Rok 2014 jsem co se týče kultury dost zanedbával. Přesto se ke konci roku vyrojilo několik zajímavých příležitostí a je tudíž ještě o čem psát.
Dream Theater
Kapela plná excelentních muzikantů, která v podstatě definovala žánr progresivního metalu. Přestože už fungují bez svého původního bubeníka Mika Portnoye, jejich dosud poslední album ukazuje, že banda okolo Johna Petrucciho a Jamese LaBrie pořád má co ukázat. I když si člověk jejich tvorbu užije především doma v klidu ze studiových nahrávek, koncert rozhodně stál za to. Jen byl překvapivě dlouhý, uprostřed koncertu byla dokonce přestávka. Ke konci se mi už všechny skladby slévaly dohromady a celkem jsem byl na chvíli z Dream Theater vyléčen. Ale pořád platí, že doma v klidu si je poslechnu kdykoliv. :-)
Blue Effect ve Vagonu
Vagon je domovským klubem této před lety obnovené kapely. Radim Hladík se obklopil třemi novými muzikanty a získal si nové publikum. Nové aranže starých písní jsou chvílemi až k nepoznání od svých originálů ze 70. let. Pokud si pustíte nějaké skladby z původní Nové Syntézy (1 nebo 2), najdete tam původní znění několika písní ze současného repertoáru. K tomu si Honza Křížek přihodil pár skladeb ze skupiny Walk Choc Ice, z nichž všichni poznají především notoricky známou Rejdit.
Trochu osvěžit staré dílo se povedlo loni na festivalu Rock for people, kde skupina zahrála skladbu Nová Syntéza 2 s big bandem. Právě ve Vagonu se pak konala premiéra skladby ve verzi bez big bandu. Trochu tam chyběl ten swingový orchestr, ale jinak dobrá práce.
Saxon
Saxon jsou jedni z těch slavnějších zástupců škatulky New British Heavy Metal (s např. Judas Priest a Iron Maiden). Letošní turné bylo ku příležitostí výročí 35 let kapely.
Koncertu předskakovaly dvě kapely, Skid Row and Halcyon Way. Dorazil jsem až v průběhu, takže jsem jim moc nevěnoval pozornost, spíš se šel občerstvit a připravit si dobré místo na hlavní koncert. Saxon představili zásadní skladby své historie, včetně mé oblíbené Princess of the Night. V Roxy se rozpoutalo neskutečné peklo a tamější akustika mě donutila pořídit si později špunty do uší, abych se nějakých dalších koncertů dožil ve zdraví. Oproti standardnímu jednomu dni mi pískalo v uších mnohem déle.
Freedom Call
Kapela sama sebe pasuje do žánru, který nazývá happy metal. V mnoha písních nelze nepřeslechnout podobnost s hudbou Gamma Ray (původní bubeník hrával i s Gamma Ray). Velmi veselou hudbu a texty doplňuje podmanivá gestikulace frontmana kapely Chrise Baye. Na předkapele Dragonhammer mě zaujaly jen dvě věci - špatné ozvučení a strašně charismaticky vyhlížející basák. Oproti předkapele se zvuk s příchodem hlavních hvězd naštěstí o dost zlepšil a koncert byl perfektní, plný energie a spolupráce s publikem. Jen škoda, že nezahráli mou oblíbenou skladbu A Perfect Day.
V pražské Nové chmelnici jsem byl poprvé. Poloha skoro na konci světa není moc dobrá na cestu domů noční MHD, ale proti letňanskému výstavišti to ještě jde. Kromě neskutečně neschopné a pomalé šatnářky nemohu klubu vytknout nic.
Mňága a Ždorp
Na sklonku roku jsem potkal Danušku. Náš hudební vkus se sice dotýká jen částečně (na metalový koncert ji rozhodně nedostanu :D), nicméně Mňágu zná snad každý (tedy i včetně mě), takže to rozhodování nebylo až zas tak těžké.
Petr Fiala je rozhodně úžasný performer a na pódiu dělá hodně zábavy. Jeho hlas zní trochu jinak než na deskách (aspoň na těch 20 let starých, ale i na té nejnovější), ale docela líbivým způsobem. Během koncertu došlo ke křtu nové desky Made in China, kmotrem se stal Richard Krajčo. Mňágu jsem si díky koncertu vlastně i docela oblíbil, za poslední půlrok vede můj žebříček poslechovosti na last.fm :-)
Závěr roku přinesl několik příslibů na ten následující, rok 2015. Hlavní bombou pro mě byli Def Leppard, kteří se zde ukázali po velmi dlouhé době.
Komentáře