Jelikož jsem už pobyl na ČVUT nějaký ten pátek, a rozhodně to nebyl promarněný čas, chtěl bych udělat menší retrospektivu mých dojmů a zážitků dříve, než se mi některá fakta vypaří z kebule. Nemám v úmyslu si zde stěžovat na některé vyučující, od toho tu máme FELGuide a anketu. A i na střetu s tím největším blbcem nebo drsoněm se dá najít i něco pozitivního. Spíš se tu budu věnovat věcem, na které vzpomínám rád a na které jen tak nezapomenu.
Moje první setkání s FELem bylo během dne otevřených dveří, to byl podzim roku 2003. Z Karláku si pamatuji prezentaci (asi) Katedry řízení v obrovské hale s rozebranou Fabií a přes internet ovládaným třídítkem na barevné míčky (které moc dobře nefungovalo, prý byly ty míčky špinavé :-) ). V Dejvicích mě uvítalo solidní bludiště východů z metra. Takže asi na druhý nebo třetí pokus se mi povedlo najít správný výlez. Pokud jste viděli amatérský film Studoval jsem FLE od TV Lesák, víte o čem mluvím.
Ze zápisu a období těsně poté si pamatuji jen několik věcí - všude byly šílené fronty (potvrzení, průkazka, kolej …), sousloví “Fakulta elektrotechnická” je neskutečně dlouhé, pokud se s ním máte vejít do kolonky v indexu, a Fífa už ví, že škola se nejmenuje ČVÚT ale ČVUT :-).
FEL, WTF?
První týden ve škole se dostavil WTF efekt. Jednak jsem se seznámil s unikátní vlastností ČVUT, výukový týden tu může začínat ve středu. Čili v úterý máte třeba sudý týden a druhý den ve středu pro změnu lichý. Tato fíčura zaskočila i ostřílené studenty, o čemž svědčí můj telefonát Kubovi ohledně odprodeje skript pro první ročník s odpovědí: “Cože, ona už je škola?” Jakmile jsem dorazil do dejvické budovy, ocenil jsem, že jsme dostali přístupové údaje do sítě a rozvrhům již při zápise. U copy centra se totiž udělala solidní fronta na rozvrhy tvořená pravděpodobně studenty bez připojení k internetu (tak tenkrát v roce 2004 to ještě bylo možné) nebo bez schopnosti pozorně poslouchat při zápise.
Po prvním cviku algebry, které bylo skoro poslední, kdy jsem ještě celkem chytal, přišla Technická dokumentace. Vstupní test spočíval v nalezení místnosti 514. Finta byla v tom, že 5xx sice značí páté patro, nicméně tam musíte vystoupat ze správného bodu. V opačném případě místo na místnost 514 čumíte do zdi. Na TDO jsem byl poučen, že se klávesnice zásadně nestaví na nožičky - mohly by se ulomit - a seznámen s faktem, že budu na elektrofakultě kreslit strojařské výkresy a jako přídavek na konci semestru tedy nějaké to elektrotechnické schémátko.
WTF týden završila přednáška Elektrických obvodů 1, kde jsem po palbě vzorců plných integrálů začal vymýšlet katastrofické scénáře rychlého nedobrovolného odchodu ze školy. Naštěstí mě cvičící týden nato uklidnil, že tohle opravdu v prvním semestru potřebovat nebudu - a měl pravdu, EO1 byly nuda :-). V pátek končil týden přednáškou Úvodu do elektrotechnických materiálů. Látka sice pro mě úplně k ničemu, nicméně přednášející si nás s kolegou za chvíli pamatoval kvůli našim provokativně debilním dotazům. Takže posléze zakončoval každé téma slovy: “A teď by se támhle pánové určitě zeptali, k čemu že to je dobrý … Tak je na to, aby vám fungovalo vaše P4…”
První semestr naštěstí neskončil tragicky. Zkoušky dopadly dobře. Na zkoušce z UEM jsem byl na konci otázán: “Tak co kolego, už víte, k čemu je vám to dobré?” :-) Ve své první bitvě s KOSem jsem také obstál a mohl jsem se (ne)těšit na tu horší půlku prváku na FELu.
Komentáře