Můj hudební rok 2012

Rok 2011 začal vcelku vlažně. Turné Black Sabbath bylo nakonec zrušeno kvůli zdravotním problémům Tommyho Iomiho a žádná další akce na obzoru. Ale závěr roku nebyl až tak neplodný.

Michael Schenker

Michael Schenker byl u začátků skupiny Scorpions (spolu se svým starším bratrem Rudolfem, který je s kapelou dodnes) - podílel se na prvním albu skupiny, Lonesome Crow. Avšak vzápětí, vlastně ještě během turné, přeběhl a stal se součástí nejsilnější sestavy britských UFO.

Jeho kariérou zahýbaly problémy s alkoholem a nakonec zakotvil u svého projektu Michael Schenker Group (MSG). Promo jeho koncertní šňůry Temple of Rock v letošním roce mě zaujalo především proto, že sliboval projít celou svoji kariéru a vystoupení věnovat rovnoměrně Scorpions, UFO a tvorbě pod hlavičkou MSG. Koncert se konal v Retro Music Hall, takže jsem se nejprve ulekl diskotékové koule zavěšené u stropu, ale podle složení publika jsem věděl, že jsem na správném místě. V tehdejší sestavě turné si k sobě přizval opravdu zvučná jména, zpěváka Doggieho Whitea (který byl zpěvákem znovuobnovených Rainbow, ještě než Ritchie založil se svoji láskou Candice projekt Blackmore’s Night) a dva ze starších členů Scorpions - basáka Francise Buchholze a bubeníka Hermana Rarebella. Já znám povětšinou písně Scorpions a stejně tomu tak bylo u pražského publika, výrazně ožilo až u hitů právě německé kapely, jako například Rock Me Like a Hurricane, ale ve finále si na vypalovačku od UFO, písně Doctor, Doctor, vzpomněl opravdu každý. Michael vypadá po všech těch svých alkoholových eskapádách trochu seschle a vyzáble, ale pořád mu to ještě hraje.

Ozzy & Friends

Původně velmi očekáváné turné britské skupiny Black Sabbath muselo být díky Tommyho zdravotním problémům zrušeno. A tak kromě několika festivalů byly původně vyprodané koncerty upraveny, divákům nabídnuto vrácení vstupného a místo toho přijel Ozzy a Geezer Butler pod jmenovkou Ozzy & Friends. Jako předskokani se uvedli Black Label Society kytaristy Zakka Wylda, Ozzyho spolupracovníka ze sólové dráhy. Mně osobně jeho kytarový styl moc nesedí, mám oblíbenější kytaristy a tak jsem byl rád, že toho brzo nechali. Pak přišel sám Ozzy a mixem hitů ze své sólové kariéry a Black Sabbath ukázal, že do šrotu ještě nepatří. Na pódiu ho střídavě doprovázela jeho kapela, přidávali se Geezer Butler se svou charakteristickou hrou na basovou kytaru, a právě bývalý spoluhráč Zakk Wylde. Samozřejmě nemohlo chybět tradiční polévání publika a zpěváka samotného vodou a kropení lidí v dostřelu pěnou z děla. V ten moment jsem litoval, že jsem si nevzal čočky, protože přes pěnu na brýlích není moc dobře vidět. Rozhodně jsem v tom nebyl sám, takže jsem z úst vedle stojícího též obrýleného taťky po chvíli slyšel už jen “Až už s tím jde do pr..”. Ale asi nejvíc to odnesl chudák kameraman pod pódiem. I přes fakt, že koncert byl více o Ozzym než o Black Sabbath, kde jsem se těšil hlavně na Tommyho, náramně jsem si to užil.

Finále Naděje Beatu

V akademických řádách mám i několik hudebních kamarádů a tak jsem jednou neodolal jedné z občasných pozvánek na FB od mého kolegy z FEL, Honzy Drchala, a zašel na jejich kapelu Cuprum do Vagónu. V červnu se stali vítězi každoroční soutěže Naděje Beatu a poslechnout si je opravdu stojí za to. Nejjednodušeji se jejich hudba dá charakterizovat jako progressive rock, ovšem přidejte trochu folku, příčné flétny a mocný zvuk Hammondů a jste doma. Na druhém místě se umístili Reverends, což je zas opačné spektrum rockové muziky. Živý syrový rock’n’roll, na nějakou party naprosto super. Třetí místo jsem zahlédl jen z rychlíku, jednak bylo pozdě a letěl jsem na poslední metro a druhak pro mě naprosto tuctová hudba (sorry), ale i tak gratulace do [Lovosic])https://bandzone.cz/noblecrops).

G3 - Satriani, Vai, Morse

G3 je označení turné pod taktovkou Joa Satrianiho, který k sobě vždy přibere další dva kytaristy (odtud G3) a objíždí s nimi svět. Steve Vai je tradiční parťák, pro letošek k sobě přibrali Steva Morse, který je nyní znám jako kytarista (již nějakou dobu) současných Deep Purple. Nějak jsem nevychytal příchod, takže jsem skončil až v zadních řadách, naštěstí nemám výškový handicap jako někteří, takže mi to až tolik nevadí. Vystupovali v pořadí Morse, Vai, Satriani. Mně osobně se nejvíc líbil Steve Morse, z mého laického pohledu má nejvíc “pracnou” techniku, Steva Vaie moc nemusím, jeho hraní si s pákou mě moc nebere a jeho utahaný zvuk prostě nemám moc rád. Po něm nastoupil jeho mistr Satriani a pak přišla třešnička na dortu, oblíbený jam všech účastníku, kde Steve Vai ukázal, že umí i zpívat, v písni You Really Got Me od Kinks. Následovalo tradiční Rockin’ in The Free World od Neila Younga. Celkově až na netradičně vzdálenou polohu od jeviště a v Tesla aréně dosud nezvyklé zabavování pití při vstupu příjemný zážitek.

Křest DVD Pocta Václavu Havlovi

Jako většina koncertů v Akropoli, i tento byl rozdělen na dvě části. První dominovala skupina Etc. Vládi Mišíka, která si na pódium přizvala hromadu hostů. Bohužel si je všechny nepamatuji, vzpomínám si na Michala Ambrože a část Hudby Praha, dále pak například Tonyho Ducháčka (Garage), Vratislava Brabence a Joe Karafiáta (oba Plastic People of the Universe). Během programu došlo ke křtu DVD se záznamem koncertu na počest Václava Havla z prosince roku 2011, kterého se zhostila ředitelka Knihovny Václava Havla a ministr Karel Schwarzenberg. Druhá polovina koncertu symbolicky patřila kapele Velvet Underground Revival (Lou Reed byli s Václavem Havlem dobří přátelé). Musím říct, že hudebně i pěvecky (hlavně dáma představující Nico) to byl revival velmi autentický. Koncert originálu jsem samozřejmě nezažil, ale nějakou tu píseň jsem už slyšel.

Arakain

Na Arakain jsem se vypravil jen čistě ze zvědavosti. Osobně mám naposloucháno jen album Metalmorfóza (s Petrem Kolářem) a strašně strašně moc se mi líbil koncert výročí 25 let kapely z Edenu, a hlavně píseň Zimní královna v podání dua Jan Toužimský - Lucie Bílá. Zbytek tvorby kapely je už čistě thrash metalový, což je žánr, který leží na okraji mých zájmů (až na příležitostný poslech Metallicy), ale i tak jsem se nechal zlákat. První část patřila hostům kapely, byla to plejáda českých metalových teď již spíše legend. Většinou se to táhlo v původním rázu, tedy žádná vlastní aranžmá. Třeba trashový Harlej jsem vůbec nečekal. Jediní, kteří vybočili, byli Markýz John s písní Marilyn a zahráli ji stylem sobě vlastním. Druhá část už patřila současnému Arakainu, v závěru dorazila Lucie Bílá. Kromě Zimní královny zazněl i novinkový duet z pera Gábiny Osvaldové na hudbu od AC/DC (All Night Long) Dlouhá noc. Na konec koncertu už byl sál poloprázdný, protože nevyšel timing a všichni spěchali na poslední metro. My vydrželi a odměnou byla dlouhá cesta domů nočním autobusem, tramvají a zase autobusem na druhou stranu Prahy, doplněná mrznutím venku ve 2 ráno :-)

Europe

Na Europe jsem váhal hodně dlouho. Velmi mě potěšilo předposlední album Last Look at Eden, které opravdu sršelo energií. Na tehdejší koncert jsem nakonec nešel a možná to byla chyba. Letos jsem se dlouho ukecával a na koncert v rámci turné k desce Bag of Bones nakounec lístek zakoupil. I když mě tohle album nepotěšilo tak jako to předchozí, koncert sám o sobě (až na tradičně ulepenou podlahu a špatně klimatizované prostory v KC Vltavská) byl naprosto úžasný. A samozřejmě, došlo i na Final Countdown, píseň, kterou mám spojenou s naším maturákem a později i s inženýrskou státnicí. Nechyběly další vypalovačky jako Superstitious a pomalá Carrie. Také mě hodně překvapili předskokani Stonerider, zas jednou nějaká předkapela stála za to.

Mišík + Flamengo

Letos uplynulo 40 let od okamžiku vzniku zásadního alba české rockové historie, alba Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo. Ku příležitosti výročí se Vladimír Mišík rozhodl svolat nejsilnější sestavu znovu do zbraně a sérií koncertů po celé ČR oslavit toto výročí. V pražském klubu Akropolis odehráli dva večery po sobě a oba byly kompletně vyprodány. První část patřila klasickému setu Etc., po přestávce přistoupili Guma Kulhánek a Pavel Fořt, polovina poslední sestavy Flamenga, a rozezněly se tóny Kuřete v Hodinkách. Nejsem znalec, tahle hudba mě prozatím míjela, kromě písně Stále dál, kterou hraje i současná sestava Blue Effect. Další oblíbená je píseň Já a dým. Textařem většiny skladeb alba byl Josef Kainar, český básník. Comeback se těšil oblíbenosti, reedice alba dostala od Supraphonu platinovou desku.

Omega 50 let

Omega byl můj první koncert v maďarštině. I přestože kapela vydávávala většinou i anglické verze svých desek, koncert jako takový byl snad celý v maďarštině (nebo hodně nesrozumitelné angličtině :-)). Po tragické předkapele (Pavel Jakub Ryba and the Fishmen) nastoupil na rozložité pódium menší symfonický orchestr a po mohutné předehře nastoupila i současná sestava kapely, která patří k těm nejúspěšnějším rockovým kapelám tehdejšího východního bloku. Následoval průřez tvorbou, který jsem poznával spiš jen podle melodií, protože maďarsky opravdu nevládnu. Celý koncert zakončily opravdu protahované přídavky. Nicméně zazněly dvě verze písně Gyöngyhajú lány, ta druhá verze byla v režii symfonického orchestru. Tuto píseň zná český posluchač především z cover verze od Aleše Brichty Dívka s perlami ve vlasech.

Příští rok

Na příští rok je toho nachystáno opravdu hodně. Jednak opět přijede Roger Waters se svojí obnovenou a vylepšenou The Wall a také již tradičně Australian Pink Floyd. Chystá se pokračování úspěšné Hellish Rock Tour v podání kapel Helloween a Gamma Ray. V dubnu se na turné se opět vydá Avantasia (bohužel nejblíže opět v Německu), měsíc předtím vychází nové studiové album, poprvé na něm zazní i skutečný orchestr. Svou novou desku s loňského roku přijede představit Slash a jeho nový parťák Myles Kenedy. Z klasiků se zde objeví Kiss, Eric Clapton, Joe Cocker, Mark Knopfler. A hlavně, k výročí 10 let existence vyjede muzikál We Will Rock You na světové turné a mezi zastávkami nebude chybět Praha! Takže minimálně první polovinu roku se máme na co těšit.