Postupem času se zase moje koncertní bilance vylepšuje. Zatím je čas i chuť (a záda to dovolují :-)).
Avantasia
Koncert v Praze se vyprodal celkem rychle, a jelikož jsem dlouho váhal, tak jsem nejprve nesehnal stání před podiem. Na konci léta 2024 totiž už tato kategorie lístků k dispozici nebyla. Naštěstí pořadatel přidal druhý termín, takže jsem si nakonec koupil lístek až na další den. Sál rozhodně nebyl poloprázdný a zaplnil se celkem hezky, po dlouhé době jsem stál frontu na vstup. Podél obvodových zdí Fóra Karlín se vytvořil hezký vláček lidí. Jako bonus jsme mohli z fronty zaznamenat příjezd autobusu hlavních protagonistů.
Celé představení bylo tradičně bez předkapely, což je u velkých jmen celkem unikát. Hromada zpěváků Avantasie totiž umožňuje poskládat dlouhý program, aniž by se vokalisté vyčerpali. Jediným nestorem je samozřejmě Tobi, který zpíval na všech mnou navštívených představeních snad vždy a všechno. Letos to bylo trochu jinak. Vícero skladeb se tentokrát obešlo bez hlavního zpěváka a otce projektu Avantasia. Těžko říct, zda už taky stárne, nebo byl jen dočasně indisponován.
Z nových tváří na tour vystoupily dva přírůstky z nového alba Here Be Dragons. Tommy Karevik (toho času Kamelot) a Kenny Leckremo (H.E.A.T.) zazpívali mj. svoje party ze zmíněného alba. Ze stálic chyběl Bob Catley a naopak větší prostor dostali “back vocalisti” Herbie Langhans a Adrienne Cowan, jejíž hlasový repertoár je prostě skvělý a na novém albu má i “svoji” skladbu s názvem Avalon.
Sólovou příležitost dostala i poslední z trojlístku doprovodných zpěváků a zpěvaček, Italka Chiara Tricarico, která si zazpívala ženské vokály ve skladbě Farewell. Sestavu doplnili tradiční členové posledních let, Ronnie Atkins (Pretty Maids) a Eric Martin (Mr. Big).
Zajímavými zpestřeními koncertu byly intro na hořící klavír k písni Lucifer v podání Tobiase Sammeta a zpěv z trůnu ve stylu pána temnot (Ozzy approves) v písni Toy Master.
Závěr tradičně patřil medley z písní Sign of the Cross a Seven Angels, kde se nakonec všichni zpěváci setkali na pódiu.
Na Youtube je k dnešnímu dni k nalezení celý záznam koncertu z dané tour z Milána.
Vzpomínka na Petra Kalandru - 30 let za nebeskou bránou.
Od poslední “vzpomínky”, kterou jsem absolvoval, uplynulo už deset let. Petr Kalandra umřel mladý náhle ve věku 45 let, takže i po třiceti letech najdeme na české scéně hodně jeho někdejších spoluhráčů. Jeho hudební kariéru si spojujeme hlavně s tělesy ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů), Marsyas a Blues Session. Proslavil se mj. i jako autor českých coverů skladeb Boba Dylana a Neala Younga.
Stejně jako minule, program večera zahajoval Jan Spálený a ASPM. Z celého repertoáru znám (podle refrénu) pouze skladbu Asi v tom bude nějakej háček. A jak se zdá, většina publika taky. Takže ke konci jejich koncertního bloku se diváci pěkně rozezpívali.
Pak už přišel na řadu Marsyas Zuzany Michnové. V sestavě navíc hostoval kytarista Norbi Kovács, který prý s Marsyasem nikdy nehrál. Samozřejmě došlo i na píseň Marsyas a Apollón, kterou zná i ten, kdo o kapele snad nikdy v životě neslyšel.
Celý program poté zakončili Blues Session, původně doprovodná kapela Petra Kalandry, která se i po jeho smrti věnuje občasnému fungování, a kterou jsem měl tu čest vidět více než jednou. Na pár písní zaskočila opět Zuzana Michnová.
Primal Fear
Předcházející koncert v ČR kapela zrušila z důvodu zdravotního stavu Mata Sinnera (údajně málem nepřežil reakci na očkování proti Covidu). Mat je zdá se již fit a tak mohl proběhnout reparát.
Předskokany byli švédští Eleine, kteří hrají symfonický metal s prvky black a death metalu. Což (bohužel pro mě) není nic, co bych moc poslouchal, ale na rozjezd to byli solidní parťáci. Ale všichni samozřejmě trpělivě čekali na německou partičku.
Během neplánované pauzy došlo k menším obměnám v sestavě. Samozřejmě kapelník Mat Sinner a zpěvák Ralf Scheepers zůstávají. Za kytarami se nově představila mladičká italsko-kubánská kytaristka Thalia Bellazecca, která doplnila Magnuse Karlssona, dlouhodobého kytaristu kapely, který se ovšem dosud schovával ve studiu a s kapelou dosud naživo nevystupoval. A za bubny seděl také nováček – André Hilgers.
Ralf stále vypadá dobře. Kdo jej sledujete na Instagramu, asi chápete proč. Ani byste mu těch šedesát netipovali. Za celý život se na rozdíl od vlasů svých obřích bicáků nevzdal. Díky vizovickému festivalu umí i pár slov česky, hlavně Slivovice a Becherovka.
Vzhledem k tomu, že nedávno vyšlo jejich nové album Domination, zaznělo samozřejmě i několik písní z této novinky. Nová kytaristka Thalia se zapojovala i doprovodnými vokály, což přestavovalo příjemné zpestření jinak pánské sestavy. Její zpěv uslyšíte i na albu.
Ke konci setlistu se vyskytla i skladba Metal is forever. Tu někdo z publika uvedl opravdu hlasitým a autentickým ječákem v podobě velmi známého refrénu, čímž sklidil obdiv z publika i z podia.
Před přídavkem následovala akustická vložka – píseň Hands of Time ze staršího alba 16.6 (Before the Devil Knows You’re Dead). Na kytaru hrál Magnus a u mikrofonu se všichni vystřídali. Před přídavkem samotným nikdo z kapely nikam neodešel. Podle slov z podia jsou už líní. Tak si tam jen tak sedli a čekali, až je publikum znovu vyzve. Jako přídavek pak zazněla skladba Running in the Dust a koncert byl u konce.
Zamířil jsem potom ještě do stánku s merchem pořídit si svoje první tričko Primal Fear. Nakonec jsem se nechal zlákat na výhodný balíček s novým CD Domination. Což se ukázalo jako báječný kauf. Jednalo se o edici Digipak s bonusovou skladbou. A hlavně, CD bylo rozbalené - přebal byl totiž opatřen podpisy všech účinkujících.
Helloween 40 let
Helloween slaví 40 let, a tak jsem nemohl nebýt u toho.
Koho by před osmi lety napadlo, že reunion šňůra Helloween bude trvat tak dlouho. Oslavy výročí třiceti let od vydání dvojdesky Keeper of the Seven Keys postupně přešly do oslav 40 let existence kapely.
Součástí turné bylo otevření “Popup stores” ve čtyřech městech v den konání příslušného koncertu. Lákadlem na tyto obchody byl speciální merch dostupný jen právě zde v ten jeden konkrétní den. Překvapivě byla jedním z vybraných míst Praha. Pražský obchod se nacházel v baru Revír Karlín. Za mě to bylo ovšem trochu zklamání. Před obchodem byla fronta na hodinu a pořízený merch asi vlastně ani nestál za to. Limitovaná verze trička s panoramatem Prahy vypadala hezky na grafice na sociálních sítích a na webu, ale výsledný tisk nebyl zas tolik povedený. Ale tak koupit jsem si ho samozřejmě musel. :-)
Viděl jsem všechny tři české koncerty v “reunion” sestavě, a dá se říct, že žádný z koncertů nebyl stejný. Například letos jsme se mohli kochat akustickým setem v podání dvou zpěváků, Andiho a Michiho. Každý střídavě na kytaru zahrál pár akordů z nějaké písně Helloween, a druhý jej doprovázel zpěvem. I když se Kaiova účast v kapele za mikrofonem datuje na (byť dlouhé) období jednoho jediného (LP) alba, jeho mini setlist v rámci koncertu právě ze skladeb z desky Walls of Jericho byl pokaždé jiný.
Celkově se mi koncert zdál pojat nejvelkolepěji za celou historii mých návštěv (kterých teď bude možná už deset). Koncert doplňovala líbivá scéna a projekce, dokonce došlo i pyrotechniku ve skladbě Burn.
Závěr patřil klasikám z Keeperů, skladbám Eagle Fly Free a Dr. Stein. Během děkovačky začaly tradičně létat vzduchem suvenýry, přičemž asi nejvíc uplácí publikum bubeník Dani Löble. A tak se mi podruhé v životě podařilo chytit blánu z bubnu. Respektive poprvé, uznávám, že naposledy mě Dani spíš trefil do hlavy :-).
Po koncertu jsem šel prozkoumat merch v samotné O2 aréně. Ten byl mnohem obsáhlejší než v popup store, a bohužel pro moji peněženku jsem se tam nechal zlákat podruhé. Tentokrát vyhrál design 40 let s postavou “Keepera” ve verzi long-sleeve.
Vzpomínka na Radima Hladíka
Již tradičně se vzpomínkový koncert konal v Lucerna Music Baru v době, kdy by Radim oslavil narozeniny. Před začátkem koncertu na stěně svítila reklama na příští rok. To by Radimovi bylo přesně 80 let (a kdy uplyne také 10 let od jeho úmrtí). Speciální akce dostala název Pocta Radimu Hladíkovi - Má hra Tour 2026. Organizátoři slibují opakování Nové Syntézy s big bandem. Tu už jsme měli možnost slyšet v novém podání i s Radimem i v minulosti. Tentokrát jazzové party obslouží CBC Big Band.
Ale k poslednímu koncertu …
O úvod se opět postaral Viktor Sodoma s pásmem písní z éry skupiny Matadors. Zazněly tak 4 písničky: Indolence, I Must Hope, It’s All over Now Baby Blue a Get Down from the Tree.
Ale pak už se jednalo o Blue Effect. Oproti minulému roku přišlo méně zpěváků a tak více prostoru dostal Honza Křížek, který na podium nastoupil okamžitě po skončení pásma Matadors. Je to dáno historickým vývojem. Zdá se, že projekt “Vzpomínky na Radima Hladíka” bude s Honzou mnohem více spolupracovat než dřív. Další zpěv zajišťovali Tomáš Fröde a Yannick Tevi.
Radima opět zastupoval nadaný kytarista a sběratel kytar Adam Krofian z The Atavists.
V průběhu koncertu vystoupil na pódium Radim Hladík mladší, aby pokřtil reedici alba Kingdom of Life, kompilaci exportních verzí písní kapely Blue Effect.
A co za rok?
Na příští rok jsou již vypsány dva zajímavé koncerty do Prahy - Eric Clapton a Deep Purple. Oba interprety jsem již navštívil a v podstatě jsem se rozhodl, že dám pass. Ani v jednom případě není k dispozici (do O2 arény) sektor “stání před podiem”. To ve výsledku znamená, že pro rozumnou vzdálenost od pódia musíte dorazit hodně brzo.
Kromě zmíněné Nové Syntézy 2026 byl nedávno oznámen koncert Duran Duran a také evropské turné The Rush, ovšem zatím bez české zastávky.
Komentáře