Zápisník

// Studoval jsem FEL - dějství druhé

Konečně jsem sepsal pokračování souhrnu mých expů z FELu. Dal jsem si trochu načas. Znáte to, spousta práce a hlavně prokrastinace …

Druhý semestr se nesl v duchu toho prvního – přežít cokoliv, co vůbec nesouviselo s mým budoucím zaměřením. Ještě během zkouškového mě čekala bitva s KOSem. Do druhého semestru jsem měl takřka celý rozvrh předvygenerovaný, jediná moje starost sestávala s umístění cvik angličtiny a programování v C. Prvák měl jednu nezanedbatelnou výhodu. Přednášelo se ve více paralelkách, takže si člověk mohl vybrat tu správnou přednášku, která se mu hodila. To vše dohromady dalo rozvrh „jen“ od úterý do pátku, navíc bez vstávání v noci, takže po X letech jsem chodil do školy jen 4 dny v týdnu a pondělky jsem mohl efektivně proflákat. Anebo spíš jsem si to v tu dobu myslel …

Fyzika - díky, nechci

Díky úspěšné provokaci jistého Petra N. jsem si přehodil cvika Fyziky 1 na pátek – to abychom měli cvika spolu. Přichystal jsem si tak na sebe menší challenge - jednoho z nejuznávanějších drsoňů na laborky z Fyziky. Byl jedním z těch, který dokázal člověka přesvědčit o tom, že není dostatečně připraven na laboratorní cvičení a že si to přijde nahradit jindy. Skutečnost nebyla až tak strašná (že by s tím všichni počítali?). Ani my ji samozřejmě nepodceňovali a celou páteční přednášku Programování v C jsme pečlivě věnovali nastudování problematiky pro danou laborku :-). Celé volné pondělí jsem pak trávil patláním protokolu a pocit kratšího studijního týdne se okamžitě rozplynul. Kvůli kreslení ekvipotenciál do jedné laborky jsem si dokonce pořídil křivítko, abych byl poté díky chybějící nule v desetinné části nějakého výsledku připraven o polovinu bodů. Dost mě udivoval ledový klid některých kolegů z ročníku, 1:1 kopírujících v místním Copy centru již vypracované referáty starších spolužáků - očividně si vážili svého volného času mnohem víc než já :-).

Nějakým zázrakem jsem dal semestrální písemky na dobrý počet bodů a celý semestr uklepal na trojku bez zkoušky. Šel jsem na jistotu a bral před posledním termínem v červnu trojku ze semestru, abych si případně nepokazil prázdniny. Stačilo se podívat na příklady ke zkoušce. Průlet elektronu zkříženým magnetickým a elektrickým polem mě nadobro přesvědčil, že já a vysokoškolská fyzika nejsme kamarádi. Mimochodem, prý měla vyjít šroubovice (ví někdo, jak to vypadá?). Zkoušející se po mém srabáckém ústupu ani nedivil, když jsem mu řekl, že jdu stejně na Výpočetku.

Zderivuju tě

Matematika 2 a Elektrické obvody 2 útočily tandemově. Oba předměty se víceméně věnovaly přechodným jevům, tedy vše se točilo (až na výjimky) okolo diferenciálních rovnic. Průměrný Matfyzák má prý řešení diferenciálních rovnic přímo v genetické výbavě, ne však průměrný (a asi ani nadprůměrný) FELák. Zatímco na zkoušku z EO1 jsem byl připraven do té míry, že jsem dokázal počítat příklady přímo zadáváním do kalkulačky, tak na pokračování jsem se připravoval drobet jinak. Po dni „lehký příklady jsou moc lehký, na ty se koukat nebudu“ přišel den „těžký příklady nemám šanci dát, kašlu na ně“. Třetí den jsem dopoledne šel do kina na Star Wars 3, abych si spravil chuť (prostě jsem je musel vidět) a večer se vrhl na teorii. Písemka předčila očekávání a s celkem dobrým pocitem jsem odcházel na ústní. Zde jsem vydržel velmi krátce a se známkou v indexu jsem mával kolegům. Některé z nich totiž čekalo i několikahodinové trápení s nejistým výsledkem. Vzpomínám si také na jistého spoluúčastníka toho termínu, který dorazil na ústní zkoušku sice v ukázkovém obleku, ale s červenými teniskami na nohou. O jeho osudu nevím nic, ale tehdy mě jeho úbor celkem pobavil.

Tranzistůrek, odpůreček

Poslední do sady předmětů do povinné výbavy správného elektrotechnika pro tento semestr byla Elektronika. Vesměs se to točilo kolem polovodičů, takže tehdy jsem měl nastavení pracovního bodu bipolárního tranzistoru v malíku levé nohy. Díky Karlovi jsem s přehledem prolezl laborkama a dokonce jsem se naučil měřit s osciloskopem. Některá měření byla i zajímavá, přičemž význam slova „zajímavá“ se týden co týden měnil. Z těchto hodin se mi vryly do paměti dvě hlášky. Jednak „Dneska budete mít zapojení s dvojnásobným počtem tranzistoru, než na jaký jste zvyklí. Tedy se dvěma.“ a potom „Na tomhle koncertovali Olympici“. Zkouška byla vražedně od 7 hodin ráno, což byla po mém odpoledním režimu během semestru docela změna. Takže na snídani se šlo až pak. Některá má řešení příkladů si vysloužila komentář „No, takhle jsem to ještě neviděl, ale mohlo by to fungovat. No dobře.“. Ne vždy to ale fungovalo. „No ale tady nic nemáte, za to vám nemůžu dát body“ - to byl komentář na mé prázdné řešení příkladu na Schottkyho rovnici, který jsem pro jistotu nechal prázdný.

Resumé

Druhý semestr byl nakonec za mnou, na „výpočetku“ jsem se dostal. Zhruba tisíc mých spolužáků to po roce vzdalo a v létě tenkrát určitě bylo hezké počasí. Ostatně jako pokaždé. Čekaly mě už jen dva roky vyplněné z mého pohledu smysluplnější náplní než dosud, takže bylo se na co těšit.

Další čtení:

// Překlad UI a resource souborů v PyQt

PyQt je knihovna pro integraci populární knihovny Qt (u které byla nedávno změněna open-source licence z GPL na LGPL) do Pythonu. Pokud používáte nástroj Qt Designer na návrh uživatelského rozhraní, potřebujete následně přeložit XML popis UI a resourců do kódu pro Python, abyste jej mohli použít.

V C++ variantě Qt je možno jednoduše použít nástroj qmake nebo Automake pro vygenerování příslušného Makefile, který se o překlad do C++ postará. V případě Pythonu není standardně Makefile potřeba, jelikož se moduly kompilují samy při jejich zavádění. S PyQt můžete použít modul uic a XML soubory zkompilovat, nebo je přímo nahrát jako třídy Pythonu.

Alternativně lze použít nástroje do příkazové řádky pyuic4 and pyrcc4 úplně stejně jako jejich originály z knihovny Qt (uic, rcc). Pro své projekty jsem si zvolil tento způsob. Použití nástrojů je jednoduché. Stačí napsat, že chceme přeložit soubor A na soubor B. Příklad následuje.

#compile ui file from Qt Designer
pyuic4 ui_file.ui -o compiled_ui_file.py
#compile resource file (icons, etc..)
pyrcc4 resource_file.qrc -o compiled_resource_file.py

Původně jsem měl jeden jediný shellový skript, který vždy kompiloval všechny soubory najednou (byl jsem příliš líný). Tohle řešení mělo dvě výrazné nevýhody. Jednak kompilace všech souborů sežere nějaký čas, takže tato vlastnost představuje problém v závislosti na množství překládaných resource souborů. Za druhé, a to je pro mě otravnější vlastnost, generátor pyuic4 v hlavičkách vygenerovaného kódu zanechá aktuální čas a datum. Jelikož ze zatím neznámého důvodu uchovávám v Mercurialu i zkompilované verze UI, způsobovalo to pokaždé změnu všech zkompilovaných souboru. Takže jsem osvěžil svoje chabé znalosti tvorby Makefile (a použil taháky z dob minulých) a vytvořil jsem si Makefile pro separátní kompilaci resource souborů.

###### EDIT ##################### 
#Directory with ui and resource files
RESOURCE_DIR = src/resources
 
#Directory for compiled resources
COMPILED_DIR = src/ui
 
#UI files to compile
UI_FILES = confirm.ui main.ui repair.ui settings.ui statistics.ui
#Qt resource files to compile
RESOURCES = images.qrc 
 
#pyuic4 and pyrcc4 binaries
PYUIC = pyuic4.bat
PYRCC = pyrcc4
 
#################################
# DO NOT EDIT FOLLOWING
 
COMPILED_UI = $(UI_FILES:%.ui=$(COMPILED_DIR)/ui_%.py)
COMPILED_RESOURCES = $(RESOURCES:%.qrc=$(COMPILED_DIR)/%_rc.py)
 
all : resources ui 
 
resources : $(COMPILED_RESOURCES) 
 
ui : $(COMPILED_UI)
 
$(COMPILED_DIR)/ui_%.py : $(RESOURCE_DIR)/%.ui
	$(PYUIC) $< -o $@
 
$(COMPILED_DIR)/%_rc.py : $(RESOURCE_DIR)/%.qrc
	$(PYRCC) $< -o $@
 
clean : 
	$(RM) $(COMPILED_UI) $(COMPILED_RESOURCES) $(COMPILED_UI:.py=.pyc) $(COMPILED_RESOURCES:.py=.pyc)  

Funguje s GNU Make (na Windows například v Cygwinu nebo MinGW). Je potřeba poeditovat horní řádky souboru, především upravit cesty k souborům a jejich seznam. Skript překládá soubory následovně (příklad):

  • okno.ui –> ui_okno.py (definice GUI)
  • obrazky.qrc –> obrazky_rc.py (resources)

Teď se kompilují už jen ty změněné, stačí napsat make do konzole. Samozřejmě v pracovním adresáři shodným s umístěním Makefile souboru.

// Viděl jsem KISS, teď můžu umřít :-)

Někdy v listopadu jsem si zadělal na splnění jednoho ze svých snů, vidět koncert skupiny KISS naživo. Oni tu sice byli za můj život vícekrát, ale teď přijeli podruhé po velmi krátké době (a hlavně teprv teď jsem si ten lístek mohl dovolit :D ). Nákup jsem trochu podcenil, nikdo se mnou nechtěl jít, takže jsem to moc nehrotil. Tudíž druhý den po zahájení předprodeje na mě zbylo jen místo ve třetím sektoru na sezení od pódia, což mi nakonec přišlo lepší než sektor pro stání (ten zadní). Minimálně jsem tam nemusel čekat dlouho před otevřením, abych se prodral dopředu.

Shodou okolností na stejný den, 23.5.2010, připadlo finále mistrovství světa v ledním hokeji v Německu. Naši velmi velmi překvapili a po infarktovém semifinále se Švédskem postoupili, v osm hodin v neděli se měli utkat s Ruskem o zlato. Co naplat, objednal jsem si u Aničky SMS informační servis a vydal se v šest hodin do O2 arény do Libně.

Do arény jsem se dostal bez problémů, jen se členu ochranky nelíbila moje „pípající“ kapsa, ale kdoví, co to bylo. Poprvé jsem měl možnost si arénu prohlédnout, nemusel jsem pospíchat tak, jako v březnu na Scorpions hned do podzemí. Takže jsem si koupil něco k pití a dal si kolečko po obvodu, abych zjistil, co útroby haly skýtají. Před vchodem do mého sektoru byl stánek s Kiss suvenýry. Chvíli jsem odolával, ale nakonec jsem si koupil památeční tričko s tématem letošního turné a úmyslem se po skončení vrátit pro plakát. Inu, nutno přiznat, že Kiss se jako značka umí prodávat. V nabídce byly různé „exkluzívní“ předměty jako sada trsátek podepsaná Tommy Thayerem, popruhy ke kytaře apod. Vedle si bylo možno koupit voucher na USB stick se záznamem koncertu, který obdržíte hned po skončení (kromě přídavků, ty si pak musíte stáhnout). Zatím jsem odolal … zatím, ve skutečnosti jsem dneska ten záznam koupil v MP3 o dvě stovky levněji (bez toho USB sticku).

Usadil jsem se tedy do velmi nepohodlné sedačky. Ten, kdo to navrhoval, by si zasloužil pár facek. Celou dobu mě řezal do předloktí držák na pivo v místě loketní opěrky. Jako předkapela se představili američtí Taking Dawn a publikum relativně slušně naladili. Při jejich představení jsem si všiml se v koutě krčit jednoho strejdu, který byl hlasitostí jejich hudebního projevu zřejmě zaskočen a zakrýval si uši dlaněmi. Upřímně, nevěděl jsem, jestli to dělá schválně (nemá rád heavy-metal), nebo si myslel, že 15 metrů od pódia bude mimo dosah reprosoustavy. Po skončení vystoupení předkapely se pódium zahalilo do černého sukna s logem kapely, kvůli které jsme ten večer opravdu přišli.

Po relativně dlouhé přestávce to začalo. Po klasickém úvodu „You wanted the best, you got the best…“, podpořeném videoprojekcí ze zákulisí nastoupil démonický čtyřlístek na pódium opravdu originálně. Trojice kytaristů „přijela“ na jakési plošině, která se přemístila přes bicí s Ericem Singerem dopředu na pódium. Skupina pak rozjela svoji první skladbu z nového alba, Modern Day Delilah a odstartovala dvouhodinový maraton plný převážně starých vypalovaček. Nesměly chybět samozřejmé pyrotechnické efekty a oheň, který byl cítit na lýtkách i ve třetím sektoru (a ne, nebylo to květnem).

Scéna byla prostě perfektní. Ke každé skladbě přidali nějaký ten kousek navíc. Po písni Firehouse plival Gene Simmons oheň, v kytarovo-bubenickém sólu Thommy střílel z kytary rachejtle a Eric bazukou sestřelil kus osvětlovačské techniky. Občas se kytaristi „vznesli“ na plošinách do výšin a nakonec odletěl i Eric se svými bicími. Po svém tradičním temném sólu, doprovázeném pliváním krve, s menšími potížemi vyletěl Gene ke stropu arény, aby zde zazpíval píseň I Love It Loud (God of Thunder už se zřejmě nehraje). Co píseň, to zážitek. Asi čtvrtý kus od konce mi přišla třetí smska od Aničky a já věděl že zlato je doma. Všichni okolo to už věděli. Velmi potěšilo, že to v přestávce ihned ohlásil i Paul Stanley a zaburácela celá aréna na oslavu velmi vydřeného titulu. V přídavcích se objevila i nejznámější píseň I Was Made For Loving You, při které se Paul vydal doslova mezi diváky. Na opičí dráze přejel na druhé otočné pódium, které bylo postaveno uprostřed zadního sektoru pro stání.

Koncert zakončily hymnusy God Gave Rock And Roll to You a snad tradiční Rock And Roll All Nite, při kterém se do vzduchu vznesla záplava papírových konfet a celá hala se zalila bílou, což velmi kontrastovalo s černou barvou fanoušků. Koncert byl u konce a já odcházel s vědomím dobře investovaných peněz a s vědomím, že už lepší koncert asi nikdy neuvidím (leda bych šel znova na Kiss do kotle). Na cestě domů to celé završila noční Praha žijící hokejem, slavící náš mistrovský titul a křičící „hoši děkujem“ a „kdo neskáče, není Čech“. Inu prostě povedený víkend. A rozhodně nejlepší minimálně tento rok.

Abych parodoval známé rčení o Neapoli: „Vidět KISS a umřít…“ Ne, to by byla přeci škoda :D

// Facebook konečně podporuje XMPP

Sociální síť Facebook konečně podporuje pro chat protokol XMPP, známý spíše jako Jabber, takže je jej možné používat s libovolným IM klientem, který tuto technologii podporuje. Odpadá tak nutnost mít tak otevřený web s Facebookem, abyste se mohli věnovat všem těm stovkám vašich přátel. :-)

Váš JID má tvar vas_login@chat.facebook.com. Přihlašovací server je tedy chat.facebook.com. Port je standardní 5222. SSL/TLS šifrování není podporováno.

Návody ke konfiguraci klientů pro váš konkrétní účet naleznete podrobně na této stránce.

// Přeneste své číslo za lepším - pohoda, nebo utrpení?

Dlouhou dobu (8 let) jsem byl zákazníkem jednoho operátora - Eurotelu, O2, jak chcete. Hlavně kvůli pokrytí v začátku a i kvůli famílii. Používal jsem předplacenku, tarif Speciál, který má až dosud mezi předplacenkami jeden prim, asi nejlevnější volání bez ohledu na denní dobu a síť. Jen cena za SMSku byla taková drobet vyšší. Ale to mi až tak nevadilo, většinou stejně volám, a textovou komunikaci zvládám s většinou lidí přes IM nebo mail. Navíc hodně let jsem měl mobil jen na bytí na příjmu. Jakmile jsem si pořídil svůj druhý mobil, který už disponoval GPRS modemem a Javou, začal jsem objevovat kouzla mobilního internetu. Hlavně jsem byl tehdy v Praze bez počítače a to byl těžký handicap. Sazba 6 haléřů za kB byla v pohodě a zjištění jízdního řádu odkudkoli nebo pár hodin na ICQ bylo takřka zadarmo.

Krok zpět udělalo O2 letos v létě. Začalo účtovat připojení na internet opět podle stráveného času (návrat k dialupu, který už prakticky umřel). Ono, tohle zavedli všichni operátoři, ale jediné O2 to udělalo opravdu po svém - bez ptaní to zavedlo všem zákazníkům a navíc nasadilo takovou pálku, že vlastně jasně řeklo: „Kupte si radši připojení za paušál“. Cena 20Kč za každých 10 minut je totální plivanec do obličeje. V klidu jsem využil 3 měsíce internetového paušálu zdarma a pomalu se začal připravovat na odchod jinam. Internet jsem dál nechal strhávat 40Kč týdně, až se můj zůstatek přiblížil k nule. Post nového operátora vyhrál Vodafone, protože mi přišel asi nejvýhodnější, a taky má stále možnost účtovat internet za kilobajty, což je pro čtení mailů v tramvaji asi pořád nejlepší. Navíc je to rozhodně „nejveselejší“ operátor a dává všem svým zákazníkům vánoční dárky :-) Předplacenku má v podstatě stejně výhodnou jako paušál s tím rozdílem, že výši paušálu - a tím i cenu za volání - si vlastně určujete sami. Nemůžete sice mít slevu v rámci služby „Po svém“, ale to by se mě stejně asi netýkalo tolik.

V neděli (řekněme den 0) jsem se tedy jal objednávat. Zvolil jsem objednávku přes internet, přeci nebudu chodit na prodejnu, když kolem chodím jenom každý den na oběd … :-) Bylo nacvákáno za pár minut, musel se navíc vygenerovat kód pro přenos telefonního čísla. Zaplatil jsem kartou a čekal, co se bude dít. Ještě bylo nutno poslat výpověď Eurotelu, v případě předplacenky je to jen SMSkou. Napoprvé se to nepovedlo, ještě neprobublala moje objednávka, tak jsem radši počkal na ráno. Ráno (den 1) jsem poslal SMS s výpovědí podruhé. Výpověď prošla. Několik hodin nato se ozval obchodník O2 a začal mě přemlouvat, ať si to ještě rozmyslím. Nabídl bonus 50Kč měsíčně po 1 rok, po mém odůvodnění odchodu - způsob účtování dat - a definitivním „ne“ to ani nezkoušel dlouho a rozloučil se. Později mě napadlo, jestli by se toho dalo zneužít a takhle vypovídat každý rok … Asi bych dostal do informačního systému příznak „vyžírka“ a nic by se nekonalo :-) .

Poté (den 2) mě kontaktovala osoba od Vodafone, jestli už jsem si objednal k tomu přenosu simku. Ona že prý tam nic nevidí. Ujistil jsem ji, že ano a poděkoval jí. V tu chvíli jsem netušil, že ta pravá sranda teprve přijde.

Ve středu (den 3) jsem volal odpoledne domů, zda-li už přišel balík. Dozvěděl jsem se, že nikoliv. To mi začalo být podezřelé, protože už v neděli mě web Vodafone ujišťoval, že je zásilka připravena k odeslání. Jal jsem se to vyšetřovat přes infolinku. Pán na infolince taky netušil, proč balík ještě nemám, dokonce ani netušil, proč nevidí ani moji objednávku. Slíbil, že se dá do vyšetřovaní a pak že se ozve. Mezitím jsem si stihl přesunout čas změny operátora až na příští týden.

Destruktivní kombinace

Ve čtvrtek (den 4) mi ten pán volal znovu, aby mě informoval o tom, že moje magická kombinace v objednávce jim rozbila informační systém. Objednávka předplacenky s převodem čísla zaplacená kartou jim způsobuje problémy. Prakticky se stalo to, že moje objednávka se „vyřídila“ dřív, než se jí někdo stačil vůbec zabývat. Nicméně, že už pracují na nápravě. Bylo mi jasné, že poslat simku už se jim asi do pátku nepodaří, takže budu po přenosu čísla týden bez mobilu - docela mě ta představa zaujala, tak dlouho jsem to ještě nevydržel. Překvapilo mě, že balíček přišel v pátek (den 5). Trochu podezřelé bylo, že museli za něj doma zaplatit dobírku, přeci jen jsem to už zaplatil kartou předem.

Když jsem se začal probírat papíry v balíku, zjistil jsem, že nesedí číslo objednávky. Hm, asi vygenerovali novou. Divnější bylo, že původní číslo objednávky ještě stále existovalo a tato objednávka byla předána poště. Při vyhledání balíku u České pošty jsem přišel na to, že mi v pondělí přijde druhý balík, a to s tou původní objednávkou. Takže vlastně dostanu druhou SIMku ke stejnému číslu, ale jen jedna bude fungovat. Aspoň by mi mohli vrátit ty dvě stovky.

Začal jsem zase prudit infolinku. První slečna se po mém popisu situace dala na útěk a přehrála mě nějaké svojí kolegyni. Ta už moje vysvětlení ustála a začala problém řešit. Společně jsme identifikovali moji aktuálně drženou simku jako tu správnou, jako tu, na kterou mi v úterý přejde číslo. Druhou zásilku mám prý odmítnout a ona přijde zpět. Po mé aktivaci do sítě mi prý zavolá a navíc zaplacené peníze mi přičte jako kredit. Instruoval jsem tedy doma, co s balíkem a odjel do Prahy. Druhý balík byl úspěšně v pondělí (den 8) odmítnut a já netrpělivě čekal na úterý, kdy jsem se definitivně měl dozvědět, jestli ta správná simka náhodou neputuje zpět k Vodafone. V pondělí se se mnou O2 rozloučilo SMSkou a poděkovalo za využívání služeb. O půlnoci přestal Eurotel fungovat a Vodafone naskočil až když jsem spal. Ráno už vše fungovalo.

No, všechno se povedlo a já si už užívám sítě svého nového operátora. Internet je zpátky na účtování po kilobajtech a už se mi podařilo uskutečnit svůj první hovor v ceně sta korun :D. Ta paní z infolinky se ještě neozvala, ale dám ji ještě čas, než začnu svůj problém vysvětlovat dalšímu zaměstnanci. Takže přeneseno za 9 dní, ale nejhorší bylo asi to netrpělivé čekání. Příště si radši koupím kartu někde v hypermarketu a té stovce nejdůležitějších kontaktů pošlu sms o změně čísla :-). Vyšlo by mě to levněji.

Edit 11.2.: Musím přiznat, že jsem Vodafonu ukřivdil. Dneska jsem zjistil, že mi nesedí účty a objevil jsem, že Vodafone mi vrátil moji platbu kartou, kterou jsem platil onu první objednávku, kterou jsem posléze vracel. Takže mi už žádné dvě stovky nedluží.