28.12.2010 // Můj hudební rok 2010

Uplynulý rok byl celkem plodný na hudební zážitky všeho druhu a přestože tento článek začínám psát už na začátku prosince, mohu s klidem říct, že stál (aspoň z toho hudebního hlediska) za to.

Dominion Theatre, London

V lednu jsem v rámci své výpravy na London Stringology Days & London Algorithmic Workshop (LSD&LAW) měl možnost zajet na pár dní do Londýna. Při jedné z večerních procházek jsem narazil na Dominion Theatre a obrovskou skulpturu zpěváka v typické póze Freddieho Mercuryho (nebo to měl být on?) z dálky lákající na představení We Will Rock You. Tento muzikál vznikl někdy na začátku milénia jako výsledek spolupráce Bena Eltona a zbývajících členů Queen na motivy hudby a textů písní zmíněné kapely. Za těch přibližně deset let procestoval velká města světa a já měl příležitost jej vidět právě v rodném Londýně. Moc dlouho jsem svých 70 liber neoplakával a lístek byl zakoupen celkem rychle. Byl to absolutně skvělý zážitek a pravděpodobně jej žádný muzikál nepřekoná. Doporučuji zajít, pokud budete mít cestu kolem a máte rádi Queen.

Scorpions, jak jsme se později dozvěděli, vyrazili letos na poslední turné. Praha měla být jednou z prvních zastávek tohoto více jak rok trvajícího turné na rozloučenou. V podstatě jsme se s Aničkou ani moc nerozmýšleli a lístky si na 15. března pořídili. Scorpions také představovali svoje nové album Sting in the Tail a při té příležitosti nahrávali materiál na videoklipy ke třem novým písním. Bohužel publikum je ještě moc osvojené nemělo, takže zas tolik neřádilo a režisér si stěžoval Nicméně můj ksicht se asi na dva framy vyskytuje na oficiálním videoklipu písně The Good Die Young (S Tarjou bez Tarji…). Z koncertu jsme si nakonec odnesli i suvenýr. Fialové trsátko s podpisem basáka Paweła Mąciwody, které jsme vybojovali během bitky v kotli.

O Kiss už jsem se rozepisoval v jednom dřívějším příspěvku a tak nemá smysl se moc opakovat. Je to kapela, která se dokáže prodat a umí to velmi dobře. Odměnou je pak nevšední show plná plamenů a pyrotechniky.

První koncert v rámci Vyšehraní jsem absolvoval loni těsně po státnici. Tenkrát byli na programu například Bluessession, Ivan Hlas Trio, Vladimír Mišík a na závěr Blue Effect, kteří si na vystoupení pozvali svého dřívějšího kolegu Leška Semelku. Celý den svítilo sluníčko, k tomu točili Bernarda a bylo fajn.

Letos jsme chtěli návštěvu zopakovat v jiný den, kdy měl vystupovat Čechomor. Takže jsem už v únoru zašel obstarat lístky přímo k paní Dimmerové. Bohužel letos si to počasí rozmyslelo, a celý týden předem vydatně pršelo. Díky dešti jsem nakonec dostal na koncert košem a měl tak jeden lístek k ničemu. Nakonec jsem překousl zklamání a vypravil se na Vyšehrad sám s očekáváním, že to nějak dopadne. Zbylý lístek nakonec dostala paní, která se zřejmě seznamovala s online prodejem lístků a zapomněla si jej vytisknout. Tak jsem ten svůj aspoň nemusel vyhazovat.

Počasí se těsně před koncertem uklidnilo a přestalo pršet úplně, takže deštníky šly brzo dolů. Musím se přiznat, že hlavní hřeb večera, Čechomor, mě až tolik nenadchl. Rozhodně to není špatná hudba, nicméně po několika kusech vám písně začnou melodicky splývat a připadat všechny stejné. Přesto měla kapela vydatnou podporu publika. Mě osobně nejvíce oslovila kapela Martina Čarného, jejíž výstup byl před Čechomorem. Její repertoár je mému srdci přeci jen o dost bližší. Uvidíme, co paní pořadatelka vymyslí na ten následující rok.

Na sklonku loňského roku jsem pořád slýchal, „ako by to bolo super, keby prišli Aerosmith“. No a oni někdy v únoru ohlásili reunion a na léto koncert v pražské O2 Aréně. Díky Blamimu, který zřejmě pokořil rekord ve vstávání, jsme měli takřka první lístky a čekalo se na 1. července. Koncert nezklamal, fanoušci byli ještě více fanatičtí než na Scorpions, zvlášť když Steven odhazoval do publika foukací harmoniku, ale přežili jsme ve zdraví.

Z jediného koncertu Ozzyho Osbourna v Čechách na Řípfestu byla velká senzace. Akci tak trochu nezvládl pořadatel, který si letos vzal opravdu velké sousto. Cenu za jednodenní festival vyšrouboval celkem nahoru. Zájem se snažil vylepšit „akční“ slevou od poloviny srpna, kdy dal lístky téměř za polovinu předprodejové ceny, čímž taky nasr… hromadu fanoušků, kteří lístky zakoupili už v dubnu. Nakonec jsem si návštěvu rozmyslel, protože nemám k festivalům moc důvěru. To se nakonec ukázalo jako rozumný tah, protože ten den vydatně pršelo. Ostatně, stav louky pod Řípem byl opravdu otřesný a tuším, že se to letos i promítlo na výsledku komunálních voleb v Krabčicích.

Na Beatfest jsem se vypravil na poslední chvíli a to spíše z nudy. Nicméně byl to příjemně strávený večer. Více jsem se rozepsal tady. Byla to spíš přehlídka legend než událost, na kterou byste přišli zapařit, což někteří recenzenti následně nevydrželi.

Avantasia byla super a trochu jsem se o ní rozepsal v extra příspěvku před nedávnem. I přes nutnost jet necelých 400 km do německého Lichtenfels to byl nezapomenutelný zážitek a opravdu to stálo za to. Jak Tobias Sammet oznámil, na příští rok se nic podobného zatím nechystá a jediná příležitost vidět Avantasii je zatím Wacken festival v Německu. Těm ostatním, co neměli takové štěstí jako my, nezbývá než čekat na jaro. Někdy v únoru vyjde DVD s koncertními záznamy z roku 2008, včetně vizovického festivalu Masters of Rock.

Koncert Helloween se pro mě stal závěrem sezóny. Lístek jsem kupoval hned v srpnu. K malé sportovní hale v Holešovicích jsme dorazili zasněženou Stromovkou někdy po šesté večer. Venku jsme mrzli asi hodinu, než organizátoři postavili turnikety, a my se okolo nich mohli prodrat dovnitř. V hale překvapivě příliš nikdo nepospíchal. Kromě těch úplně prvních, kteří se nacpali k zábradlí před pódiem, ostatní spíš směřovali na pivo. Co mě dost překvapilo a kvůli čemu jsem trpěl celých 6 hodin, byla podlaha. V malé sportovní hale je totiž led. A ten organizátoři přikryli jen železnými pláty. Takže jsem, majíc na nohou nikoliv zimní obuv, mrzl celou dobu od nohou. Ke konci to už bylo lepší. Jen nevím, jestli to bylo zvýšeným pohybem, nebo odumřením některých nervových zakončení.

Jako předskokani vystoupili ostravští Citron a předvedli velmi sympatický výkon. Skupina, ve které se na dva roky ocitl i Láďa Křížek (Damiens), mi tak sedla o hodně lépe než na Beatfestu. Pak se chvíli přestavovalo pódium a následující hodina a půl patřila finským Stratovarius, které si Helloween na letošní turné pozvali. Bohužel pro mě, tyhle chlapíky nemám moc rád a neposlouchám, takže jsem se tam celou dobu v podstatě nudil. Naštěstí ne tak zbytek publika, které si představení užívalo. Po dalším čekání na přestavbu pódia jsem se již dočkal Andiho s bandou. Koncert byl super, Deris opravu umí pracovat s publikem. Oproti Stratovarius mi to hecování lidí v davu přišlo více nenucené. Taky bylo vidět co táhne nejvíc - skladby ze starých Keeperů. Sám Andy Deris si dělal sám ze sebe legraci, když poznamenal, že má tyhle písničky rád, ale že mu budeme muset pomoct (narážka na to, že hromada fandů Helloween zůstala v době Michaela Kiskeho a Andiho jako zpěváka moc nemusí). Někdy po půlnoci představení skončilo druhým přídavkem v podobě písně Dr. Stein a moje hudební sezóna se tak stylově zakončila kapelou, která je stejně stará jako já.

Z těch několika hudebních akcí, které jsem navštívil, asi jednoznačně vyhrávají na první příčce KISS společně s Avantasii a WWRY. KISS za svoji velkolepou show, Avantasia a WWRY za neobvyklý hudební zážitek. Následují němečtí sousedi The Scorpions, Helloween a američtí Aerosmith. V případě Scorpions se bohužel také jednalo o rozlučkové turné, navzdory vydání nové desky.

Příští rok 2011 bude hudebně také velmi zajímavý. V dubnu přijede „Mr. Pink“ Roger Waters s obnovenou The Wall. V červnu je anoncován koncert zakladatelů heavy metalu, britských Judas Priest, kteří si přizvali na turné Whitesnake. Tato událost je momentálně můj favorit č. 1 pro příští rok a už netrpělivě vyčkávám otevření předprodeje. V létě se také spekulovalo o rozlučkovém turné dalších Britů, The Rolling Stones. Šuškalo se, že by měli během svého turné, které možná bude, možná nebude, navštívit i Prahu. Pokud bych si ještě mohl něco přát, pak asi Gamma Ray (kteří tu sice byli letos, ale nějak jsem je prošvihl) a Def Leppard, kteří do důchodu už taky daleko nemají, ale kteří o turné v roce 2011 také mluví.

Další čtení:

• Můj hudební rok 2023
• Steve Vai - Lucerna Music Bar, 29. dubna 2023
• Můj hudební rok 2022
• Můj hudební rok 2021
• Můj hudební rok 2020
• Můj hudební rok 2019
• Můj hudební rok 2018

Zanechte komentář …