Česky12.09.2010 // Studoval jsem FEL - dějství druhé
Konečně jsem sepsal pokračování souhrnu mých expů z FELu. Dal jsem si trochu načas. Znáte to, spousta práce a hlavně prokrastinace …
Druhý semestr se nesl v duchu toho prvního – přežít cokoliv, co vůbec nesouviselo s mým budoucím zaměřením. Ještě během zkouškového mě čekala bitva s KOSem. Do druhého semestru jsem měl takřka celý rozvrh předvygenerovaný, jediná moje starost sestávala s umístění cvik angličtiny a programování v C. Prvák měl jednu nezanedbatelnou výhodu. Přednášelo se ve více paralelkách, takže si člověk mohl vybrat tu správnou přednášku, která se mu hodila. To vše dohromady dalo rozvrh „jen“ od úterý do pátku, navíc bez vstávání v noci, takže po X letech jsem chodil do školy jen 4 dny v týdnu a pondělky jsem mohl efektivně proflákat. Anebo spíš jsem si to v tu dobu myslel …
Fyzika - díky, nechci
Díky úspěšné provokaci jistého Petra N. jsem si přehodil cvika Fyziky 1 na pátek – to abychom měli cvika spolu. Přichystal jsem si tak na sebe menší challenge - jednoho z nejuznávanějších drsoňů na laborky z Fyziky. Byl jedním z těch, který dokázal člověka přesvědčit o tom, že není dostatečně připraven na laboratorní cvičení a že si to přijde nahradit jindy. Skutečnost nebyla až tak strašná (že by s tím všichni počítali?). Ani my ji samozřejmě nepodceňovali a celou páteční přednášku Programování v C jsme pečlivě věnovali nastudování problematiky pro danou laborku 
. Celé volné pondělí jsem pak trávil patláním protokolu a pocit kratšího studijního týdne se okamžitě rozplynul. Kvůli kreslení ekvipotenciál do jedné laborky jsem si dokonce pořídil křivítko, abych byl poté díky chybějící nule v desetinné části nějakého výsledku připraven o polovinu bodů. Dost mě udivoval ledový klid některých kolegů z ročníku, 1:1 kopírujících v místním Copy centru již vypracované referáty starších spolužáků - očividně si vážili svého volného času mnohem víc než já .
Nějakým zázrakem jsem dal semestrální písemky na dobrý počet bodů a celý semestr uklepal na trojku bez zkoušky. Šel jsem na jistotu a bral před posledním termínem v červnu trojku ze semestru, abych si případně nepokazil prázdniny. Stačilo se podívat na příklady ke zkoušce. Průlet elektronu zkříženým magnetickým a elektrickým polem mě nadobro přesvědčil, že já a vysokoškolská fyzika nejsme kamarádi. Mimochodem, prý měla vyjít šroubovice (ví někdo, jak to vypadá?). Zkoušející se po mém srabáckém ústupu ani nedivil, když jsem mu řekl, že jdu stejně na Výpočetku.
Zderivuju tě
Matematika 2 a Elektrické obvody 2 útočily tandemově. Oba předměty se víceméně věnovaly přechodným jevům, tedy vše se točilo (až na výjimky) okolo diferenciálních rovnic. Průměrný Matfyzák má prý řešení diferenciálních rovnic přímo v genetické výbavě, ne však průměrný (a asi ani nadprůměrný) FELák. Zatímco na zkoušku z EO1 jsem byl připraven do té míry, že jsem dokázal počítat příklady přímo zadáváním do kalkulačky, tak na pokračování jsem se připravoval drobet jinak. Po dni „lehký příklady jsou moc lehký, na ty se koukat nebudu“ přišel den „těžký příklady nemám šanci dát, kašlu na ně“. Třetí den jsem dopoledne šel do kina na Star Wars 3, abych si spravil chuť (prostě jsem je musel vidět) a večer se vrhl na teorii. Písemka předčila očekávání a s celkem dobrým pocitem jsem odcházel na ústní. Zde jsem vydržel velmi krátce a se známkou v indexu jsem mával kolegům. Některé z nich totiž čekalo i několikahodinové trápení s nejistým výsledkem. Vzpomínám si také na jistého spoluúčastníka toho termínu, který dorazil na ústní zkoušku sice v ukázkovém obleku, ale s červenými teniskami na nohou. O jeho osudu nevím nic, ale tehdy mě jeho úbor celkem pobavil.
Tranzistůrek, odpůreček
Poslední do sady předmětů do povinné výbavy správného elektrotechnika pro tento semestr byla Elektronika. Vesměs se to točilo kolem polovodičů, takže tehdy jsem měl nastavení pracovního bodu bipolárního tranzistoru v malíku levé nohy. Díky Karlovi jsem s přehledem prolezl laborkama a dokonce jsem se naučil měřit s osciloskopem. Některá měření byla i zajímavá, přičemž význam slova „zajímavá“ se týden co týden měnil. Z těchto hodin se mi vryly do paměti dvě hlášky. Jednak „Dneska budete mít zapojení s dvojnásobným počtem tranzistoru, než na jaký jste zvyklí. Tedy se dvěma.“ a potom „Na tomhle koncertovali Olympici“. Zkouška byla vražedně od 7 hodin ráno, což byla po mém odpoledním režimu během semestru docela změna. Takže na snídani se šlo až pak. Některá má řešení příkladů si vysloužila komentář „No, takhle jsem to ještě neviděl, ale mohlo by to fungovat. No dobře.“. Ne vždy to ale fungovalo. „No ale tady nic nemáte, za to vám nemůžu dát body“ - to byl komentář na mé prázdné řešení příkladu na Schottkyho rovnici, který jsem pro jistotu nechal prázdný.
Resumé
Druhý semestr byl nakonec za mnou, na „výpočetku“ jsem se dostal. Zhruba tisíc mých spolužáků to po roce vzdalo a v létě tenkrát určitě bylo hezké počasí. Ostatně jako pokaždé. Čekaly mě už jen dva roky vyplněné z mého pohledu smysluplnější náplní než dosud, takže bylo se na co těšit.
Další čtení:
Zanechte komentář …
- E-mailová adresa nebude zveřejněna.
- Formátování:
//kurzíva// __podtrženě__
**tučně**''pevná šířka'' - Odkazy:
[[http://example.com]]
[[http://example.com|Text odkazu]] - Citace:
> Toto je citace. Nezapomeňte na mezeru před textem: "> "
- Kód:
<code>Toto je nespecifikovaný zdrojový kód</code>
<code [lang]>Toto je kód v [lang]</code>
<code php><?php echo 'example'; ?></code>
Dostupné: html, css, javascript, bash, cpp, … - Seznamy:
Odsaďte text dvěma mezerami a použijte * pro
každou nečíslovanou položku a - pro číslovanou.