Poslední dobou si začínám zvykat na trochu netypické únorové scenérie - tedy bez sněhu. Jak se pomalu stalo snad pravidlem, tak zima to letos opět fláká, a sníh vidíme tak akorát v Panoramě v televizi. Nicméně člověk, přestanuvší snažit se poroučet větru a dešti, si naštěstí (ovšem stále za důležitého přispění matky přírody) i tady dokáže poradit. A tak se zasněžovací technika stala součástí snad všech lyžařských středisek v ČR.
A pak to na českých (a samozřejmě i moravských a slezských) horách vypadá jako na fotografii vpravo (omluvte kvalitu snímků - inu mobil, no). Sněhová pokrývka leží jen na minimálních plochách a vlekaři si tak aspoň můžou něco vydělat a lyžaři zase nalomit nějakou tu kůstku … :-). Ovšem občas je potřeba navozit sníh třeba z půlky Jizerek.
Na pár dní jsme se tedy vypravili na hory. Jezdíme už několik let do Herlíkovic, takového předměstí Vrchlabí na cestě do Špindlu. A dá se říct, že přestože v nížině pomalu budou kvést pampelišky, sníh tam opravdu byl. Bohužel teploty motající se kolem nuly, spíše nad, se podepsaly na kvalitě sněhu, takže to byla ledová deska poprášená technickým sněhem.
První den byla navíc mlha, po několika hodinách se stala ze sjezdovky oranice se střídajícími se hromadami sněhu a ledovými plotnami. Takže ten den jsem toho měl až až. Druhý den se počasí umoudřilo, sníh trošku utuhl, oranice se tolik nekonala. Vykouklo i sluníčko, díky tomu se dalo i něco vyfotit (viz rozhlednu na Žalém vlevo). Fotky nejsou nic moc, nekupoval jsem si mobil kvůli foťáku.
Zima opět letos zklamala, nicméně pokud to srovnám s loňským rokem, kdy nás v druhé polovině února v Rokytnici trápil déšť, bylo to přeci jen o chlup lepší. Příjemná byla letos délka front na lanovku - kromě snad jedné hodiny téměř žádná. A k tomu připočtěte výbornou krkovičku na grilu v místním stánku s občerstvením a dostanete příjemnou přípravu na další 4 měsíce trápení ve škole, tentokráte s cedulkou X36PAR …
Komentáře