Po prvním roce matematiky, fyziky a elektrických předmětů přišla konečně satisfakce v podobě studia na oboru Výpočetní technika a předměty tématicky bližší mému zaměření.
Do druhého ročníku jsem se těšil z výše uvedených důvodů jako malý kluk. Semestr začínal opět celkem vtipně ve čtvrtek. Pro mě Ruštinou a pak cvičením z Databázových systémů. Současně tím můj školní týden skončil. Pokračoval v pondělí v půl osmé v K1 na Karláku trojblokem přednášek DBS, LOB a DML. Zde jsem pravděpodobně poprvé bojoval se spánkem, protože přednášky “o víkendu v noci” jsou zlo v kteroukoliv roční dobu. Nicméně zadařilo se a já si vzpomínám, že jsem se poprvé probudil uprostřed přednášky s vytlačeným zipem od bundy v obličeji.
Byl to můj první semestr na výpočetce a všechny předměty (až na ekonomické PMA, sorry) jsem si náležitě užíval. Na DBS se tenkrát ještě dělaly velmi obsáhlé semestrálky včetně use-casů, příruček a všeho možného. Nynější studenti můžou být rádi, že spousta těchto fíčur vymizela a byla nahrazena “otravným” XML v podstatně jednodušší skladbě. Každopádně, novoroční přetížení školního Oracle serveru bývalo i tenkrát. Tvoření semestrálky na SKD a LOB jsem si pro změnu zpříjemňoval zimními kratochvílemi. Onehdy byl přes Vánoce u nás v nížině sníh (!!!) a já stavěl po spoustě let sněhuláka.
Zkouškové jsem začal tradičně netradičně. První týden jsem vyjel na hory. To má jednu hlavní výhodu - nemůže se stát, že by pak kvůli zkouškám třeba nezbyl čas. Bohužel jsem neudržel svoje lyžařské umění na uzdě a třetí den se stylově proletěl snožmo po hlavě z černé sjezdovky a bylo po horách. Sebraly mě dvě sličné lyžařky a zavolaly mi taxi horské služby. Bohužel jsem jim pak už nestihl osobně poděkovat … Verdikt zněl zlomená klíční kost. Tudíž jsem se uvelebil na gauči a učil se na zkoušky, které mě čekaly příští týden. Mimochodem sjíždět na skútru horské služby sjezdovku, obutý do přeskáčů, přidržujíc se jen jednou rukou, je strašné peklo. A to jsem statečně pohrdal těmi sáňkami za skútr.
Zbytek zkouškového jsem absolvoval s ortézou na ramenou a ve vytahaném svetru, protože to bylo jediné, co jsem na sebe dokázal obléct. Paradoxně mi ortézu pak sundali po absolvování poslední zkoušky. První týden mě čekalo oddychové kombo SKD+DBS, které jsem přestál v pohodě s dvoudenním odstupem. Největší vítr jsem měl z Datových struktur a algoritmů (které, jak jsem slyšel, dostaly letos nový rozměr) a jejich “lebečkových” otázek v písemce. Jejich vtip spočíval v tom, že jste vybrané otázky nesměli moc pokazit, jinak jste letěli nezávisle na celkovém počtu získaných bodů. Lebečkovým “peklem” jsem prošel a nakonec se i přes svůj trochu nepohodlný zdravotní stav ukecal do druhé nepovinné fáze zkoušky, což se vyplatilo. Zbývala matika, které jsem se celkem bál. Nicméně ústní se pak nějak povedla a já si poprvé z FELu odnášel čistý štít na konci semestru. A pak jsem si došel na chirurgii, kde mi řekli, že moje klíční kost u rovnější nebude, a ortézu mi sundali. Čekalo mě ještě 14 dní zkouškového vyplněné poleháváním s rukou zavěšenou v šátku a příprava na další dávku předmětů.
Komentáře