Někdy v listopadu jsem si zadělal na splnění jednoho ze svých snů, vidět koncert skupiny KISS naživo. Oni tu sice byli za můj život vícekrát, ale teď přijeli podruhé po velmi krátké době (a hlavně teprv teď jsem si ten lístek mohl dovolit :D ). Nákup jsem trochu podcenil, nikdo se mnou nechtěl jít, takže jsem to moc nehrotil. Tudíž druhý den po zahájení předprodeje na mě zbylo jen místo ve třetím sektoru na sezení od pódia, což mi nakonec přišlo lepší než sektor pro stání (ten zadní). Minimálně jsem tam nemusel čekat dlouho před otevřením, abych se prodral dopředu.

Shodou okolností na stejný den, 23.5.2010, připadlo finále mistrovství světa v ledním hokeji v Německu. Naši velmi velmi překvapili a po infarktovém semifinále se Švédskem postoupili, v osm hodin v neděli se měli utkat s Ruskem o zlato. Co naplat, objednal jsem si u Aničky SMS informační servis a vydal se v šest hodin do O2 arény do Libně.

Do arény jsem se dostal bez problémů, jen se členu ochranky nelíbila moje „pípající“ kapsa, ale kdoví, co to bylo. Poprvé jsem měl možnost si arénu prohlédnout, nemusel jsem pospíchat tak, jako v březnu na Scorpions hned do podzemí. Takže jsem si koupil něco k pití a dal si kolečko po obvodu, abych zjistil, co útroby haly skýtají. Před vchodem do mého sektoru byl stánek s Kiss suvenýry. Chvíli jsem odolával, ale nakonec jsem si koupil památeční tričko s tématem letošního turné a úmyslem se po skončení vrátit pro plakát. Inu, nutno přiznat, že Kiss se jako značka umí prodávat. V nabídce byly různé „exkluzívní“ předměty jako sada trsátek podepsaná Tommy Thayerem, popruhy ke kytaře apod. Vedle si bylo možno koupit voucher na USB stick se záznamem koncertu, který obdržíte hned po skončení (kromě přídavků, ty si pak musíte stáhnout). Zatím jsem odolal … zatím, ve skutečnosti jsem dneska ten záznam koupil v MP3 o dvě stovky levněji (bez toho USB sticku).

Usadil jsem se tedy do velmi nepohodlné sedačky. Ten, kdo to navrhoval, by si zasloužil pár facek. Celou dobu mě řezal do předloktí držák na pivo v místě loketní opěrky. Jako předkapela se představili američtí Taking Dawn a publikum relativně slušně naladili. Při jejich představení jsem si všiml se v koutě krčit jednoho strejdu, který byl hlasitostí jejich hudebního projevu zřejmě zaskočen a zakrýval si uši dlaněmi. Upřímně, nevěděl jsem, jestli to dělá schválně (nemá rád heavy-metal), nebo si myslel, že 15 metrů od pódia bude mimo dosah reprosoustavy. Po skončení vystoupení předkapely se pódium zahalilo do černého sukna s logem kapely, kvůli které jsme ten večer opravdu přišli.

Po relativně dlouhé přestávce to začalo. Po klasickém úvodu „You wanted the best, you got the best…“, podpořeném videoprojekcí ze zákulisí nastoupil démonický čtyřlístek na pódium opravdu originálně. Trojice kytaristů „přijela“ na jakési plošině, která se přemístila přes bicí s Ericem Singerem dopředu na pódium. Skupina pak rozjela svoji první skladbu z nového alba, Modern Day Delilah a odstartovala dvouhodinový maraton plný převážně starých vypalovaček. Nesměly chybět samozřejmé pyrotechnické efekty a oheň, který byl cítit na lýtkách i ve třetím sektoru (a ne, nebylo to květnem).

Scéna byla prostě perfektní. Ke každé skladbě přidali nějaký ten kousek navíc. Po písni Firehouse plival Gene Simmons oheň, v kytarovo-bubenickém sólu Thommy střílel z kytary rachejtle a Eric bazukou sestřelil kus osvětlovačské techniky. Občas se kytaristi „vznesli“ na plošinách do výšin a nakonec odletěl i Eric se svými bicími. Po svém tradičním temném sólu, doprovázeném pliváním krve, s menšími potížemi vyletěl Gene ke stropu arény, aby zde zazpíval píseň I Love It Loud (God of Thunder už se zřejmě nehraje). Co píseň, to zážitek. Asi čtvrtý kus od konce mi přišla třetí smska od Aničky a já věděl že zlato je doma. Všichni okolo to už věděli. Velmi potěšilo, že to v přestávce ihned ohlásil i Paul Stanley a zaburácela celá aréna na oslavu velmi vydřeného titulu. V přídavcích se objevila i nejznámější píseň I Was Made For Loving You, při které se Paul vydal doslova mezi diváky. Na opičí dráze přejel na druhé otočné pódium, které bylo postaveno uprostřed zadního sektoru pro stání.

Koncert zakončily hymnusy God Gave Rock And Roll to You a snad tradiční Rock And Roll All Nite, při kterém se do vzduchu vznesla záplava papírových konfet a celá hala se zalila bílou, což velmi kontrastovalo s černou barvou fanoušků. Koncert byl u konce a já odcházel s vědomím dobře investovaných peněz a s vědomím, že už lepší koncert asi nikdy neuvidím (leda bych šel znova na Kiss do kotle). Na cestě domů to celé završila noční Praha žijící hokejem, slavící náš mistrovský titul a křičící „hoši děkujem“ a „kdo neskáče, není Čech“. Inu prostě povedený víkend. A rozhodně nejlepší minimálně tento rok.

Abych parodoval známé rčení o Neapoli: „Vidět KISS a umřít…“ Ne, to by byla přeci škoda :D

Sociální síť Facebook konečně podporuje pro chat protokol XMPP, známý spíše jako Jabber, takže je jej možné používat s libovolným IM klientem, který tuto technologii podporuje. Odpadá tak nutnost mít tak otevřený web s Facebookem, abyste se mohli věnovat všem těm stovkám vašich přátel.

Váš JID má tvar vas_login@chat.facebook.com. Přihlašovací server je tedy chat.facebook.com. Port je standardní 5222. SSL/TLS šifrování není podporováno.

Návody ke konfiguraci klientů pro váš konkrétní účet naleznete podrobně na této stránce.

Dlouhou dobu (8 let) jsem byl zákazníkem jednoho operátora - Eurotelu, O2, jak chcete. Hlavně kvůli pokrytí v začátku a i kvůli famílii. Používal jsem předplacenku, tarif Speciál, který má až dosud mezi předplacenkami jeden prim, asi nejlevnější volání bez ohledu na denní dobu a síť. Jen cena za SMSku byla taková drobet vyšší. Ale to mi až tak nevadilo, většinou stejně volám, a textovou komunikaci zvládám s většinou lidí přes IM nebo mail. Navíc hodně let jsem měl mobil jen na bytí na příjmu. Jakmile jsem si pořídil svůj druhý mobil, který už disponoval GPRS modemem a Javou, začal jsem objevovat kouzla mobilního internetu. Hlavně jsem byl tehdy v Praze bez počítače a to byl těžký handicap. Sazba 6 haléřů za kB byla v pohodě a zjištění jízdního řádu odkudkoli nebo pár hodin na ICQ bylo takřka zadarmo.

Krok zpět udělalo O2 letos v létě. Začalo účtovat připojení na internet opět podle stráveného času (návrat k dialupu, který už prakticky umřel). Ono, tohle zavedli všichni operátoři, ale jediné O2 to udělalo opravdu po svém - bez ptaní to zavedlo všem zákazníkům a navíc nasadilo takovou pálku, že vlastně jasně řeklo: „Kupte si radši připojení za paušál“. Cena 20Kč za každých 10 minut je totální plivanec do obličeje. V klidu jsem využil 3 měsíce internetového paušálu zdarma a pomalu se začal připravovat na odchod jinam. Internet jsem dál nechal strhávat 40Kč týdně, až se můj zůstatek přiblížil k nule. Post nového operátora vyhrál Vodafone, protože mi přišel asi nejvýhodnější, a taky má stále možnost účtovat internet za kilobajty, což je pro čtení mailů v tramvaji asi pořád nejlepší. Navíc je to rozhodně „nejveselejší“ operátor a dává všem svým zákazníkům vánoční dárky Předplacenku má v podstatě stejně výhodnou jako paušál s tím rozdílem, že výši paušálu - a tím i cenu za volání - si vlastně určujete sami. Nemůžete sice mít slevu v rámci služby „Po svém“, ale to by se mě stejně asi netýkalo tolik.

V neděli (řekněme den 0) jsem se tedy jal objednávat. Zvolil jsem objednávku přes internet, přeci nebudu chodit na prodejnu, když kolem chodím jenom každý den na oběd … Bylo nacvákáno za pár minut, musel se navíc vygenerovat kód pro přenos telefonního čísla. Zaplatil jsem kartou a čekal, co se bude dít. Ještě bylo nutno poslat výpověď Eurotelu, v případě předplacenky je to jen SMSkou. Napoprvé se to nepovedlo, ještě neprobublala moje objednávka, tak jsem radši počkal na ráno. Ráno (den 1) jsem poslal SMS s výpovědí podruhé. Výpověď prošla. Několik hodin nato se ozval obchodník O2 a začal mě přemlouvat, ať si to ještě rozmyslím. Nabídl bonus 50Kč měsíčně po 1 rok, po mém odůvodnění odchodu - způsob účtování dat - a definitivním „ne“ to ani nezkoušel dlouho a rozloučil se. Později mě napadlo, jestli by se toho dalo zneužít a takhle vypovídat každý rok … Asi bych dostal do informačního systému příznak „vyžírka“ a nic by se nekonalo .

Poté (den 2) mě kontaktovala osoba od Vodafone, jestli už jsem si objednal k tomu přenosu simku. Ona že prý tam nic nevidí. Ujistil jsem ji, že ano a poděkoval jí. V tu chvíli jsem netušil, že ta pravá sranda teprve přijde.

Ve středu (den 3) jsem volal odpoledne domů, zda-li už přišel balík. Dozvěděl jsem se, že nikoliv. To mi začalo být podezřelé, protože už v neděli mě web Vodafone ujišťoval, že je zásilka připravena k odeslání. Jal jsem se to vyšetřovat přes infolinku. Pán na infolince taky netušil, proč balík ještě nemám, dokonce ani netušil, proč nevidí ani moji objednávku. Slíbil, že se dá do vyšetřovaní a pak že se ozve. Mezitím jsem si stihl přesunout čas změny operátora až na příští týden.

Ve čtvrtek (den 4) mi ten pán volal znovu, aby mě informoval o tom, že moje magická kombinace v objednávce jim rozbila informační systém. Objednávka předplacenky s převodem čísla zaplacená kartou jim způsobuje problémy. Prakticky se stalo to, že moje objednávka se „vyřídila“ dřív, než se jí někdo stačil vůbec zabývat. Nicméně, že už pracují na nápravě. Bylo mi jasné, že poslat simku už se jim asi do pátku nepodaří, takže budu po přenosu čísla týden bez mobilu - docela mě ta představa zaujala, tak dlouho jsem to ještě nevydržel. Překvapilo mě, že balíček přišel v pátek (den 5). Trochu podezřelé bylo, že museli za něj doma zaplatit dobírku, přeci jen jsem to už zaplatil kartou předem.

Když jsem se začal probírat papíry v balíku, zjistil jsem, že nesedí číslo objednávky. Hm, asi vygenerovali novou. Divnější bylo, že původní číslo objednávky ještě stále existovalo a tato objednávka byla předána poště. Při vyhledání balíku u České pošty jsem přišel na to, že mi v pondělí přijde druhý balík, a to s tou původní objednávkou. Takže vlastně dostanu druhou SIMku ke stejnému číslu, ale jen jedna bude fungovat. Aspoň by mi mohli vrátit ty dvě stovky.

Začal jsem zase prudit infolinku. První slečna se po mém popisu situace dala na útěk a přehrála mě nějaké svojí kolegyni. Ta už moje vysvětlení ustála a začala problém řešit. Společně jsme identifikovali moji aktuálně drženou simku jako tu správnou, jako tu, na kterou mi v úterý přejde číslo. Druhou zásilku mám prý odmítnout a ona přijde zpět. Po mé aktivaci do sítě mi prý zavolá a navíc zaplacené peníze mi přičte jako kredit. Instruoval jsem tedy doma, co s balíkem a odjel do Prahy. Druhý balík byl úspěšně v pondělí (den 8) odmítnut a já netrpělivě čekal na úterý, kdy jsem se definitivně měl dozvědět, jestli ta správná simka náhodou neputuje zpět k Vodafone. V pondělí se se mnou O2 rozloučilo SMSkou a poděkovalo za využívání služeb. O půlnoci přestal Eurotel fungovat a Vodafone naskočil až když jsem spal. Ráno už vše fungovalo.

No, všechno se povedlo a já si už užívám sítě svého nového operátora. Internet je zpátky na účtování po kilobajtech a už se mi podařilo uskutečnit svůj první hovor v ceně sta korun :D. Ta paní z infolinky se ještě neozvala, ale dám ji ještě čas, než začnu svůj problém vysvětlovat dalšímu zaměstnanci. Takže přeneseno za 9 dní, ale nejhorší bylo asi to netrpělivé čekání. Příště si radši koupím kartu někde v hypermarketu a té stovce nejdůležitějších kontaktů pošlu sms o změně čísla . Vyšlo by mě to levněji.

Edit 11.2.: Musím přiznat, že jsem Vodafonu ukřivdil. Dneska jsem zjistil, že mi nesedí účty a objevil jsem, že Vodafone mi vrátil moji platbu kartou, kterou jsem platil onu první objednávku, kterou jsem posléze vracel. Takže mi už žádné dvě stovky nedluží.

Jelikož jsem už pobyl na ČVUT nějaký ten pátek, a rozhodně to nebyl promarněný čas, chtěl bych udělat menší retrospektivu mých dojmů a zážitků dříve, než se mi některá fakta vypaří z kebule. Nemám v úmyslu si zde stěžovat na některé vyučující, od toho tu máme FELGuide a anketu. A i na střetu s tím největším blbcem nebo drsoněm se dá najít i něco pozitivního. Spíš se tu budu věnovat věcem, na které vzpomínám rád a na které jen tak nezapomenu.

Moje první setkání s FELem bylo během dne otevřených dveří, to byl podzim roku 2003. Z Karláku si pamatuji prezentaci (asi) Katedry řízení v obrovské hale s rozebranou Fabií a přes internet ovládaným třídítkem na barevné míčky (které moc dobře nefungovalo, prý byly ty míčky špinavé ). V Dejvicích mě uvítalo solidní bludiště východů z metra. Takže asi na druhý nebo třetí pokus se mi povedlo najít správný výlez. Pokud jste viděli amatérský film Studoval jsem FLE od TV Lesák, víte o čem mluvím.

Ze zápisu a období těsně poté si pamatuji jen několik věcí - všude byly šílené fronty (potvrzení, průkazka, kolej …), sousloví „Fakulta elektrotechnická“ je neskutečně dlouhé, pokud se s ním máte vejít do kolonky v indexu, a Fífa už ví, že škola se nejmenuje ČVÚT ale ČVUT .

První týden ve škole se dostavil WTF efekt. Jednak jsem se seznámil s unikátní vlastností ČVUT, výukový týden tu může začínat ve středu. Čili v úterý máte třeba sudý týden a druhý den ve středu pro změnu lichý. Tato fíčura zaskočila i ostřílené studenty, o čemž svědčí můj telefonát Kubovi ohledně odprodeje skript pro první ročník s odpovědí: „Cože, ona už je škola?“ Jakmile jsem dorazil do dejvické budovy, ocenil jsem, že jsme dostali přístupové údaje do sítě a rozvrhům již při zápise. U copy centra se totiž udělala solidní fronta na rozvrhy tvořená pravděpodobně studenty bez připojení k internetu (tak tenkrát v roce 2004 to ještě bylo možné) nebo bez schopnosti pozorně poslouchat při zápise.

Po prvním cviku algebry, které bylo skoro poslední, kdy jsem ještě celkem chytal, přišla Technická dokumentace. Vstupní test spočíval v nalezení místnosti 514. Finta byla v tom, že 5xx sice značí páté patro, nicméně tam musíte vystoupat ze správného bodu. V opačném případě místo na místnost 514 čumíte do zdi. Na TDO jsem byl poučen, že se klávesnice zásadně nestaví na nožičky - mohly by se ulomit - a seznámen s faktem, že budu na elektrofakultě kreslit strojařské výkresy a jako přídavek na konci semestru tedy nějaké to elektrotechnické schémátko.

WTF týden završila přednáška Elektrických obvodů 1, kde jsem po palbě vzorců plných integrálů začal vymýšlet katastrofické scénáře rychlého nedobrovolného odchodu ze školy. Naštěstí mě cvičící týden nato uklidnil, že tohle opravdu v prvním semestru potřebovat nebudu - a měl pravdu, EO1 byly nuda . V pátek končil týden přednáškou Úvodu do elektrotechnických materiálů. Látka sice pro mě úplně k ničemu, nicméně přednášející si nás s kolegou za chvíli pamatoval kvůli našim provokativně debilním dotazům. Takže posléze zakončoval každé téma slovy: „A teď by se támhle pánové určitě zeptali, k čemu že to je dobrý … Tak je na to, aby vám fungovalo vaše P4…“

První semestr naštěstí neskončil tragicky. Zkoušky dopadly dobře. Na zkoušce z UEM jsem byl na konci otázán: „Tak co kolego, už víte, k čemu je vám to dobré?“ Ve své první bitvě s KOSem jsem také obstál a mohl jsem se (ne)těšit na tu horší půlku prváku na FELu.

Další čtení:

• Studoval jsem FEL - dějství deváté a desáté
• Studoval jsem FEL - dějství osmé
• Studoval jsem FEL - dějství sedmé
• Studoval jsem FEL - dějství šesté
• Studoval jsem FEL - dějství páté
• Studoval jsem FEL - dějství čtvrté
• Studoval jsem FEL - dějství třetí
• Studoval jsem FEL - dějství druhé
• Studoval jsem FEL - dějství první

V úterý 16.6. byla na nebi ta jediná správná konstelace hvězd a já se stal inženýrem. Obhájil jsem svoji diplomku, obstál před otázkami z PAA a ohledně překladu řízeného LR analyzátorem a je to doma. Resumé - tripple A