Zápisník

// Studoval jsem FEL - dějství první

Jelikož jsem už pobyl na ČVUT nějaký ten pátek, a rozhodně to nebyl promarněný čas, chtěl bych udělat menší retrospektivu mých dojmů a zážitků dříve, než se mi některá fakta vypaří z kebule. Nemám v úmyslu si zde stěžovat na některé vyučující, od toho tu máme FELGuide a anketu. A i na střetu s tím největším blbcem nebo drsoněm se dá najít i něco pozitivního. Spíš se tu budu věnovat věcem, na které vzpomínám rád a na které jen tak nezapomenu.

Moje první setkání s FELem bylo během dne otevřených dveří, to byl podzim roku 2003. Z Karláku si pamatuji prezentaci (asi) Katedry řízení v obrovské hale s rozebranou Fabií a přes internet ovládaným třídítkem na barevné míčky (které moc dobře nefungovalo, prý byly ty míčky špinavé :-) ). V Dejvicích mě uvítalo solidní bludiště východů z metra. Takže asi na druhý nebo třetí pokus se mi povedlo najít správný výlez. Pokud jste viděli amatérský film Studoval jsem FLE od TV Lesák, víte o čem mluvím.

Ze zápisu a období těsně poté si pamatuji jen několik věcí - všude byly šílené fronty (potvrzení, průkazka, kolej …), sousloví „Fakulta elektrotechnická“ je neskutečně dlouhé, pokud se s ním máte vejít do kolonky v indexu, a Fífa už ví, že škola se nejmenuje ČVÚT ale ČVUT :-).

FEL, WTF?

První týden ve škole se dostavil WTF efekt. Jednak jsem se seznámil s unikátní vlastností ČVUT, výukový týden tu může začínat ve středu. Čili v úterý máte třeba sudý týden a druhý den ve středu pro změnu lichý. Tato fíčura zaskočila i ostřílené studenty, o čemž svědčí můj telefonát Kubovi ohledně odprodeje skript pro první ročník s odpovědí: „Cože, ona už je škola?“ Jakmile jsem dorazil do dejvické budovy, ocenil jsem, že jsme dostali přístupové údaje do sítě a rozvrhům již při zápise. U copy centra se totiž udělala solidní fronta na rozvrhy tvořená pravděpodobně studenty bez připojení k internetu (tak tenkrát v roce 2004 to ještě bylo možné) nebo bez schopnosti pozorně poslouchat při zápise.

Po prvním cviku algebry, které bylo skoro poslední, kdy jsem ještě celkem chytal, přišla Technická dokumentace. Vstupní test spočíval v nalezení místnosti 514. Finta byla v tom, že 5xx sice značí páté patro, nicméně tam musíte vystoupat ze správného bodu. V opačném případě místo na místnost 514 čumíte do zdi. Na TDO jsem byl poučen, že se klávesnice zásadně nestaví na nožičky - mohly by se ulomit - a seznámen s faktem, že budu na elektrofakultě kreslit strojařské výkresy a jako přídavek na konci semestru tedy nějaké to elektrotechnické schémátko.

WTF týden završila přednáška Elektrických obvodů 1, kde jsem po palbě vzorců plných integrálů začal vymýšlet katastrofické scénáře rychlého nedobrovolného odchodu ze školy. Naštěstí mě cvičící týden nato uklidnil, že tohle opravdu v prvním semestru potřebovat nebudu - a měl pravdu, EO1 byly nuda :-). V pátek končil týden přednáškou Úvodu do elektrotechnických materiálů. Látka sice pro mě úplně k ničemu, nicméně přednášející si nás s kolegou za chvíli pamatoval kvůli našim provokativně debilním dotazům. Takže posléze zakončoval každé téma slovy: „A teď by se támhle pánové určitě zeptali, k čemu že to je dobrý … Tak je na to, aby vám fungovalo vaše P4…“

První semestr naštěstí neskončil tragicky. Zkoušky dopadly dobře. Na zkoušce z UEM jsem byl na konci otázán: „Tak co kolego, už víte, k čemu je vám to dobré?“ :-) Ve své první bitvě s KOSem jsem také obstál a mohl jsem se (ne)těšit na tu horší půlku prváku na FELu.

Další čtení:

// Je to doma ...

V úterý 16.6. byla na nebi ta jediná správná konstelace hvězd a já se stal inženýrem. Obhájil jsem svoji diplomku, obstál před otázkami z PAA a ohledně překladu řízeného LR analyzátorem a je to doma. Resumé - tripple A :-)

// ČVUT má svoji fakultu informatiky

Akademický senát ČVUT na svém zasedání dne 22. 4. 2009 schválil zřízení Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze. Současně byly schváleny i další materiály, které dovolí neprodleně zahájit přijímací řízení ke studiu nového bakalářského studijního programu Informatika. Sledujte informace na www.fit.cvut.cz

// Když se daří, tak se daří

Když se daří, tak se daří

Když se daří, tak se daří

// Sencor SDB 3007

Zanedlouho se prý Praha ponoří do „analogové tmy“. A jelikož je TV signál v mém bydlišti závislý právě na vysílání z Prahy a jelikož ČT2 už byla na Žižkově a Cukráku úplně odepsána, rozhodli jsme se domů pořídit nějaký ten set-top-box. A jelikož se doma oblibě těší tradiční úterní a čtvrteční seriály (na mě se nekoukejte :-) ), které (překvapivě) mezi sebou kolidují, musely to být tunery dva.

Protože VHS je už tak trochu z módy, rozhodli jsme se, že pořídíme dvoutunerový přijímač s pevným diskem. Segment těchto výrobků není příliš široký, z osobního pozorování jsem zjistil tak dvě skupiny - levné a ty dražší od renomovaných výrobců (Mascom, vyrábí satelitní techniku). Mascom MC1321T PVR je záležitost za 6 tis. Kč, umí hodně věcí, ale tolik se nám dát prostě nechtělo. Navíc pořád je tu strašák, že se třeba v dohledné době přejde na MPEG4 a nejsem si jist, že tohle spraví jen upgrade firmwaru.

Rozhodli jsme se tedy pro levnější Sencor, i před některé ne příliš lichotivé recenze (teď jsem našel třeba tuhle). Ten lze vybavit vlastním IDE diskem. S novým 160GB diskem vyjde cenou zhruba na polovinu Mascomu. Je nutno dodat, že se jedná už o dva roky starý model (ale PVR zřejmě nějak nejsou a nebudou v kurzu). Ke mně se dostal už nějaký „facelift“, oproti starým obrázkům má „deklík“ na HDD ze spodku přístroje, takže to neruší vzhledem. Rovněž některé výtky z linkované recenze už neplatí.

Ale popořádku. Přijímač vypadá tak nějak vzhledově neutrálně (nenadchne ani neurazí). Celkem dobře zapadne do našeho VHS+DVD a teď i DVB komínku. Pro fotky odkazuji na zmíněnou recenzi výše.

Zapojení a uvedení do chodu

Po vybalení zjistíte důležitou věc - v krabici není ani SCART ani anténní koaxiál, takže přijímač nepřipojíte bez dodatečného pořízení kabelů ani k televizi, ani do řady všech těch tunerů v televizi, videu, popř. jiném rekordéru (dokud analog ještě funguje, tak se to hodí). Jedinými dvěma přítomnými kabely byl mini-koax na propojení dvou tunerů přístroje a nějaké cinche, kterými tedy lze spojení s televizí uskutečnit, ale na mnoha modelech je nenajdete.

Jinak na zadní straně najdete pro připojení dva scarty (oba dávají stejný výstup, jeden má navíc RGB), S-Video out, A/V out v podobě dvou cinchů audio a jeden video, SPDIF a seriák pro update firmwaru. Samozřejmě také 4 konektory obou tunerů. Ano, výrobce si řekl, že to nebude zaonačovat jinak, takže si musíte výstup jednoho spojit se vstupem druhého pomocí dodaného minikablíku externě. Vstup pak přivedete na první a pokud potřebujete připojit další zařízení, píchnete ho do výstupu druhého tuneru. Napájecí zdroj má přístroj umístěn uvnitř krabice, takže se nekoná žádný externí adaptér, jen klasická dvouvidlice s ochrannou třídou II. To považuji za plus, osobně nepovažuji přehřívající se řízené zdroje natěsnané v co nejmenším prostoru adaptéru za šťastné řešení.

S tunerem a zdrojem souvisí ještě jedna věc. Přístroj má totiž síťový vypínač. Protože docela dost hřeje i ve stand-by módu, radši ho při delším nepoužívání vypínáme úplně. To má dvě nevýhody - při vypnutém hlavním vypínači si nic nenahrajete a tuner nepouští signál z antény dál, takže případné jiné přístroje závislé na anténním vstupu vřaďte před PVR.

Harddisk se instaluje jednoduše, šrouby na spodní straně uvolníte záslepku se šachtou, připevníte disk, nastavíte jej na Master, připojíte napájení a IDE kabel a zavřete zpátky. Po prvním zapnutí se disk musí naformátovat někde v menu. V souvislosti s diskem ještě jednu poznámku. Tělo přístroje zvukově tolik neizoluje jako skříň počítače, takže disk vybírejte pečlivě. Já sáhl po osvědčeném Seagatu a rád bych věřil, že existuje tišší disk. Jednak je slyšet otáčení disku, které je ale monotónní, takže tolik nevadí. Ale např. při přehrávání záznamu přehrávač pořád chroustá po disku a takový ten typický zvuk vystavování hlaviček (myslím, že to každý znáte) působí v noci při nízké hlasitosti dost rušivě.

Při prvním zapnutí se přijímač sám naladí. Jedinou nevýhodou je fakt, že nenabídne češtinu, ale nastaví se angličtina, takže ti hůře jazykově vybavení budou muset šátrat v manuálu a český jazyk si nastavit zpětně. Jinak přístroj nemá problémy s diakritikou ani v EPG. Signál je v pohodě, podle „čárek“ je na tom dobře, nekostičkuje ani nevypadává.

Ergonomie

Tady je občas nutno zatnout zuby. Jednak, druhý tuner je jen pro nahrávání, takže třeba do videorekordéru signál nepošlete. Čili model bez dokoupeného pevného disku je vám k ničemu. Důsledkem toho nemá přístroj ani PIP.

Druhá věc je to, že nelze provádět více diskových operací najednou. Když něco nahráváte, nejde si prostě pustit začátek záznamu nebo jiný záznam. Jedinou výjimkou je timeshift. Prostě na ovladači stisknete pauzu a video se automaticky začne nahrávat. Můžete si odskočit a když se vrátíte do jedné hodiny (víc přístroj neumí), program odpauzujete a sledujete od místa, kde jste přestali. Program se nahrává stále dál a tak o nic nepřijdete. Samotné zadávání programů k nahrávání není podle mě řešeno naprosto ideálně, ale zvyknout se na to dá celkem brzo.

Další kapitolou je dálkový ovladač. Na něm se za ty roky nic nezměnilo. Je stále neustále nutné s ním pořádně mířit směrem k zařízení. Prostě z polohy ležmo na gauči to je nesnadná věc :-). Jinak je příjemně malý a na rozmístění prvků ani ovládání si nelze stěžovat.

Závěrem

Dá se říct, že přístroj nebyl rozhodně špatná koupě. Občas sice některé vlastnosti zamrzí, ale cena jasně nevýhody zastíní. Pokud chcete nějaké hi-tech zařízení, kupte si novou televizi s DVB tunerem a samostatný rekordér od profláklejších značek, případně již zmiňovaný Mascom či jiný vyspělejší PVR. Pokud se spokojíte se základními funkcemi, Sencor neurazí.