jsem si zadělal na splnění jednoho ze svých snů, vidět koncert skupiny KISS naživo. Oni tu sice byli za můj život vícekrát, ale teď přijeli podruhé po velmi krátké době (a hlavně teprv teď jsem si ten lístek mohl dovolit :D ). Nákup jsem trochu podcenil, nikdo se mnou nechtěl jít, takže jsem to moc nehrotil. Tudíž druhý den po zahájení předprodeje na mě zbylo jen místo ve třetím sektoru na sezení od pódia, což mi nakonec přišlo lepší než sektor pro stání (ten zadní). Minimálně jsem tam nemusel čekat dlouho před otevřením, abych se prodral dopředu.

Shodou okolností na stejný den, 23.5.2010, připadlo finále mistrovství světa v ledním hokeji v Německu. Naši velmi velmi překvapili a po infarktovém semifinále se Švédskem postoupili, v osm hodin v neděli se měli utkat s Ruskem o zlato. Co naplat, objednal jsem si u Aničky SMS informační servis a vydal se v šest hodin do O2 arény do Libně.

Do arény jsem se dostal bez problémů, jen se členu ochranky nelíbila moje „pípající“ kapsa, ale kdoví, co to bylo. Poprvé jsem měl možnost si arénu prohlédnout, nemusel jsem pospíchat tak, jako v březnu na Scorpions hned do podzemí. Takže jsem si koupil něco k pití a dal si kolečko po obvodu, abych zjistil, co útroby haly skýtají. Před vchodem do mého sektoru byl stánek s Kiss suvenýry. Chvíli jsem odolával, ale nakonec jsem si koupil památeční tričko s tématem letošního turné a úmyslem se po skončení vrátit pro plakát. Inu, nutno přiznat, že Kiss se jako značka umí prodávat. V nabídce byly různé „exkluzívní“ předměty jako sada trsátek podepsaná Tommy Thayerem, popruhy ke kytaře apod. Vedle si bylo možno koupit voucher na USB stick se záznamem koncertu, který obdržíte hned po skončení (kromě přídavků, ty si pak musíte stáhnout). Zatím jsem odolal … zatím, ve skutečnosti jsem dneska ten záznam koupil v MP3 o dvě stovky levněji (bez toho USB sticku).

Usadil jsem se tedy do velmi nepohodlné sedačky. Ten, kdo to navrhoval, by si zasloužil pár facek. Celou dobu mě řezal do předloktí držák na pivo v místě loketní opěrky. Jako předkapela se představili američtí Taking Dawn a publikum relativně slušně naladili. Při jejich představení jsem si všiml se v koutě krčit jednoho strejdu, který byl hlasitostí jejich hudebního projevu zřejmě zaskočen a zakrýval si uši dlaněmi. Upřímně, nevěděl jsem, jestli to dělá schválně (nemá rád heavy-metal), nebo si myslel, že 15 metrů od pódia bude mimo dosah reprosoustavy. Po skončení vystoupení předkapely se pódium zahalilo do černého sukna s logem kapely, kvůli které jsme ten večer opravdu přišli.

Po relativně dlouhé přestávce to začalo. Po klasickém úvodu „You wanted the best, you got the best…“, podpořeném videoprojekcí ze zákulisí nastoupil démonický čtyřlístek na pódium opravdu originálně. Trojice kytaristů „přijela“ na jakési plošině, která se přemístila přes bicí s Ericem Singerem dopředu na pódium. Skupina pak rozjela svoji první skladbu z nového alba, Modern Day Delilah a odstartovala dvouhodinový maraton plný převážně starých vypalovaček. Nesměly chybět samozřejmé pyrotechnické efekty a oheň, který byl cítit na lýtkách i ve třetím sektoru (a ne, nebylo to květnem).

Scéna byla prostě perfektní. Ke každé skladbě přidali nějaký ten kousek navíc. Po písni Firehouse plival Gene Simmons oheň, v kytarovo-bubenickém sólu Thommy střílel z kytary rachejtle a Eric bazukou sestřelil kus osvětlovačské techniky. Občas se kytaristi „vznesli“ na plošinách do výšin a nakonec odletěl i Eric se svými bicími. Po svém tradičním temném sólu, doprovázeném pliváním krve, s menšími potížemi vyletěl Gene ke stropu arény, aby zde zazpíval píseň I Love It Loud (God of Thunder už se zřejmě nehraje). Co píseň, to zážitek. Asi čtvrtý kus od konce mi přišla třetí smska od Aničky a já věděl že zlato je doma. Všichni okolo to už věděli. Velmi potěšilo, že to v přestávce ihned ohlásil i Paul Stanley a zaburácela celá aréna na oslavu velmi vydřeného titulu. V přídavcích se objevila i nejznámější píseň I Was Made For Loving You, při které se Paul vydal doslova mezi diváky. Na opičí dráze přejel na druhé otočné pódium, které bylo postaveno uprostřed zadního sektoru pro stání.

Koncert zakončily hymnusy God Gave Rock And Roll to You a snad tradiční Rock And Roll All Nite, při kterém se do vzduchu vznesla záplava papírových konfet a celá hala se zalila bílou, což velmi kontrastovalo s černou barvou fanoušků. Koncert byl u konce a já odcházel s vědomím dobře investovaných peněz a s vědomím, že už lepší koncert asi nikdy neuvidím (leda bych šel znova na Kiss do kotle). Na cestě domů to celé završila noční Praha žijící hokejem, slavící náš mistrovský titul a křičící „hoši děkujem“ a „kdo neskáče, není Čech“. Inu prostě povedený víkend. A rozhodně nejlepší minimálně tento rok.

Abych parodoval známé rčení o Neapoli: „Vidět KISS a umřít…“ Ne, to by byla přeci škoda :D

Zanechte komentář …



E D D M B O
  • E-mailová adresa nebude zveřejněna.
  • Formátování:
    //kurzíva//  __podtrženě__
    **tučně**  ''pevná šířka''
  • Odkazy:
    [[http://example.com]]
    [[http://example.com|Text odkazu]]
  • Citace:
    > Toto je citace. Nezapomeňte na mezeru před textem: "> "
  • Kód:
    <code>Toto je nespecifikovaný zdrojový kód</code>
    <code [lang]>Toto je kód v [lang]</code>
    <code php><?php echo 'example'; ?></code>
    Dostupné: html, css, javascript, bash, cpp, …
  • Seznamy:
    Odsaďte text dvěma mezerami a použijte * pro
    každou nečíslovanou položku a - pro číslovanou.
O mně
SW developer, amateur tennis player, rock'n'roll & heavy metal fan.