Nějak jsem zapomněl publikovat svůj každoroční sumář kulturna. Tak tady je (a už je skoro čas začít pracovat na tom dalším).

Absence na Slashově koncertu přibližně před třemi lety, kdy představoval své první (a úžasné) sólové album, jsem litoval hodně dlouho. Druhá deska (tentokrát už jen s Mylesem Kennedym) se taktéž mimořádně povedla, takže jeho další koncert v pražské Lucerně jsem si už uniknout nenechal. Přestože jsem se tam vypravil celkem brzo, v pasáži Lucerna bylo narváno. Ochranka vzala svoje povinnosti celkem vážně, takže odbavení trvalo obzvláště pomalu. Nejsem si jistý, zda poslední příchozí vůbec stihli začátek koncertu.

Ale čekání se vyplatilo. Atmosféra byla vynikající, kromě písní z prvního Slashova alba a samozřejmě druhého, právě vydaného, zazněly i hity z dob Guns n' Roses, kdy Myles Kenedy nijak pěvecky (charismaticky jen trošku – Axl je Axl) nezaostával za zpěvákem GN'R.

Hellish Rock Tour part 2 slibovala skvělý zážitek v podání dvou kapel, se kterými měl a má co do činění Kai Hansen, původní kapelník Helloween, který si po rozchodu s bandem založil právě Gammu Ray, kde se dodnes věnuje své vizi power metalu. Koncert se konal v holešovické Tipsport Areně a díky tomu nebylo zas tolik narváno, a navíc se točilo pivo přímo na place (tedy něco, co by např. v O2 Areně vůbec neprošlo ) Čekal jsem ovšem o něco větší spolupráci obou kapel. Byla to v podstatě dvě separátní vystoupení završená několika společnými výstupy. Oba frontmani dělají své řemeslo velmi dobře. Kai se svým šibalským úsměvem rozparádil publikum na tu druhou, pro mě zajímavější část.

Jméno Andi Derrise nemohou někteří pravověrní fanoušci Helloween vzít do úst. Pro ně kapela skončila odchodem prvního zpěváka Michaela Kiskeho. Kdo ovšem zná album Chameleon, poslední album z Kiskeho éry, jasně chápe, že Derris vlil Helloweenu novou krev do žil a přestože je pěvecky o třídu pod Kiskem, díky němu můžeme Helloween ještě dnes nazývat metalovou kapelou. Část v režii Helloweenu překvapila působivou scénou stylizovanou podle obalu nové desky Straight out of Hell a úvodní písní Wanna Be God. Byl jsem i na koncertu v rámci turné 7 Sinners, ale tento mi ve výsledku přišel lepší (možná za to může dle mého moc nepovedená deska 7 Sinners).

Před nějakou dobou jsem se zaposlouchal do ostravského Citronu. Loni se chystalo turné k výročí desek Plni Energie a Radegast a tak jsem si řekl, že se zajdu podívat. Tenkrát jsem ještě nevěděl o Standově nemoci a tak jsem teprve později zjistil, že budou vystupovat s někdejším zpěvákem Fanym Michalíkem. Nějakou dobu před koncertem ovšem republiku oběhla smutná zpráva – zakládající zpěvák Citronu, Standa Hranický, podlehl nemoci a zemřel. Výroční turné tak dostalo ještě další účel, zároveň se jednalo o turné vzpomínkové. Pražský koncert se konal v Lucerna Music Baru, což je svou rozlohou celkem maličký klub a tak atmosféra byla dost nahuštěná. Jako speciální host vystupovala s kapelou zpěvačka Tanja, s kterou spolupracovali již dřív. Z pódia na všechny shlížela fotografie Standy Hranického. Koncertu předcházela autogramiádá účinkujících, takže kdo chtěl, odnesl si domů i nějaký ten suvenýr. Já skončil s podepsaným bookletem koncertního DVD.

Toto představení jsem poprvé absolvoval při návštěvě Londýna před několika lety. Loni oslavilo 10 let od premiéry a po několika lokálních mutacích všude po světě, které během těchto let vznikly, přišlo na řadu opravdu světové turné, včetně zastávky v Praze. Chtěl jsem jej zhlédnout ještě jednou, a tak jsem si hned první den prodeje zakoupil lístek do první řady na poslední představení. Děj (který je dost jednoduchý) jsem již měl zmáknutý a tak jsem se mohl více soustředit na drobnosti a případně srovnávat s londýnským představením.

Turné verze si samozřejmě vyžádala nějaká omezení. Nebyla zde otočná plošina, kterou disponuje domovská scéna v Dominion Theatre, a na níž se herci v některých situacích doslova vznášejí nad publikem. Taktéž kapela byla o něco více zašitá v zákulisí než v Londýně (na rozdíl od Mamma Mia, kde byl orchestr před podiem).

Scénář zůstal naprosto stejný, změnily se pouze texty některých vtipů, které byly aktualizovány do současnosti (Twitter, Justin Bieber), případně některé byly lokalizovány do ČR (Jaro Slávik, oblek z „Cé-Áčka“, a spoďáry Scaramouche vyvedené v české trikoloře).

I když je zápletku velmi snadné chytit (protože je dost jednoduchá), jazykové hůře obdaření spoluobčané se mohli opřít o titulky promítané po stranách haly. Některé vtipy a narážky byly totiž dost jazykově bohaté. Bohužel někdy to překladatel nezvládl a tak informace typu „I tweeted it“ byla přeložena jako „pípnul jsem“.

Obsazení moc komentovat nebudu, až na výjimky jsem byl spokojen (Killer Queen byla v Londýně značně lepší), renomovaní „kritici“ na iDnesu si ale na castu opravdu smlsli.

Eric Clapton se chystá do důchodu, takže tohle byla jedna z posledních příležitostí ho vidět. Celé vystoupení pojal hodně akusticky, takže kdo chtěl Slowhanda se svým Stratocasterem, moc si ho nežil. Layla, která je v elektrické verzi naprosto odzbrojující, také bohužel zazněla na akustickou kytaru, což mě zklamalo nemálo. Uplně výborná ovšem byla předkapela. Jméno Andy Fairweather Low bylo dosud pro mě naprosto neznámé, ale se svou kapelou The Lowriders v O2 Aréně ukázal, že bluesrock není mrtvý. Publikum na hlavní hvězdu večera důkladně připravil.

Iron Maiden jsem několikrát propásl a většinou to bylo z vlastní lenosti, protože jejich koncerty se pokaždé odehrávaly pod širým nebem nebo na festivalu. Mám totiž špatnou karmu, takže když navštívím koncert pod širým nebem, většinou prší. Tentokráte jsem to riskl. Stalo se to, co jsem čekal. Celý den bylo ukrutné vedro. Před začátkem koncertu předkapely se začala honit mračna, my kvalitně promokli a koncert hlavních hvězd podvečera se musel kvůli bouřce a silnému větru trochu pozdržet. Moje ne moc kvalitně nepromokavá bunda odolávala náporu vody asi tak 10 minut. Pak už fungovala jen jako tepelný izolant.

Atmosféra famózní, Bruce s bandou dokáží člověka dost nastartovat. Proběhly samozřejmě všechny známé skladby kapely a Fear of the Dark měla krásnou kulisu přímo s podporou toho nahoře. Navíc fotbalový stadion tomu dodal jiný rozměr. Proti tomu je napráskaná O2 Aréna jen komorní záležitost. Cesta domů byla trochu horší, tolik lidí je pro tramvaje a autobusy celkem zápřah, spíš se vyplatilo si pěšky dojít na Strašnickou na metro.

Sem jsem se dostal tak trochu náhodou, na pozvání. Nicméně Palác Akropolis mám po cestě z práce, navíc koncerty ve velkém sále končí v 22h, takže nehrozilo neplánované ponocování. Doctor Victor je opravdu mladá kapela, její členové jsou minimálně o dekádu mladší než já. Jejich basáka a vokálistu Martina Ševčíka možná znáte jako finalistu jednoho běhu dříve populární soutěže Česko hledá superstar. Kytarista je rozený komediant a jeho divadelní vložka se stetoskopem a svůdně oděnými sestřičkami mezi divačkami celkem pobavila. Zvukově a stylově mi hudbou kapela připomínala mnohem starší Mr.Big, což rozhodně není špatná škatulka.

AC/DC Czech Revival se opíral o stejného kytaristu jako předchozí seskupení a jeho imitace Anguse Younga byla opravdu energická. Zpěvák byl stylizován do „nového“ zpěváka Briana Johnsona, ale písně Bona Scotta samozřejmě také zazněly. Zatím jsem neslyšel již téměř legendární Špejbl’s Helprs, takže nemám s čím srovnávat, ale za mě hodně dobré.

Napodruhé jsem se již dočkal. Když před dvěma lety na podzim ohlásili Black Sabbath (druhý) reunion, všichni byli štěstím bez sebe. Po lístcích do kotle na pražský koncert se jen zaprášilo. Bohužel po Novém roce přišla smutná zpráva o zdravotním stavu Tonyho Iommiho. Koncert v květnu 2012 tedy byl kvůli jeho léčbě zrušen a nahrazen koncertem Ozzy & Friends, kde kromě bývalého kytaristy Ozzyho doprovodné kapely, Zakka Wylda, zahrál i basák Black Sabbath, Geezer Buttler.

Po Iommiho zlepšení zdravotního stavu vyšla slibovaná deska „13“ a rozjelo se náhradní turné. Lístky do kotle bylo o dost složitější pořídit. Live Nations si totiž rozjelo o den dříve vlastní předprodej, o kterém jsem nevěděl. Druhý den byl zahájen prodej na Sazkaticketu, ve stejný čas jak na terminálech, tak i přes internet, což bylo celkem nezvyklé (obvykle to na terminálech šlo o den dřív). Zůstal jsem u počítače a vyplatilo se. Zbylých 200 lístků bylo rozprášeno během půl hodiny a lidé, co šli nakupovat k terminálům, odcházeli většinou zklamáni.

Koncert byl velmi vydařený, rozhodně jsem rád, že jsem se dostal. Ozzy ukázal, že je neúnavný a zřejmě i nesmrtelný. A taky jsem rád, že ten svůj zvyk s poléváním lidí vodou a pěnou z děla. Přeci jen byl prosinec.

Bylo to dost přehypované. Bohužel. Polovina účinkujících se dle mého názoru pro koncert se symfonickým orchestrem nehodila (Chuck Billy, Joey Belladona i Udo). Michael Kiske trochu neměl svůj den, ale svoje hitovky z Helloween zvládl. Ovšem hodně mě potěšili Joacim Cans (Hammerfall) a Floor Jansen (Nightwish), nejvíce jejich duet z Fantoma Opery. Vánoční tématiku zastoupila jen na konci poněkud podivně působící píseň Tichá noc v anglické verzi. Na letošní prosinec se chystá podobná akce s názvem Metal All Stars, tentokrát mě asi nedostanou. Z nabízené sestavy mě láká pouze James LaBrie (Dream Theater).

Další čtení:

• Můj hudební rok 2023
• Steve Vai - Lucerna Music Bar, 29. dubna 2023
• Můj hudební rok 2022
• Můj hudební rok 2021
• Helloween vydali první singl Skyfall z připravovaného reunion alba
• Můj hudební rok 2020
• Nové album Helloween přijde příští rok

Celkem dlouho jsem odolával bezpečnostním hláškám ohledně aktualizací DokuWiki, na které provozuji zdejší stránku. Updaty jsem odkládal hlavně kvůli množství zásahů, které jsem do kódu za účelem různých vylepšení udělal. Mergování těchto změn se stalo se zvyšujícím počtem změn v distribuci DokuWiki dost obtížné.

Před 2 týdny jsem si řekl dost a rozhodl se s tím něco dělat. Všechny úpravy jsem zahodil a stránky přenesl do nové instalace DokuWiki a postupně doplnil nezbytné pluginy. Blogovací plugin jsem nahradil za schopnější BlogTNG, jako šablonu jsem použil mnml-blog. Časem třeba dojde i na vlastní design.

Samozřejmě jsem neodolal, a několik úprav do kódu pluginu a templaty udělal (hlavně podporu pro dvojjazyčný web). Ale od minule jsem trochu zestárl a zmoudřel a kód DokuWiki je zatím netknutý, takže to nebrání hladkým updatům . Navíc jsem zúročil své nabyté zkušenosti s „lepšími“ verzovacími systémy a úpravy si vedu v paralelní branchi k updatům z oficiálních zdrojů. Postupně to tu dolaďuji, hlavně doplňuji chybějící české lokalizace v pluginech a templatě.

A až tohle všechno dodělám, dojde i na responzivní layout .

Dneska jsem při programování jednoho skriptu narazil na drobný problém s Dropbear SSH klientem (dbclient) na mém domácím OpenWRT routeru. Rád bych zde podotkl, že nemám nejnovější verzi, ale verzi dostupnou v mé OpenWRT instalaci. Přesněji, je to Dropbear v0.53.1. Ale spousta distribucí nemá nejnovější verze, takže budu doufat, že to někomu přijde užitečné.

Mám shell skript, který používá ssh klienta na čtení informací z jiného serveru. Představte si následující kus kódu:

result=`ssh -i key_file user@server remote_command` && {
  echo "Obtained information is $result"
}

Kód způsobí připojení na vzdálený počítač a spuštění příkazu remote_command, který vypíše nějaký text. Tento výstup se přiřadí do proměnné $result. Pokud vzdálený příkaz skončí úspěšně (vrátí návratový kód 0), vypíše se zpráva se získanou hodnotou.

Z nějakého důvodu tento kód nefungoval v rámci skriptu spuštěného cronem. Hodně jsem googlil a našel popis problému v mailinglistu včetně jakéhosi řešení. Důvodem problému je to, že skript spuštěný cronem nemá k dispozici standardní vstup. Díky tomu se dbclient neobtěžuje vypisovat výsledek volání příkazu na výstup, takže proměnné $result je nastavena prázdná hodnota a není vrácen chybový kód.

Toto chování může být simulováno následovně:

ssh -i key_file user@server echo "foo" </dev/null

Nic se nevypíše. OpenSSH klienta (implementace SSH na běžných linuxových distribucích) toto neovlivní a stále funguje tak, jak má.

Nejrychlejší řešení je poskytnout ssh klientovi nějaký standardní vstup, zde postačilo přesměrovaní z /dev/zero. Následující tedy již funguje:

result=`ssh -i key_file user@server remote_command </dev/zero` && {
  echo "Obtained information is $result"
}

Nyní celý skript běží správně, jak samostatně spuštěný, tak i z cronu.

Dostávám se na konec (už bylo načase). Poslední rok byl celkem fofr, ale i tak byl bohatý na zajímavé věci. Jelikož byl poslední semestr „jen“ o diplomce, přilepím jej tentokráte dohromady.

Abych se v zimním semestru moc nenudil, dobrovolně jsem se uvolil cvičit předmět Databázové systémy pro druhé ročníky bakalářského studia. Krásně mi to zapadalo do rozvrhu a bral jsem to jako aspoň nějaký přivýdělek (mohl jsem si zaplatit kolej). Tehdy jsem ze zvědavosti zavítal na IRC kanál zdejšího studentstva a díky tomuto kontaktu jsem se v následujících měsících a letech seznámil s mnoha zajímavými lidmi, nejen z řad studentů. To pak v důsledku částečně ovlivnilo moji budoucnost. Třeba svůj první velký koncert jsem absolvoval až v pátém ročníku, a to díky Aničce, tehdy skoro-sousedce z koleje, o které bych se třeba bez toho všeho ani nedozvěděl.

Kromě diplomky a zábavy v podobě výuky jsem navštěvoval i celkem řadu zajímavých předmětů. Kromě oborových Textových algoritmů, které jsou zábavné z definice (kdo někdy viděl automat pro vyhledávání vzorků pro zobecněnou Levensteinovu vzdálenost, mi jistě dá za pravdu), jsem měl předmět Jazyky pro umělou inteligenci, kde se programovalo v Lispu a Prologu. Lisp je ideální na osvojení lambda kalkulu (který je ovšem pak lepší používat v jazycích, které těch závorek tolik nemají ). Jako semestrálku jsem implementoval agenta pro prohledávání okolí ve hře na schovávanou. Po dnech návrhu supervymakaného algoritmu jsem svoji práci skoro celou smazal a místo oslav Nového roku jsem implementoval naprosto jednoduché prohledávání do šířky (jednalo se o omezený stavový prostor), které dokonce bylo rychlejší než předchozí algoritmus, a na rozdíl od předchozího přístupu se nikdy nezacyklilo …

V letním semestru jsem kromě psaní diplomky pro zahnání nudy začal na poloviční úvazek pracovat a také jsem začal znovuobjevovat tenis. Zapsal jsem se do dalšího z dobrovolných tělocviků (zajímavé, že ač jsme to v prváku brali jako nutné zlo, na ten dobrovolný jsem pak chodil rád ještě na PhD studiu ) a začal si tvořit závislost na bílém sportu. Konec studia bohužel zkalila ztráta člověka, který s námi tady měl být ještě dlouhou řádku let, ale vinou jednoho debila tomu tak nebude.

Státnice jsem nějak udělal, díky vymodlené komisi jsem mohl při přípravě téměř vynechat PARy, statistiku a fyziku. Svými z prstu vycucanými definicemi (aby bylo jasno, prostě jsem se nikdy neučil písmenka nazpaměť, ale definice jsem většinou skládal na koleně) v oblasti atributových gramatik jsem trochu zaměstnal zkoušející. Taky jsem ukázal, že atributy jsou syntetizované, nikoliv syntetické, čímž jsem před dvěma lety pobavil publikum u bakalářských státnic. Ve společném okruhu jsem dostal prohledávání okolí ve stavovém prostoru, nikde žádný problém, takže mě ani moc netrápili, a já si mohl začít shánět boty na promoci, protože jsem měl nohy pokryté hromadou puchýřů (a já tak nemám obleky rád).

V tom okamžiku jsem přepnul do módu „odteď je mi všechno jedno“, čemuž pak o týden později odpovídala příprava na „příjímačky“ k PhD studiu. Skutečnost, že jsme měli mít odevzdaný nějaký papír s čímsi ohledně naší budoucí práce, jsem se dozvěděl nějak těsně předem, ale nikdo si nevšiml. To září jsem po 5 letech nastupoval do školy hned prvního, ale byla to jen formalitka, abych se znovu ukázal až se začátkem akademického roku.

Svému neúspěšnému pokusu o dělání vědy jsem se podrobněji věnoval ve svém paralelním příspěvku a tak tady svůj seriál utnu. Na PhD studiu jsem zjistil několik věcí. Jednak mě výuka nebo její příprava celkem baví, druhak nemám už disciplínu na dělání vědy. Ale občas si svoje akademické přístupy uvědomuji i v tom civilním životě

Další čtení:

• Studoval jsem FEL - dějství deváté a desáté
• Studoval jsem FEL - dějství osmé
• Studoval jsem FEL - dějství sedmé
• Studoval jsem FEL - dějství šesté
• Studoval jsem FEL - dějství páté
• Studoval jsem FEL - dějství čtvrté
• Studoval jsem FEL - dějství třetí
• Studoval jsem FEL - dějství druhé
• Studoval jsem FEL - dějství první

Rok 2011 začal vcelku vlažně. Turné Black Sabbath bylo nakonec zrušeno kvůli zdravotním problémům Tommyho Iomiho a žádná další akce na obzoru. Ale závěr roku nebyl až tak neplodný.

Michael Schenker byl u začátků skupiny Scorpions (spolu se svým starším bratrem Rudolfem, který je s kapelou dodnes) - podílel se na prvním albu skupiny, Lonesome Crow. Avšak vzápětí, vlastně ještě během turné, přeběhl a stal se součástí nejsilnější sestavy britských UFO.

Jeho kariérou zahýbaly problémy s alkoholem a nakonec zakotvil u svého projektu Michael Schenker Group (MSG). Promo jeho koncertní šňůry Temple of Rock v letošním roce mě zaujalo především proto, že sliboval projít celou svoji kariéru a vystoupení věnovat rovnoměrně Scorpions, UFO a tvorbě pod hlavičkou MSG. Koncert se konal v Retro Music Hall, takže jsem se nejprve ulekl diskotékové koule zavěšené u stropu, ale podle složení publika jsem věděl, že jsem na správném místě. V tehdejší sestavě turné si k sobě přizval opravdu zvučná jména, zpěváka Doggieho Whitea (který byl zpěvákem znovuobnovených Rainbow, ještě než Ritchie založil se svoji láskou Candice projekt Blackmore's Night) a dva ze starších členů Scorpions - basáka Francise Buchholze a bubeníka Hermana Rarebella. Já znám povětšinou písně Scorpions a stejně tomu tak bylo u pražského publika, výrazně ožilo až u hitů právě německé kapely, jako například Rock Me Like a Hurricane, ale ve finále si na vypalovačku od UFO, písně Doctor, Doctor, vzpomněl opravdu každý. Michael vypadá po všech těch svých alkoholových eskapádách trochu seschle a vyzáble, ale pořád mu to ještě hraje.

Původně velmi očekáváné turné britské skupiny Black Sabbath muselo být díky Tommyho zdravotním problémům zrušeno. A tak kromě několika festivalů byly původně vyprodané koncerty upraveny, divákům nabídnuto vrácení vstupného a místo toho přijel Ozzy a Geezer Butler pod jmenovkou Ozzy & Friends. Jako předskokani se uvedli Black Label Society kytaristy Zakka Wylda, Ozzyho spolupracovníka ze sólové dráhy. Mně osobně jeho kytarový styl moc nesedí, mám oblíbenější kytaristy a tak jsem byl rád, že toho brzo nechali. Pak přišel sám Ozzy a mixem hitů ze své sólové kariéry a Black Sabbath ukázal, že do šrotu ještě nepatří. Na pódiu ho střídavě doprovázela jeho kapela, přidávali se Geezer Butler se svou charakteristickou hrou na basovou kytaru, a právě bývalý spoluhráč Zakk Wylde. Samozřejmě nemohlo chybět tradiční polévání publika a zpěváka samotného vodou a kropení lidí v dostřelu pěnou z děla. V ten moment jsem litoval, že jsem si nevzal čočky, protože přes pěnu na brýlích není moc dobře vidět. Rozhodně jsem v tom nebyl sám, takže jsem z úst vedle stojícího též obrýleného taťky po chvíli slyšel už jen „Až už s tím jde do pr..“. Ale asi nejvíc to odnesl chudák kameraman pod pódiem. I přes fakt, že koncert byl více o Ozzym než o Black Sabbath, kde jsem se těšil hlavně na Tommyho, náramně jsem si to užil.

V akademických řádách mám i několik hudebních kamarádů a tak jsem jednou neodolal jedné z občasných pozvánek na FB od mého kolegy z FEL, Honzy Drchala, a zašel na jejich kapelu Cuprum do Vagónu. V červnu se stali vítězi každoroční soutěže Naděje Beatu a poslechnout si je opravdu stojí za to. Nejjednodušeji se jejich hudba dá charakterizovat jako progressive rock, ovšem přidejte trochu folku, příčné flétny a mocný zvuk Hammondů a jste doma. Na druhém místě se umístili Reverends, což je zas opačné spektrum rockové muziky. Živý syrový rock'n'roll, na nějakou party naprosto super. Třetí místo jsem zahlédl jen z rychlíku, jednak bylo pozdě a letěl jsem na poslední metro a druhak pro mě naprosto tuctová hudba (sorry), ale i tak gratulace do Lovosic.

G3 je označení turné pod taktovkou Joa Satrianiho, který k sobě vždy přibere další dva kytaristy (odtud G3) a objíždí s nimi svět. Steve Vai je tradiční parťák, pro letošek k sobě přibrali Steva Morse, který je nyní znám jako kytarista (již nějakou dobu) současných Deep Purple. Nějak jsem nevychytal příchod, takže jsem skončil až v zadních řadách, naštěstí nemám výškový handicap jako někteří, takže mi to až tolik nevadí. Vystupovali v pořadí Morse, Vai, Satriani. Mně osobně se nejvíc líbil Steve Morse, z mého laického pohledu má nejvíc „pracnou“ techniku, Steva Vaie moc nemusím, jeho hraní si s pákou mě moc nebere a jeho utahaný zvuk prostě nemám moc rád. Po něm nastoupil jeho mistr Satriani a pak přišla třešnička na dortu, oblíbený jam všech účastníku, kde Steve Vai ukázal, že umí i zpívat, v písni You Really Got Me od Kinks. Následovalo tradiční Rockin' in The Free World od Neila Younga. Celkově až na netradičně vzdálenou polohu od jeviště a v Tesla aréně dosud nezvyklé zabavování pití při vstupu příjemný zážitek.

Jako většina koncertů v Akropoli, i tento byl rozdělen na dvě části. První dominovala skupina Etc. Vládi Mišíka, která si na pódium přizvala hromadu hostů. Bohužel si je všechny nepamatuji, vzpomínám si na Michala Ambrože a část Hudby Praha, dále pak například Tonyho Ducháčka (Garage), Vratislava Brabence a Joe Karafiáta (oba Plastic People of the Universe). Během programu došlo ke křtu DVD se záznamem koncertu na počest Václava Havla z prosince roku 2011, kterého se zhostila ředitelka Knihovny Václava Havla a ministr Karel Schwarzenberg. Druhá polovina koncertu symbolicky patřila kapele Velvet Underground Revival (Lou Reed byli s Václavem Havlem dobří přátelé). Musím říct, že hudebně i pěvecky (hlavně dáma představující Nico) to byl revival velmi autentický. Koncert originálu jsem samozřejmě nezažil, ale nějakou tu píseň jsem už slyšel.

Na Arakain jsem se vypravil jen čistě ze zvědavosti. Osobně mám naposloucháno jen album Metalmorfóza (s Petrem Kolářem) a strašně strašně moc se mi líbil koncert výročí 25 let kapely z Edenu, a hlavně píseň Zimní královna v podání dua Jan Toužimský - Lucie Bílá. Zbytek tvorby kapely je už čistě thrash metalový, což je žánr, který leží na okraji mých zájmů (až na příležitostný poslech Metallicy), ale i tak jsem se nechal zlákat. První část patřila hostům kapely, byla to plejáda českých metalových teď již spíše legend. Většinou se to táhlo v původním rázu, tedy žádná vlastní aranžmá. Třeba trashový Harlej jsem vůbec nečekal. Jediní, kteří vybočili, byli Markýz John s písní Marilyn a zahráli ji stylem sobě vlastním. Druhá část už patřila současnému Arakainu, v závěru dorazila Lucie Bílá. Kromě Zimní královny zazněl i novinkový duet z pera Gábiny Osvaldové na hudbu od AC/DC (All Night Long) Dlouhá noc. Na konec koncertu už byl sál poloprázdný, protože nevyšel timing a všichni spěchali na poslední metro. My vydrželi a odměnou byla dlouhá cesta domů nočním autobusem, tramvají a zase autobusem na druhou stranu Prahy, doplněná mrznutím venku ve 2 ráno

Na Europe jsem váhal hodně dlouho. Velmi mě potěšilo předposlední album Last Look at Eden, které opravdu sršelo energií. Na tehdejší koncert jsem nakonec nešel a možná to byla chyba. Letos jsem se dlouho ukecával a na koncert v rámci turné k desce Bag of Bones nakounec lístek zakoupil. I když mě tohle album nepotěšilo tak jako to předchozí, koncert sám o sobě (až na tradičně ulepenou podlahu a špatně klimatizované prostory v KC Vltavská) byl naprosto úžasný. A samozřejmě, došlo i na Final Countdown, píseň, kterou mám spojenou s naším maturákem a později i s inženýrskou státnicí. Nechyběly další vypalovačky jako Superstitious a pomalá Carrie. Také mě hodně překvapili předskokani Stonerider, zas jednou nějaká předkapela stála za to.

Vstupenka na koncert Europe

Letos uplynulo 40 let od okamžiku vzniku zásadního alba české rockové historie, alba Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo. Ku příležitosti výročí se Vladimír Mišík rozhodl svolat nejsilnější sestavu znovu do zbraně a sérií koncertů po celé ČR oslavit toto výročí. V pražském klubu Akropolis odehráli dva večery po sobě a oba byly kompletně vyprodány. První část patřila klasickému setu Etc., po přestávce přistoupili Guma Kulhánek a Pavel Fořt, polovina poslední sestavy Flamenga, a rozezněly se tóny Kuřete v Hodinkách. Nejsem znalec, tahle hudba mě prozatím míjela, kromě písně Stále dál, kterou hraje i současná sestava Blue Effect. Další oblíbená je píseň Já a dým. Textařem většiny skladeb alba byl Josef Kainar, český básník. Comeback se těšil oblíbenosti, reedice alba dostala od Supraphonu platinovou desku.

Omega byl můj první koncert v maďarštině. I přestože kapela vydávávala většinou i anglické verze svých desek, koncert jako takový byl snad celý v maďarštině (nebo hodně nesrozumitelné angličtině ). Po tragické předkapele (Pavel Jakub Ryba and the Fishmen) nastoupil na rozložité pódium menší symfonický orchestr a po mohutné předehře nastoupila i současná sestava kapely, která patří k těm nejúspěšnějším rockovým kapelám tehdejšího východního bloku. Následoval průřez tvorbou, který jsem poznával spiš jen podle melodií, protože maďarsky opravdu nevládnu. Celý koncert zakončily opravdu protahované přídavky. Nicméně zazněly dvě verze písně Gyöngyhajú lány, ta druhá verze byla v režii symfonického orchestru. Tuto píseň zná český posluchač především z cover verze od Aleše Brichty Dívka s perlami ve vlasech.

Na příští rok je toho nachystáno opravdu hodně. Jednak opět přijede Roger Waters se svojí obnovenou a vylepšenou The Wall a také již tradičně Australian Pink Floyd. Chystá se pokračování úspěšné Hellish Rock Tour v podání kapel Helloween a Gamma Ray. V dubnu se na turné se opět vydá Avantasia (bohužel nejblíže opět v Německu), měsíc předtím vychází nové studiové album, poprvé na něm zazní i skutečný orchestr. Svou novou desku s loňského roku přijede představit Slash a jeho nový parťák Myles Kenedy. Z klasiků se zde objeví Kiss, Eric Clapton, Joe Cocker, Mark Knopfler. A hlavně, k výročí 10 let existence vyjede muzikál We Will Rock You na světové turné a mezi zastávkami nebude chybět Praha! Takže minimálně první polovinu roku se máme na co těšit.

Další čtení:

• Můj hudební rok 2023
• Steve Vai - Lucerna Music Bar, 29. dubna 2023
• Můj hudební rok 2022
• Můj hudební rok 2021
• Helloween vydali první singl Skyfall z připravovaného reunion alba
• Můj hudební rok 2020
• Nové album Helloween přijde příští rok